30. března 2006
Osoby s omezenou pohyblivostí dnes představují kolem 13 procent evropské populace – v celé Evropě jich žije 60 milionů, z toho zhruba 38 milionů v Evropské unii. Toto číslo však není konečné – v následujících třiceti letech dojde k významnému nárůstu populace seniorů a počet 60 milionů se zdvojnásobí. A již dnes řada těchto osob potřebuje využívat autobusy k pravidelnému i rekreačnímu cestování. Hlavní evropská výzkumná akce v této oblasti – program COST 349 (COST představuje společnou evropskou aktivitu 35 zemí v oblasti vědeckotechnického výzkumu) – proto zkoumá možnosti, jak zlepšit přístupnost autobusů pro osoby s tělesným postižením (včetně těch, které jsou odkázány na invalidní vozík), a jejich odlišné potřeby. Zaměřuje se například na navrhování vozidel, infrastruktury, informace a trénink či ekonomické souvislosti. Program COST 349 byl zahájen na konci roku 2001 a jeho tématem je Přístupnost autobusů a dálkových autobusů pro osoby se sníženou pohyblivostí. Kromě 15 zemí jsou do něj zapojeni vládní experti, výzkumné instituce, asociace osob s postižením, dopravci, výrobci vozidel a dodavatelé vybavení. Hlavním cílem programu je vytvořit osnovy poskytující rady v problematice konstrukce a designu meziměstských a mezinárodních autobusů a autobusového systému s ohledem na potřeby lidí se sníženou pohyblivostí. Tato osnova by měla pomoci provozovatelům, cestujícím a úřadům při vyvíjení plánů pro přístupný a vysoce kvalitní dopravní systém. Analýza se snaží zohlednit všechny aspekty cestování Analýza nejvhodnějšího způsobu v oblasti konstrukce vozidel bere v úvahu různá řešení, jako jsou nízkopodlažní autobusy na krátké vzdálenosti, vysokopodlažní autokary, autobusy s nízkou podlahou v přední části vozidla nebo poschoďové autobusy s nízkopodlažní úpravou ve spodním patře. Například nízkopodlažní bezbariérové autobusy mohou být vybaveny rampou, vysokopodlažní autobusy výtahem. Doporučení COST 349 se týkají rovněž madel, osvětlení, rozmístění sedaček, prostoru vyhrazeného pro invalidní vozíky a systému zábran, komunikace, vnitřního prostředí a materiálů či akustických a vizuálních sdělení. Avšak ani vozidlo přístupné pro všechny cestující neplní zcela svůj účel, pokud není vhodně upravena i nástupní infrastruktura. Nevhodná je v tomto směru například travnatá plocha na zastávkách ve venkovských oblastech. Doporučení vyplývající z COST 349 proto zahrnují i návrhy nástupních ploch, vybavení zastávek a terminálů, jež by měly být pohodlné i bezpečné. Informace pro osoby s postižením musí být všem srozumitelné. K dispozici musí být také školený personál, který by těmto osobám zajistil nutnou asistenci. K maximálnímu ulehčení cestování těchto pasažérů mají proto přispět doporučení týkající se plánování tras, přestupních míst, označení vozidel, informací na zastávkách nebo již zmíněného tréninku personálu. Dobrá i špatná přístupnost vozidel má také ekonomické a sociální důsledky. Diskuse expertů proto vyústila v řadu návrhů na to, jak řešit lepší zpřístupňování autobusů již přímo v jejich výrobě. V potaz jsou brány také další náklady, například na infrastrukturu či trénink personálu. Hlavní témata COST 349 K hlavním tématům programu COST 349 patří identifikace sociálně-ekonomických perspektiv služeb vysoké kvality, dosažitelnost informací před cestou, přístup k terminálům a autobusovým zastávkám, design autobusů, bezpečnostní systém ochrany pro vozíčkáře, výuka personálu a cestujících a pohotové a přístupné služby. Zlepšování dosažitelnosti má přispět nejen k rozvoji autobusového dopravního trhu, ale také k poskytování veřejných dopravních služeb všem obyvatelům v co nejpřijatelnější formě. Postižené nebo starší osoby mohou plánovat svou cestu pouze tehdy, pokud si jsou jisté, že ve všech etapách cesty budou mít zaručenou přiměřenou přístupnost. Veřejná doprava – lokální i na delší vzdálenosti – představuje oblast, v níž je soulad mezi metodami přístupu naprosto nezbytný; v opačném případě je prostor pro postižené a starší osoby pro využití evropské autobusové sítě velice omezený. Přitom stávající i potenciální trh v této skupině je velice rozsáhlý. Navíc existuje řada dalších osob, které sice nejsou postižené, ale kterým by zařízení určená především pro postižené cestující také mohla pomoci (cestující s malými dětmi, zavazadly, těhotné ženy atd.). Dosavadní výzkumy ukázaly, že zlepšená přístupnost zvyšuje kvalitu veřejného dopravního systému, a proto zvyšuje i jeho atraktivitu pro různé kategorie cestujících. Aby bylo možné porozumět tomu, jak dosáhnout potřebné úrovně, je nezbytné provést hloubkovou studii trhu a poté ji využít k identifikování požadavků pro design a renovaci autobusů a autokarů. Doc. Ing. arch. PhDr. Karel Schmeidler, CSc., Centrum dopravního výzkumu
