Vojtěch Hromíř (ČESMAD Bohemia): Nárůst cen nafty dopravci sami neutáhnou, naléhavě potřebují pomoc od vlády

Vojtěch Hromíř (ČESMAD Bohemia): Nárůst cen nafty dopravci sami neutáhnou, naléhavě potřebují pomoc od vlády

Prudké zdražení nafty v poslední době těžce dopadá na dopravní firmy. A ani opatření vlády nejsou zatím dostatečným posunem ke zlepšení situace. Jaká je nyní situace dopravců a co by jim pomohlo, nám přiblížil generální tajemník Sdružení ČESMAD Bohemia Vojtěch Hromíř.

Opatření, která oznámila vláda pro zlepšení situace na trhu s pohonnými hmotami, nejsou z pohledu dopravců dost účinná. Jaké kroky by se podle vás měly podniknout?

Problém je v tom, že cena nafty bez DPH, která je pro dopravce důležitá, se rychle zvýšila z nějakých 26 Kč až na 43Kč. Každý má trochu jiný ceník, ale bylo to prostě o 60%. Je to obrovský a rychlý nárůst. Tím, že se ceníky neměnily po týdnu, ale ze dne na den, tak pokud si dopravce domluvil přepravu za určitou cenu, kterou realizoval za tři dny, tak po těch třech dnech již na přepravě prodělal. A málokterému dopravci se tento nárůst daří přenést na zákazníka. Tím všem dopravcům vznikla a nadále často vzniká ztráta.

Jen pro představu – nárůst ceny nafty o 17 či 18 korun představuje nárůst ceny za přepravu o 6 až 7 Kč na kilometr. Což zákazníci, samozřejmě, moc platit nechtějí a dopravce si pak může vybrat – buď stojí, nebo jede se ztrátou. Ale i když stojí, je to pro něj ztráta, protože fixní náklady mu běží dál. Teď sice ceny nafty trochu spadly, ale stále jsou o 50 % výše než před agresí.

Jaká opatření navrhovalo vaše sdružení?

Žádali jsme vládu, aby zavedla několik opatření. Dvě z nich by měla okamžitou účinnost. Prvním z nich je dohled nad maržemi, ale ne jen na čerpacích stanicích, tam nás to tolik nezajímá, ale v celém distribučním řetězci, zejména u výrobců. Je nám totiž divné, že nafta u nás stála o 10Kč více než v Polsku, o 8 Kč více než na Slovensku, o 2 Kč než v Rakousku a o bambilion více než v Maďarsku, kde premiér Orbán před volbami udělal speciální opatření a zastropoval ceny.

Tím druhým by bylo zastropování cen, alespoň na nějakou dobu. My jsme navrhovali na 36,40 Kč včetně daně, což by byla cena z 23. února před invazí Ruska na Ukrajinu. A souběžně nebo alternativně s tím by měla být pozornost věnovaná celému výrobnímu řetězci, protože se nám zdá, že i když cena ropy po ruské agresi na světových trzích nebo na burze v Rotterdamu rostla, tak u nás ceny vyskočily daleko rychleji a mnohem výše. K zastropování cen se vláda nekloní, k tlaku na marže se odhodlala. Kromě toho vláda deklarovala, že dopravci mohou využít určité tolerance finančních úřadů při odvodech DPH. Musí ovšem o odklad či posečkání požádat správce daně. Jednáme ještě o vstřícném přístupu finančních institucí k posunům splátek leasingů a úvěrů, podobně jako tomu bylo za covidu. Obě tato opatření by pomohla dopravcům s cash flow, ovšem ztráta jim zůstává.

A ta dlouhodobější?

Jedním z těch zásadních opatření je snížení spotřební daně z nafty na minimum. My máme podle přepočtu kurzu u nafty pro letošek ještě prostor ve výši 1,60Kč. Byli bychom rádi, kdyby vláda najela na polský model, kde má tato pro podnikání důležitá položka optimální zdanění. A přiznejme si, že i proto nás polští kolegové válcují. Připomenu, že při náhradě jednoho českého kamionu zahraničním stát místo inkasa 650 až 800 tisíc korun daní a odvodů za rok získává jen 70 tisíc korun z mýta.

Samozřejmě, lepší by bylo zavedení profesionální nafty, neboli vratky části daně dopravcům, ale k tomu musíme najít podporu na ministerstvu financí, aby takovou věc zorganizovalo, připravilo a uvedlo do života. Nafta je dnes o 2 koruny dražší než benzín a stát při cenách přes 50Kč za litr získával o 3,20Kč více na DPH než v loňském roce. I po korekci ceny stále vydělává na DPH z litru o 2,40Kč více. Proto je snížení daně o 1,60Kč na litru nafty stále pro stát výhodné. V kombinaci s dohledem nad maržemi se to ani neztratí v distribuci a pomůže to všem. A protože většinu spotřeby tvoří extrémně zasažení dopravci, jde i o cílené opatření.

