25. září 2009
Dne 9. září, tedy ve stejný den, kdy poslanci opět schválili tzv. vysokorychlostní vážení kamionů (viz DN 38/09), se v Praze uskutečnilo třetí zasedání Národního výboru pro silniční nákladní dopravu. O tom, do jaké míry efektivně výbor řeší aktuální problémy oboru silniční dopravy, jsme hovořili s generálním tajemníkem Sdružení ČESMAD Bohemia Ing. Martinem Šryňarem. „Jak jste spokojeni s dosavadní činností Národního výboru pro silniční dopravu? „Když jsme letos v červnu u ministra dopravy iniciovali vznik výboru, slibovali jsme si od toho, že se nám konečně podaří spolu se státní správou pojmenovat hlavní problémy v silniční dopravě (viz str. 5). Předpokládali jsme, že přechodná vláda nebude tak zatížena politikou a že se nám díky tomu podaří v řadě věcí postoupit dále. Po třech zasedáních výboru však bohužel musím konstatovat, že naše očekávání byla příliš optimistická. Vzhledem k tomu, že mnoho našich návrhů souvisí s financemi, řada z nich byla bez jakékoli hlubší analýzy rovnou odmítnuta s tím, že jejich realizace by měla v době krize negativní dopad na státní rozpočet a Státní fond dopravní infrastruktury, případně že jsou v rozporu s nařízeními Evropské unie.“ „V době krize je tlak na všechny resorty, aby přijímaly úsporná opatření…“ „Na takovou argumentaci nemůžeme přistoupit. Ano, je pravda, že některé naše požadavky, jako například zavedení přímé podpory dopravců na zvýšení bezpečnosti a ekologie, profesní nafty či množstevních slev na mýtném, které nám slíbila již předchozí vláda, by se v rozpočtu promítly. Ale šlo by o dopad v řádu milionů, maximálně stamilionů Kč, což se vůbec nedá srovnávat s miliardami, které stát a ministerstvo dopravy neustále sypou do černé díry s názvem České dráhy. Takové vysvětlení je pro nás proto nepřijatelné, protože pomoc, kterou pro silniční dopravu požadujeme, by byla mnohem nižší a sektoru silniční dopravy by výrazně pomohla. Bohužel mám pocit, že do dnešní doby si jak politická reprezentace, tak ani úředníci na ministerstvu dopravy neuvědomují, že ze silniční dopravy nelze donekonečna dělat doj-nou krávu. Odmítají pochopit, že do tohoto oboru se také musí něco vracet a ne z něj jen neustále odčerpávat finance. Skutečně nelze donekonečna vymýšlet, jak dále zvedat mýtné a zvyšovat spotřební daně, aniž by se do oboru také něco investovalo. Ostatně právě to je také jeden z důvodů, proč se dnes silniční doprava nachází v tak složité situaci.“ „Hovořil jste i o odkazu na evropskou legislativu…“ „Tuto argumentaci se nám už ani nechce komentovat. Když nám někdo tvrdí, že vracení části spotřební daně z nafty (tzv. profesionální naf-ta) či množstevní slevy na mýtné evropská legislativa neumožňuje, mohlo by to snad být úsměvné, kdyby to netvrdily osoby, které by s touto problematikou měly být obeznámeny. Je opravdu zvláštní, že právě tyto slevy dovedeme v zahraničí pro české dopravce bez problému získat. A silně pochybuji o tom, že jiné země by evropské právo dlouhodobě porušovaly. Jedná se tedy o pouhou výmluvu.“ „Jednali jste na výboru i o pro-blémech, které s financováním státního rozpočtu a Fondu dopravy přímo nesouvisejí?“ „Další opatření, s nimiž jsme na jednání výboru přišli, jsou technického a legislativního charakteru a státní rozpočet by nestály ani korunu. Jedná se například o zavedení maximálních lhůt splatnosti v dopravě, o pomoc a podporu ze strany ministerstva dopravy při zavedení učebního oboru řidič (nebo aspoň kombinovaného oboru studia automechanik-řidič) či o zavedení odborné a finanční způsobilosti pro spediční firmy, jejíž absence také deformuje trh silniční dopravy. Ale ani u těchto požadavků jsme až na drobné výjimky nezaznamenali žádný pokrok. Pouze je z iniciativy ministerstva dopravy dohodnuto jednání na ministerstvu školství ohledně vzdělávání řidičů, avšak z resortu školství nám již stejně bylo avizováno, že o zavedení tohoto oboru se neuvažuje. Co nám vadí nejvíce, je asi to, že se jen hledají důvody pro to, proč něco nelze udělat – místo toho, aby se problém seriózně analyzoval, a pokud se zjistí, že by něco mohlo kultivovat tržní prostředí v silniční dopravě, aby se hledaly cesty, jak tuto změnu zavést.