14. prosince 2017
14.12. - Autonomní řízení změní pojistný trh a další aspekty našeho života. Nejoptimističtější scénář, který představila ve své analýze Česká asociace pojišťoven, počítá s většinovým zastoupením autonomních vozidel ve vozovém parku v ČR už v roce 2037. Pokles nehodovosti ze stávajících 3,5 škody na sto vozidel lze očekávat na jednu sedminu, pouze na cca 0,5 škody na každých sto vozidel. Kromě přínosů autonomního řízení Česká asociace pojišťoven upozorňuje i na etické, společenské a právní aspekty, které je třeba začít řešit nejen na úrovni legislativy.
„Chceme přispět k vytvoření podmínek pro zavedení autonomních vozidel s pozitivním přínosem zejména pro účastníky silničního provozu. Zároveň chceme pojišťovnám pomoci porozumět této oblasti a připravit se na změny, které čekají pojištění motorových vozidel. Naši analýzu autonomních vozidel chceme dát k dispozici státním úřadům a odborné veřejnosti, pro zahájení diskuze o výhodách, ale i rizicích autonomního řízení,“ uvádí Jan Matoušek, výkonný ředitel České asociace pojišťoven.
Česká asociace pojišťoven popsala tři možné scénáře postupného zavádění autonomních vozidel, které se liší v rychlosti pronikání jednotlivých technologických etap v rámci dalšího vývoje. „První, nejpomalejší scénář vývoje předpokládá, že technologicky vyspělá vozidla s asistenčními systémy mají ve stávajícím portfoliu vozidel zastoupení do 10 procent a nárůst jejich zastoupení bude velmi pozvolný. V roce 2022 jejich zastoupení stoupne na dvojnásobek a dále do roku 2027 se zastoupení tohoto typu vozidel navýší na 50 procent,“ uvádí Petr Jedlička, hlavní analytik České asociace pojišťoven. Při naplnění těchto hypotéz by mělo docházet ke snížení škodní frekvence od 2. poloviny 20. let do konce 1. poloviny 30. let a další zásadnější redukce škodní frekvence se dá očekávat v průběhu 40. let.
Střední scénář vývoje automatizace vozidel zohledňuje nejprve rychlejší náběh vozidel s vyspělými asistenčními systémy a koncem 20. let pak minimalizaci počtu klasických vozidel bez asistencí. „Tento scénář předpokládá také rychlejší zavádění poloautonomních vozidel, s jejich více než polovičním zastoupením na konci 30. let. Během 40. let pak scénář očekává, že poloautonomní vozidla budou postupně nahrazena plně autonomními vozidly,“ komentuje druhý scénář Petr Jedlička. Z těchto předpokladů nejprve po roce 2025 škodní frekvence poklesne pod úroveň tří procent, avšak snížení pod úroveň jednoho procenta lze očekávat do konce 30. let.
A konečně třetí, nejrychlejší scénář je zdaleka nejambicióznější a naznačuje velmi rychlé pronikání vozidel se sofistikovanými asistenčními systémy do vozového parku. „Poloautonomní vozidla by se začala dostávat na silnice ještě před rokem 2020 v intenzitě jednotek procent z celého portfolia. Kolem roku 2026 by dosáhla přibližně čtvrtinového zastoupení v celém vozovém parku. Koncem 20. let v tomto rychlém scénáři navíc nabydou plně autonomní vozidla přibližně 10% zastoupení a následně bude jejich podíl dále narůstat až k situaci většinového zastoupení plně autonomních nad poloautonomními vozidly kolem roku 2037,“ vysvětluje Petr Jedlička.
Tento ambiciózní scénář je realistický pouze v situaci, kdy další zdokonalování vývoje poloautonomních vozidel bude prioritou všech stran (automobilek, jejich klientů, veřejného sektoru), jež budou ochotny do tématu výrazně investovat, a nedojde k výraznému zdržování vývoje vlivem zdlouhavých formálních procedur. „Pokud by se tento scénář naplnil, došlo by k poklesu škodní frekvence nejprve na úroveň tří procent kolem roku 2020 a následně na úroveň 2,5 procenta v roce 2025, s další rychlou redukcí škodní frekvence pod úroveň jednoho procenta již na počátku 30. let,“ uzavírá Lukáš Houska.
Uvedený vývoj přinese zásadní změny v konceptu pojištění vozidel. Časem budou stávající postupy, kdy se při likvidaci hodnotí zavinění dopravní nehody ze strany řidičů vozidel, opouštěny. Stále větší roli u likvidace budou hrát technické znalosti, možnosti posouzení selhání systémů, jež nehodu způsobily, a s nimi spojená následná jednání o regresu vůči odpovídajícímu subjektu.
„Očekávání dalšího vývoje nesouvisí pouze s celkovou redukcí rizika a jeho oceněním díky menšímu počtu dopravních nehod a jejich méně závažným následkům, ale i s odlišnou sofistikovanou likvidací. K oběma činnostem jsou do budoucna klíčová dostupná data, která automatická vozidla sbírají a sledují. Možnost využívání těchto dat by měla být plně v rukou majitele vozidla, aby mohl svobodně rozhodovat o jejich využití,“ upozorňuje Jan Matoušek.
Motoristé by měli být motivováni pořídit si nejmodernější vozidla, která snižují riziko nehody a jejich negativní následky. „Nástup autonomních vozidel vede k logickému návrhu, aby informace o vybavenosti vozidla asistenčními systémy a informace o úrovni jeho autonomizace byla k dispozici ve strukturované podobě, např. v technickém průkazu. Pojistitelé by pak mohli pozitivně promítnout vybavení vozu do pojistného,“ myslí si Lukáš Houska, analytik České asociace pojišťoven. Pokud by pojišťovny neměly tato data k dispozici, může to vést k paradoxní situaci, kdy se do koupě dražšího vozidla vybaveného nejmodernějšími asistenčními systémy může odrazit i související vyšší pojistné.
S nástupem autonomních vozidel se bude muset proměnit i nastavení systému technické kontroly, která bude zahrnovat také odolnost vozidla proti kybernetickým rizikům. „Moderní automobily generují řadu osobních údajů o řidiči, které mohou být snadno zneužitelné, proto bychom měli v budoucnu sledovat nejen technický stav vozidla, ale také např. aktualizaci antivirového softwaru, adekvátnost hardwarového vybavení a další IT aspekty, jež nyní s technickou kontrolou vozidla spíše nespojujeme,“ dodává Lukáš Houska.
(tj)
