30. září 2026, Petr Rožek
1.10. - Dech se mi úžil a prolévalo mne střídavě horko a chlad již při přípravě tohoto sloupku. Půjde totiž o komentář k současnému geopolitickému vývoji, kde zásadní roli hrají úžiny a průlivy. A zvláště ty, které nemají alternativu, respektive vedou do slepé uličky.
Z pohledu světových dějin byly tyto přírodní útvary vždy zároveň překážkou a výzvou pro migrací, pohyb armád i zásobování mnohem vzdálenějších regionů. Faraon-žena Hatšepsut vyšle námořní výpravu okolo Afriky, která popíše nejen gibraltarskou úžinu, ale také průliv mezi Africkým rohem a Arabským poloostrovem, aby se následně rozvinul s touto oblastí živý obchod. Smrtí této významné osobnosti, respektive vnitřními boji o další vládu, je tato trasa zapomenuta a obchod ztracen. Významnou část příběhu o Odysseovi zaujímá líčení Skylly a Charybdy (asi Mesinský průliv), kde na námořníky čeká jistá smrt, ovšem jinou cestu kapitáni neznají. Iásón na cestě za zlatým rounem do Kolchidy musí proplout (dnešním) Bosporem, kde číhají loupežníci. Vilém Dobyvatel musí překonat Lamanšský průliv, aby se stal vládcem jeho obou břehů. V den D se opačným směrem vydá do té doby největší invazní armáda, aby dokončila vítězné tažení proti fašismu. A po komunistickém převratu v Číně část bývalé vlády prchá přes Tchajwanský průliv do nejbližšího bezpečí, na Formosu.
Průlivy a úžiny tedy představují strategické body pro lidstvo, a jak jsme se opakovaně přesvědčili, představují pro lidstvo i nejrizikovější body pro jeho další vývoj.
V průběhu konfliktu mezi arabskými státy a Izraelem byl opakovaně obsazen Suezský průplav, v případě nejdelší blokády byla na několik měsíců zcela ochromena doprava mezi Asií a Evropou. Následná ropná krize pak dala vzniknout supertankerům, které musely s nákladem obeplouvat Afriku. Jiná, kapacitně dostačující cesta nebyla nalezena. Zcela nečekaně se tito obři dnes znovu potýkají s obdobným problémem a nedaleko odtud.
V rámci expanze jemenských vzbouřenců (Húthiů) a jako odpověď na pokusy tuto expanzi zastavit, za podpory Íránu byla ostřelována plavidla v úžině Báb el-Mandab a v přilehlých oblastech Rudého a Arabského moře, zpočátku zcela bez jakékoliv selekce. Zcela či velmi významně byl přerušen pohyb plavidel v této oblasti, opět s vynuceným obeplouváním okolo Mysu Dobré naděje, což se stále projevuje jak v ceně dopravy, tak v její dostupnosti a spolehlivosti. Jiná cesta, například po souši, dotčenému objemu přepravy nemůže stačit. (Pomíjím také propad příjmů Egypta z transitu Suezským průplavem, což akceleruje chudobu tohoto státu a nebezpečí lidových bouří jako při Arabském jaru).
V odpovědi na útok amerických a izraelských sil na Írán tento režim přistoupil k blokaci Hormuzské úžiny a jihovýchodní části Perského zálivu. Vzhledem ke geografii průlivu to není příliš složité, neboť plavební dráhy lze přehlédnout z jednoho břehu na druhý - a také lze takto daleko dostřelit. Zcela mimo hru se ocitly obrovské, a pro velkou část světa strategicky zcela zásadní a nenahraditelné dodávky ropy, plynu, močoviny, hliníku a dalších surovin. Byly a jsou činěny pokusy o přepravu jinými (pozemními) trasami, ty jsou však také vůči předválečnému množství nedostačující, a navíc bohužel též lehce zranitelné.
Když už se zdálo, že konflikt mezi Húthii a Saúdy utichl (podivným příměřím obra s trpaslíkem), a kdy americký prezident poněkolikáté vyhlásil vítězství v oblasti Perského zálivu, aby zároveň zavedl svoji formu aktivní vojenské blokády průlivu, pochopili znovu místní vojenští náčelníci, jak posílit svůj vliv a možnost vydírání protivníka ochromením úžiny vedoucí do Rudého moře (a dokonce účinnější, neboť mezitím se část ropy ze Zálivu podařilo dopravit na pobřeží Rudého moře a odtud do světa). Obsazením jinak zcela bezvýznamného a prakticky pustého ostrůvku v nejužším místě úžiny, na dostřel od Džibutska se kruh uzavřel. Co na tom, že dotčené dopravní firmy opakovaně deklarují neutralitu v obou konfliktech či dokonce platí vysoké výpalné, tok zboží se zde výrazně ztenčil či dokonce zcela zastavil.
A jelikož v dnešním globalizovaném světě vše souvisí se vším, i přes relativní dostatek ropy v jiných částech světa zavládl v dříve plynulých dodávkách chaos; prudce rostla nejen cena samotné ropy, ale i cena nájmu tankerů vhodných pro dopravu jinými trasami (například loď velikosti ULCC již kvůli svým rozměrům neprojde Suezem a na plně naložený tanker ze saúdského Yanbu na jihu číhají húthijští teroristi, aby ho poslali ke dnu). Hormuzem „pendlují“ – za obrovský rizikový příplatek – již jinak vyřazené tankery, aby náklad předaly mimo zónu nebezpečí zavedeným dopravcům.
Toto však není jediná vráska na čele světových vládců. I přes dosud uznávané mezinárodní dohody má (například) Turecko na dosah uzavření úžin Bospor a/nebo Dardanely. Takový krok by vyvolal stejnou světovou krizi jako kdysi přerušení starověké Hedvábné stezky a následně rozvoj dálkové mořeplavby; dnešní svět již ale takovou alternativu nemá. Rusko, Ukrajina a kavkazské státy by se okamžitě ocitly mimo hru.
Světový obchod lze také účinně ochromit blokací Malackého průlivu mezi Indonésií a Malajsií, kudy prochází 2/3 světového objemu zboží. Ani zde nejsou zatím k dispozici efektivní a bezpečné alternativy, čehož využívají alespoň indonéští piráti.
A do třetice, v případě vypuknutí konfliktu mezi Čínskou lidovou republikou a Tchaj-wanem, který by se odehrával logicky v Jihočínském moři, respektive Tchajwanském průlivu by se svět zhroutil zcela. Možná proto Čína horečně buduje pozemní spojení a testuje námořní spojení Severním ledovým oceánem jako opět v letošním roce. To je alternativa pro Jižní a Jihovýchodní Asii a Evropu, jak by ovšem vyšli Američané bez dodávek čínského zboží, nevíme, a raději snad ani vědět nechceme.
Historie se ráda opakuje. Při současné dostupnosti informací na zeměkouli se mohou vládcové či vládychtivé osoby inspirovat v řádu několika hodin u svých úspěšnějších sousedů. Ale hlavně, jak se také ukázalo v historii lidstva opakovaně, přerušení obchodu, byť jen se zbytným a drahým zbožím, může vést k pádu říší, zániku civilizací a přestavbě regionálního, dnes však bohužel už celosvětového pořádku. Řešení již však nemůže nastat ihned, ale potřebuje čas, vysoké náklady a podporu obyčejných lidí. A toho se nám v této chvíli nedostává.
Petr Rožek
Ilustrační foto: LAN
