31. srpna 2025, Petr Rožek
1.9. - Skončily nám další prázdniny. Pryč je milá doba dětských úsměvů (a i našich, když se nám podařilo se robátek na chvíli zbavit, třeba k babičce), volných pražských ulic i parkovišť a vyšší spotřeby piva. Začíná nám druhé pololetí, které má ovšem jen 4 měsíce, takže bude co ve výsledovce dohánět. Proto autorovi jednou dovolte trochu vážnější zamyšlení.
Již jsme si zvykli na to, že nám tisk každý den servíruje zprávy z války na Ukrajině. EU pravidelně chystá nové a nové balíčky sankcí, které se zjevně míjejí účinkem, protože EU není svět a svět na EU mnohdy otevřeně kašle. Více zasvěcení pak sledují občasná uvolnění v oblasti Rudého moře a pokusy některých rejdařů se na tuto trasu vrátit – přece jen kratší trasa nabízí určitou konkurenční výhodu v délce tranzitu. Ostatní si však již zvykli na používání trasy náhradní – a je také alespoň na co svádět část výpadků v liniové námořní dopravě.
Na druhém konci světa však neviditelně doutná jiný konflikt, který – pokud by se rozhořel naplno – by znamenal takové narušení globální logistiky, že následky nebudeme schopni zcela pochopit a je nahradit jiným řešením nikdy. Ta oblast je průliv mezi kontinentální Čínou a ostrovem Taiwan (Taipei), na který si Čínská lidová republika dělá nárok, a v poslední době pak i zjevnými provokacemi testuje připravenost místní vlády k obraně a podporu ze strany USA.
Pokud by se ale napětí mezi Čínou a Tchaj-wanem skutečně změnilo v horkou válku, dopad určitě zastínil všechny předchozí krize. Došlo by s nejvyšší pravděpodobností (v nejlepším případě) k dramatickému překreslení námořních tras, dalšímu prodloužení doby přepravy, přetížení přístavů, změn ve strukturách aliancí, přímým válečným škodám nebo zadržení lodí. S výjimkou pandemie koronaviru s karanténními předpisy v přístavech po celém světě jen stěží existuje srovnatelná situace, ve které by byly vystaveny otřesům tak velké části odvětví, jako by tomu bylo v případě, kdy by Čína napadla Tchaj-wan.
Podle statistiky agentury Bloomberg z více než 7 000 kontejnerových lodí pracujících na celém světě téměř každou sekundu jedna proplouvá Tchajwanským průlivem. Vyhnout se této superdálnici světového obchodu obeplouváním východního pobřeží Tchaj-wanu by prodloužilo tranzitní časy velké části čínských transportů o několik dní. To samo o sobě by bylo stále snesitelné, v závislosti na situaci na trhu a kapacitě. Větším problémem by byla úplná blokáda nebo uzavření důležitých přístavů podél 180 kilometrů dlouhého průlivu mezi čínskou provincií Fujian a ostrovem Taiwan, včetně velkých uzlů Xiamen (12,3 milionu TEU), Fuzhou (1,2 milionu TEU) a Kaohsiung (9,2 milionu TEU). Desítky lodí a stovky tisíc kontejnerů by zde mohly uvíznout, pokud by se region stal válečnou zónou.
Pro srovnání: kvůli válce na Ukrajině přibližně 70 zahraničních lodí uvízlo v přístavech, když Rusko zahájilo svou invazi. Postižena byla pouze jedna velká kontejnerová loď, "Joseph Schulte" (9 400 TEU), která však mohla Oděsu opustit až o 18 měsíců později. Na druhou stranu v oblasti kolem Tchajwanského průlivu by teoreticky mohla být postižena vážná část světové flotily lodí a vybavení. V již tak napjaté situaci na trhu, jako je ta dnešní, by se dalo očekávat, že se úzká místa dále zúží a sazby za přepravu opět rychle porostou. Fronty před přístavy by se asi prodloužily i v sousedních zemích severovýchodní nebo jihovýchodní Asie, pokud by měl být taiwanský přístav Kaohsiung kvůli blokádě zcela vyřazen z pozice uzlového překladiště. Kontejnerové linky by místo toho musely nakládat a vykládat v Pusanu, Singapuru nebo Tanjung Pelepas, což by zvýšilo kapacitní tlak tam. Pokud by byla ještě možná přeprava do a z přístavů na obou stranách Tchajwanského průlivu, pak pravděpodobně pouze za výrazně zvýšené rizikové náklady – a jak je v takových případech obvyklé, dopravní pojišťovny by zrušily své válečné krytí a vyhlásily by region za "vyloučenou oblast". Pak by majitelé lodí museli pojistit každý jednotlivý průjezd zvlášť a za vysokou cenu – za speciální pojistné ve výši 1 procenta z hodnoty lodi či dokonce více. S novým plavidlem o kapacitě 16 000 TEU, které má dnes hodnotu více než 200 milionů USD, by to bylo nejméně 250 USD / FEU dodatečných nákladů (a samozřejmě vyšší ceny námořného). Někteří menší rejdaři by také zřejmě byli nuceni hledat nové partnery, aby udrželi své globální služby v chodu. Poradenská firma Vespucci Maritime například spekuluje, že Ocean Alliance společností CMA CGM, Cosco/OOCL a Evergreen se v případě nouze rozpadne. Nacionální rozpory by již neumožňovaly spolupráci mezi asijskými členy aliance, což by velmi otřáslo sítí CMA CGM. Společnost by musela hledat nové partnery na trasách východ-západ, což by nebylo nutně snadné.
Ještě větším nebezpečím by bylo, kdyby konflikt získal globální rozměr. Experti předpokládají, že USA a další západní země by vyčerpaly všechna opatření pod prahem přímého vstupu do války. Výsledkem by byla spirála sankcí, jako v případě Ruska nebo Íránu. Globální ekonomika by však za to musela zaplatit vysokou cenu a takový kolaps ekonomických vztahů by vykolejil lodní trh. Mnoho lodí by zůstalo bez zaměstnání nebo by bylo plně naloženo sankcionovaným zbožím, které je bezcenné.
A co by se stalo s čínskými podíly v přístavech a kritické infrastruktuře v západních zemích? Zašly by vlády tak daleko, že by zmrazily aktiva Číňanů v Pireu, Vado Ligure nebo Hamburku?
Můžeme tedy jen doufat, že zájmy "reálpolitiky" v případě USA a Číny zůstávají natolik silné, než aby se obě země zapojily do tak obrovského geopolitického otřesu. Příkladem nám může být právě ta válka u našich sousedů.
Vzhůru do školy!
Petr Rožek
Ilustrační foto: Pixabay