“ „Co se týče mýtného, nepožadovali jste v minulosti pouze množstevní slevy, ale upozorňovali jste i na nedostatky v systému. Změnilo se v tomto směru již něco?“ „Na jednáních výboru se také snažíme prosadit, aby byly odstraněny již existující nesmysly a překážky pro podnikání v silniční dopravě. A řada z nich souvisí právě s elektronickým mýtným. Jsme rádi, že konečně po letech a několika soudních rozhodnutích se nám podařilo dotlačit ministerstvo dopravy k tomu, aby zrušilo svůj metodický pokyn, podle něhož mýtné musejí platit i vozidla pod dvanáct tun jen proto, že mají závěsné zařízení. Před posledním jednáním výboru se také sešla pracovní skupina pro řešení provozních problémů v rámci mýtného systému, na níž jsme se dohodli, že část problémů by měla být odstraněna do konce roku. Takže i na tomto poli jsme trochu pokročili, ale v oblastech strategických, které vyžadují určitou politickou vizi a následně i aktivitu v rámci ministerstva dopravy, je to stále jen o tom, že si říkáme, proč něco nejde.“ „Jak hodláte postupovat dále?“ „Už jsme pochopili, že vůle nějak podpořit obor silniční dopravy, natožpak finančně po vzoru Německa, kde dopravci dostávají dotaci až do výše 33 tisíc € na podporu bezpečnosti a ekologie, v České republice zcela chybí. A stávající vláda bohužel asi nemá ani kompetence, ani sílu a chuť, aby českým dopravcům trochu pomohla. V tuto chvíli proto pokládáme za prioritní, aby se přehodnotil obecný názor, že ze silniční dopravy lze i nadále odčerpávat finanční prostředky – ať již prostřednictvím vyšších sazeb mýtného nebo zvyšováním spotřebních daní. Takové navyšování zátěže dopravních firem důrazně odmítáme. Byli bychom ochotni na ně přistoupit pouze za předpokladu, že českým dopravcům by bylo nějak kompenzováno. V současné době se například chystá materiál k tzv. diferenciaci sazeb mýtného (viz str. 7), tedy k růz-ným sazbám v závislosti na denní době či dni v týdnu. Víme sice, že podle zadání má být materiál vůči dopravcům neutrální, ale přesto máme obavy z toho, že se bude jednat pouze o další skryté zvýšení nákladů dopravních firem. Vzhledem k tomu, že tento materiál si vyžádala vláda, obrátili jsme se již i na premiéra Jana Fischera, abychom k jeho projednávání byli přizváni ještě před tím, než bude předložen vládě. Pokud by se ukázalo, že diferenciace sazeb by českým dopravcům přinesla vyšší náklady, podpoříme ji pouze tehdy, pokud se dopravci dočkají i nějaké kompenzace.“ „Shodou okolností právě v den zasedání výboru poslanci již podruhé schválili sankcionování řidičů, respektive dopravců na základě výsledků z tzv. vysokorychlostního vážení…“ „Kauza s vysokorychlostním vážením je kapitola sama pro sebe. Podařilo se nám přesvědčit senátory, že vysokorychlostní vážení s automatickým pokutováním tak, jak bylo v zákoně navrženo, je nesmyslné a neodpovídá současným technickým možnostem. Senát tak zákon vrátil do Poslanecké sněmovny, ale ta jeho veto téměř jednohlasně přehlasovala. To je pro nás nepřijatelné, protože dosud žádné takové váhy Metrologický institut neschválil jako tzv. stanovené měřidlo. Je nutno otevřeně si říci, že se jedná pouze o další atak na rozpočty obcí, krajů a měst, které tyto váhy budou v dobré víře nakupovat a následně zjistí, že pokutovat na základě jejich údajů nikoho nemohou – že je lze použít, stejně jako všude jinde ve světě, pouze k předvýběru pro následné přesné převážení. Tyto váhy budou nakonec pro výběr pokut nepoužitelné a my jako sdružení budeme bedlivě sledovat, kdo je nakupuje a jak je používá. Jsme pro vážení, ale musí být objektivní a férové a sankce musí postihnout všechny subjekty, včetně odesílatelů.“ Milan Frydryšek
