16. prosince 2004
Podle zákona musí být v zimním období zajištěna sjízdnost dálnic a rychlostních komunikací do dvou hodin. U zbývajících silnic I. třídy a důležitých úseků silnic II. třídy je limit stanoven na tři hodiny. To je podle Ústředního automotoklubu ČR známá skutečnost, které se musí správci komunikací v ČR držet. Někdy jim v tom však mohou zabránit nepříznivé faktory. Nejvýznamnějším faktorem pro organizaci zimní údržby je předpověď počasí. Informace z Českého hydrometeorologického ústavu jsou předávány správcům komunikací přímo systémem Meteo. Mají je k dispozici také na teletextu ČT 1 s možností konzultací a varování. Údržbu dálnic a komunikací I. třídy v ČR v současné době zajišťuje cel-kem 28 správ SSÚD zřízených jednotlivými kraji. Správy mají k dispozici 897 sypačů chemických posypových materiálů a 853 sypačů materiálů inertních s průměrným stářím kolem 15 let. Dále disponují 255 šípovými pluhy. Počtu mechanismů odpovídá i počet stálých zaměstnanců – řidičů SSÚD. Tyto početní stavy postačují pro běžné povětrnostní podmínky. Vyhovují také požadovanému standardu údržby, jehož případné zvýšení by si vyžádalo až několik miliard Kč. Proto správy na základě dlouhodobých zkušeností uzavírají jen smlouvy o výpomocích soukromých subjektů, zejména k pluhování vozovek a silnic (mimo dálnic). Řádově se jedná o stovky smluv. Výkony smluvních partnerů musí být v přiměřené kvalitě, v případě výhrady ze strany správce komunikace mohou být smlouvy i zrušeny. Kontrolu výkonů a kvality zimní údržby silnic (především sjízdnosti) provádějí příslušní pracovníci správ Ředitelství silnic a dálnic ČR (ŘSD). K potrestání pracovníků SSÚD za problémy při údržbě a dálnic zatím nemuseli přistoupit. V případech meteorologického varování se zvyšuje četnost kontrolních jízd a stupně pohotovosti pracovníků a mechanizace. Při očekávané tvorbě náledí a spadu sněhu se provádějí preventivní posypy, které však samy o sobě patří k nejrizikovějším rozhodovacím procesům. Musí se při nich totiž postupovat s ohledem na ekologickou zátěž krajiny a ekonomické možnosti. Při takzvaných „kalamitních situacích“ nelze s ohledem na personální a strojově-technické vybavení vždy zajistit obnovování sjízdnosti silnic v plném rozsahu. Letos však taková událost dosud nenastala.
Finančních prostředků je dostatek Základním prvkem pro stanovení délky úseku, který ještě lze ošetřit, je kapacita sypače při průměrném dávkování soli. U dálnic jde o liniový úsek v délce 25 až 30 kilometrů (tam i zpět 50 až 60 km). Na základě toho jsou postaveny plány zimní údržby, podobně jako v celé Evropě. Finanční náklady na zimní údržbu jsou plánovány na základě průměru předchozích let a zásadním způsobem je ovlivňuje množství a intenzita srážek. Přímé náklady zimní údržby silniční sítě se pohybují kolem dvou miliard Kč ročně. V případě dálnic se čisté náklady na zimní údržbu pohybují mezi 53 až 60 miliony Kč za rok. V zásadě lze podle ŘSD konstatovat, že na zajišťování zimní údržby silnic a dálnic je v současné době finančních prostředků dostatek. Klíčovým problémem zimní údržby je možnost dostat se s údržbovou technikou na celou délku udržované komunikace. Největší problémy přináší zatarasení trasy kamiony ve stoupáních, před hraničními přechody, osobními vozidly v horských oblastech a při nehodách. Z pohledu klimatických podmínek je nejhorší vítr při sněhové pokrývce z prachového sněhu. Při takových podmínkách se nesmírně rychle vytvářejí závěje, což znamená nutnost prakticky neustálého uklízení trasy v intervalech několika minut. Na něco takového nemůže být dimenzována žádná údržba. Z pohledu řidiče a dopravních nehod představuje nejhorší situaci déšť a mrholení, které padá na promrzlou vozovku. Náledí se tvoří velmi rychle, déšť smývá preventivní posyp a i posypové vozy mají problém, aby se na vozovce udržely. Zatímco sníh řidiče varuje, náledí často přichází velmi nečekaně.
Chybí modernější vybavení Problematická je údržba silnic v místech, kde není možné používat chemické posypové materiály (území chráněných krajinných oblastí a národních parků a v ochranných pásmech zdrojů pitné vody). Námrazy a koleje ledu na vozovce často ne-lze po řadu týdnů odstranit. Inertními materiály zase není možné dobře ošetřovat dopravně významné komunikace. Lepší ekonomické možnosti správců komunikací by jistě přinesly zlepšení zejména v modernějším strojním vybavení (sypače, frézy), v četnější instalaci meteosond i lepším finančním ohodnocení pracovníků zajišťujících zimní údržbu. Přesto tento přínos není možné považovat za rozhodující. Větší efekt by podle zkušeností správců i Policie ČR mělo zlepšení technického stavu vozidel uživatelů, jejich vybavenosti, dodržování pravidel bezpečnosti silničního provozu a jejich větší respekt k zimním podmínkám. (úamk)
