​Martin Růžička (ORLEN Unipetrol: S růstem spotřeby vodíku se bude rozšiřovat i potřebná infrastruktura

​Martin Růžička (ORLEN Unipetrol: S růstem spotřeby vodíku se bude rozšiřovat i potřebná infrastruktura

Společnost ORLEN Unipetrol otevřela v březnu na pražském Barrandově vodíkový plnicí stojan pro automobily, nákladní vozidla a autobusy. Bližší informace o orientaci této rafinérské a petrochemické skupiny na vodík a udržitelná paliva nám při této příležitosti poskytl Martin Růžička, ředitel pro dekarbonizaci ve skupině ORLEN Unipetrol.

V březnu jste v Praze otevřeli vodíkovou plnicí stanici a do roku 2030 jich chcete mít 28 plus dva distribuční terminály pro železniční dopravu. Něco jiného je však vybudovat stanici pro pár vozidel než pro kamiony na hlavních dálničních tazích. Existují vůbec parametry pro bezpečné zásobování takových velkokapacitních stanic vodíkem a je jejich výstavba dnes z hlediska legislativy možná?

Spotřeba vodíku bude narůstat v určitém tempu a tomu bude postupně odpovídat budovaná infrastruktura, stejně tak normy a zkušenosti s jeho dopravou. Osobně si nemyslím, že by zde byl nějaký významně nebezpečný proces, který by zásadně zvyšoval riziko. Logistika vodíku je v tuto chvíli spíše velmi nákladná a je potřeba hledat cesty ke snížení nákladů, tedy synergie v jednotlivých spotřebách.

Vyšší spotřeba vodíku tak může vést k optimalizaci zásobování, a tedy k vyšší efektivitě, a může tak pomoci celkovému rozvoji vodíkové mobility. Ale je jasné, že se musíme stále učit z realizovaných projektů a posouvat naše poznání dopředu. Distribuci by určitě významně pomohlo, pokud by byl vybudováno nějaké aspoň základní distribuční potrubí. Cestou mohou být i decentralizované zdroje vodíku na čerpacích stanicích či v jejich blízkosti.

Je v České republice reálné zajistit výrobu potřebného množství vodíku udržitelnou cestou a za přijatelnou cenu? A bude to možnédo budoucna, kdy by poptávka měla růst?

Omezením ve výrobě udržitelného vodíku bude zcela jistě výroba obnovitelné elektrické energie. V této oblasti bude naplňování cílů celé České republiky velmi obtížné. ORLEN Unipetrol hledá cesty, jak zajistit zdroje pro svou výrobu. Je potřeba si uvědomit, že vodík pro vodíkovou mobilitu tvoří jen určitou, dokonce menší část budoucí celkové spotřeby. Samotné výrobní kapacity vodíku jsou tedy dosažitelné, je potřeba je však začít budovat ihned. Dalším významným krokem je budování kapacit výroby obnovitelné elektrické energie všemi dostupnými technologiemi, tedy fotovoltaickými a větrnými zdroji, ale i například geotermální energií. Stále také považuji jadernou energetiku jako prostředek pro výrobu nízko-emisního vodíku.

Lze případně tuto potřebu pokrýt dovozem?

Pro dovoz vodíku do České republiky nyní chybí distribuční infrastruktura. Na evropské úrovni tyto projekty již vznikají a je nezbytné, abychom v krátké budoucnosti byli součástí těchto projektů a byli tak schopni využít přepravních kapacit. Tato infrastruktura bude využitelná i pro vnitřní distribuci a pro snížení celkových distribučních nákladů vodíku. Ale import vodíku může pomoci v rámci České republiky jeho kontinuálnímu rozvoji v delším časovém horizontu.

V souvislosti s emisní normou Euro 7 se vedla velká diskuse o syntetických palivech. Jejich výroba však v současnosti také není levná. Připravujete se i na tuto alternativu?

Ano, ORLEN Unipetrol a výzkumný ústav ORLEN UniCRE v rámci svých výzkumným projektů řeší také syntetická paliva. Je zcela jistě pravda, že v současné době je jejich výroba skutečně nákladná. Ani dostupné technologie nejsou běžně k dispozici. ORLEN Unipetrol tato paliva v první fázi zkoumá především se zaměřením na letecká paliva, jelikož zde je jejich použití v podstatě nezbytné a budou muset být zavedena v relativně krátké době. Jejich širší užití v běžných spalovacích motorech je spíše v delším horizontu. Opět budeme v České republice narážet na kapacitu výroby obnovitelného vodíku, a tedy obnovitelné elektrické energie.

V současné době se v rámci dekarbonizace klade jednoznačně důraz na elektromobilitu. Jaký očekáváte v budoucnu energetický mix ve vašem portfoliu čerpacích a plnicích, respektive dobíjecích stanic?

Naším cílem je nabízet na našich čerpacích stanicích všechny důležité zdroje energie pro mobilitu tak, abychom dokázali přitáhnout a obsloužit všechny zákazníky. Předpokládáme, že ještě dlouhou dobu budou hrát významnou roli klasická kapalná paliva, tedy motorová nafta a automobilový benzin. Tato paliva budou významně dekarbonizována biosložkami. Další energetický mix bude tvořit stlačený zemní plyn, kde bude možnost průběžně zvyšovat obsah biometanu, a postupně budeme navyšovat dostupnost vodíku. Chceme se zaměřovat na veřejnou dopravu a samozřejmě další složky dopravy. Budeme ale rozšiřovat i síť moderních dobíjecích stanic. Již nyní nabízíme na našich čerpacích stanicích 225 dobíjecích bodů a v rozšiřování jejich počtu pokračujeme.

Jaký dopad podle vás bude mít na vaše prodeje nový systém obchodování s emisemi pro silniční dopravu (ETS II) a jak podnítí zájem o alternativní paliva a elektromobilitu?

Tyto změny byly indikovány poměrně dlouhou dobu, nejsou tedy překvapením. Nemyslím si, že by ve střednědobém horizontu byl dopad zásadní. Česká republika je v oblasti vozového parku poměrně konzervativní. V posledním období prošly ceny paliv poměrně velkým výkyvem bez zásadního dopadu do změny vozového parku. Zásadní změna nastane až v době, kdy vozy s alternativním pohonem budou mít pořizovací náklady srovnatelnější s vozy se spalovacími motory. ORLEN Unipetrol očekává stagnaci či pozvolný pokles spotřeby klasických paliv v horizontu sedmi let.

Milan Frydryšek

Foto: ORLEN Unipetrol

spinner