Polemika

V Dopravních novinách 18/05 jsme pod titulkem České dráhy přeshraničním přepravám nebrání zveřejnili pří-spěvek Ing. Jana Nebeského, jednatele společnosti ITL – Železniční společnosti Praha, s. r. o. Autor v něm vyjádřil nesouhlas s tvrzením Ing. Petra Kadeřávka, že České dráhy brání konkurenci v cestách do Německa (viz DN 14/05). Ministerstvo dopravy ovšem mezitím dalo zapravdu soukromému dopravci Railtrans, který se proti postupu Českých drah ohradil. Také Petr Kadeřávek zaslal redakci Dopravních novin k tomuto tématu ještě jeden příspěvek. Považuji za užitečné se alespoň stručně vyjádřit k příspěvku „České dráhy přeshraničním přepravám nebrání“, který byl publikován v Dopravních novinách 5. května letošního roku. Částečně proto, že zpochybňuje mé informace, za nimiž si stojím nebo jejichž nepřesnost je přinejmenším sporná, ale zejména proto, že takováto interpretace problematiky podkopává úsilí ostatních dopravců o přístup na německé státní hranice a vytváří iluzi, která se neshoduje s realitou. Rozbor tohoto tématu by vyžadoval velmi rozsáhlý článek, inkriminovaný příspěvek lze nicméně rozporovat i několika logickými úvahami a fakty. Jednak se nelze divit pozitivnímu hodnocení skutečnosti ze strany společnosti ITL – ta totiž v ČR nevystupuje jako konkurence Českých drah, naopak jde cestou dlouhodobé, trpělivé, a v důsledku tedy i konstruktivní spolupráce. Stěží lze zevšeobecňovat její zkušenosti při překračování hranice, neboť vlaky ITL hranice nepřekračují – tento pro ČD stále tak důležitý akt je státnímu dopravci nadále ponecháván. Výjimkou byl zatím pouze krátkodobý zkušební provoz, kterým naopak ITL sama „dokázala“, že lze jezdit i přímou cestou. Navíc pouze předcházel tomu, aby došlo k dohodě o možnosti využívat PPS Děčín i ve spolupráci s ČD.

Ministerstvo dalo za pravdu soukromému dopravci Rovněž je poměrně odvážné tvrdit, že důvodem bránění průjezdu jiným dopravcům je prostě neplnění legislativních a technických podmínek. V případě společnosti Railtrans, která od počátku února letošního roku náhle nemohla jezdit přes PPS Děčín, se v daném okamžiku nic nezměnilo ani v těchto podmínkách na jedné straně, ani v míře jejich plnění na straně druhé. A metodický pokyn ministerstva dopravy Podmínky provozování přes-hraniční železniční dopravy, vydaný v reakci na tuto událost dne 15. dubna, pouze potvrzuje, že se jednalo o svévoli ČD a v obecně definovaných podmínkách popisuje a jako správný hodnotí i postup, který zvolil Railtrans ve spolupráci se svojí německou partnerskou společností. Ohraná písnička o nemožnosti průjezdu do Drážďan podél Labe je sice oblíbeným argumentem pro odklánění vlaků přes Rumburk, avšak skutečností je to, že intenzivní práce zásadním způsobem omezující tamní provoz probíhaly pouze od července do prosince loňského roku. Vlaky ve spolupráci ČD a ITL jezdily odklonem přes Rumburk předtím i poté. Samotná legislativa výslovně nebránila překročení hranic pro jiné než státní dopravce ani před vstupem do EU. Na to je napsána příliš obecně (bohužel leckdy až příliš…). Problémem byly vždy smlouvy mezi státními „železničními správami“, o nichž jejich nástupci (tj. státní dopravci) tvrdí, že se o legislativu opírají. Vše je pak věc výkladu nebo prostě libovůle silnějšího. A často se jedná jen o nesmyslné umělé překážky, nad nimiž se silniční speditéři jen ironicky usmívají, pokud jim tedy ještě železnice vůbec stojí za to, aby si dění na ní všímali. Ing. Petr Kadeřávek, vedoucí redaktor Železničního magazínu