Pro nás opravdu není řešením opatření, že vláda zrušila silniční daň pro vozidla do 12 tun. Drtivá většina našich členů má vozidla nad 12 tun. Odklad splátek daně pomůže a u starších vozů i snížení sazby, ale směrnice u těžších vozidel zrušení silniční daně nepřipouští, takže záměr vlády ji úplně zrušit není zatím jistý. A je také pravda, že během pandemie koronaviru jsme sazby silniční daně pro vozy do stáří 3 let stáhli už těsně k evropskému minimu. Ale opakuji, že její zrušení pro vozidla do 12 tun pro nás nemá žádný význam.

Rovněž u zrušení povinného přimíchávání biosložky se zdá, že efekt bude spíše opačný – nedojde ke zlevnění nafty, ale k jejímu zdražení, což ostatně připouští i pan ministr Jozef Síkela. Je to dáno tím, že stále platí pro všechny distributory pohonných hmot závazek snižovat emise a přidávání biosložek bylo jednou z cest, jak to bylo možné plnit. Takže pokud biosložky nebudou používat, budou závazky muset plnit jinak, například tak, že budou kupovat odpustky. A to bude dražší, než když je v palivu biosložka.

Ceny za dopravu by vzhledem k růstu nákladů měly růst. Za situace, kdy přetrvává nedostatek dopravních kapacit, by asi ale nemělo být tak nemyslitelné, že zákazníci na vyšší cenu přistoupí…

Výhledově, kdyby tyto ceny na trhu zůstávaly dlouhodobě, tak bychom zřejmě mohli očekávat několik efektů. Ten první je, že se bude méně přepravovat, protože u některých přeprav to zákazníkům nebude dávat smysl. Někde mohou naši výrobci i ztratit pozici na určitém trhu, protože pokud tam doposud dopravovali zboží, finančně jim to ještě vycházelo, což se ale nyní může změnit. Toto bohužel ještě umocňuje silná koruna.

To, že bylo relativně dost zakázek, se nedá takto zjednodušit a nelze říci, že není problém dostat vyšší ceny. A to proto, že trh je velice různorodý. V některém segmentu je přeprav více, v jiném méně. A pro dopravce je vždy problém vyměnit ihned komoditu, na kterou se dlouhodobě zaměřuje, za nějakou jinou, pokud v rámci své specializace si není schopen vyjednat lepší cenu.

Obchodní činnost je velmi náročná a také zákazníci musejí vyšší cenu za přepravu přenést dále, na spotřebitele nebo nějakého svého dalšího partnera. Dopravci jsou však za stávající situace dané zdražením pohonných hmot první na ráně a nemohou se bránit. Z tohoto důvodu požadujeme nějakou pomoc od státu. Dopravci jsou zranitelní, mají malé marže, jsou finančně vyčerpaní z covidu a dostávají další ránu jako první. Přitom je doprava strategickým odvětvím.

Navíc v celém systému je velký tlak na cash flow a hrozí, že se začne objevovat druhotná platební neschopnost.

Očekáváme také, že bude ohrožena i samotná dopravní služba v rozsahu, na který jsme byli zvyklí. To vše se může odehrát.

Sdružení ČESMAD Bohemia dlouhodobě sleduje náklady dopravců. Jak ty se v posledním období vyvíjely?

To je další důležitá věc. Náklady prudce rostly již v posledním čtvrtletí loňského roku a dopravci se od začátku roku snažili toto navýšení promítnout do cen, tedy ještě před ruskou agresí na Ukrajině. A ne všem se to do začátku války podařilo, takže k původním nárůstům daným inflací se přidává skokový nárůst cen pohonných hmot a tyto negativní efekty se násobí.

Byl jsem začátkem března v Bruselu na jednání Mezinárodní unie silniční dopravy IRU a dohodli jsme se, že budeme sledovat přijímání opatření v jednotlivých zemích. Dopravci všude jednají s vládami o pomoci, protože nikde nejsou schopni to sami zvládnout. Potvrdila to i francouzská kolegyně, když řekla, že mnoho malých dopravců ve Francii je na pokraji bankrotu. Avizují, že pokud se situace do konce března nezmění, nemají šanci své podnikání dále ufinancovat.

Dohodli jsme se tam také, že zkusíme najít nějaký obecnější mechanismus pro systém cenění. To znamená najít nějaký autoritativní index (nějaký BAF), který se využívá třeba v letectví nebo námořní dopravě, jenž by pomohl se sladěním nákladů a cen v čase. Využití tohoto indexu by bylo součástí dohody mezi zákazníkem a dopravcem.

To však nevznikne ihned. Dohodli jsme se v rámci IRU i na tom, že požádáme Evropskou komisi, zda by uvolnila minima u spotřebních daní tak, aby se státy nemusely cítit vázány 330 eury na tisíc litrů a mohly jít i níže.

I toto byl jeden z našich návrhů vládě, snížit výjimečně spotřební daň na 6 měsíců o 5 korun. Prostě všichni hledají cestu, jak ten obrovský nárůst utlumit, nikdo jej nedokáže vstřebat.

Milan Frydryšek

Foto: FX

spinner