6. května 2004
K náplni činnosti Svazu dovozců automobilů (SDA) patří mimo ji-né i jednání se státní správou o nových zákonech. Jeho představitelé se k legislativnímu procesu často vyjadřují velmi kriticky. S tajemníkem SDA ing. Pavlem Tunklem jsme ho-vořili o tom, čeho se výhrady svazu týkají především.
„V poslední době dává SDA najevo svou nespokojenost s úrovní české legislativy. K čemu se vaše připomínky vztahují konkrétně?“
„Těch výhrad je více a v podstatě jedna navazuje na druhou. Nejzávažnější je skutečnost, že zákony a prováděcí předpisy se v České republice nepřijímají s dostatečným předstihem. To je v normálním demokratickém státě nemyslitelné. Pokud se nestane zvykem, že každý důležitý předpis, obzvlášť týká-li se financování, bude přijat minimálně rok předtím, než vstoupí v účinnost, aby se na něj podnikatelská sféra mohla připravit, nelze počítat s efektivní ekonomikou.“
„Zřejmě narážíte na právě schválený zákon o dani z přidané hodnoty.“
„V případě zákona o DPH byly nešťastně spojeny dvě skutečnosti. První z nich – nezbytná technicko-legislativní změna související se vstupem České republiky do Evropské unie (týkající se například způsobu účtování v nových podmínkách) – mohla být přijata kdykoli již od roku 2001. Druhou z nich byla snaha vlády o narovnání veřejných financí. A obě tyto oblasti byly skloubeny a schváleny pouhých deset dní před vstupem ČR do EU. To je nemyslitelné, dovolil bych si dokonce říci, že se jedná o zneužití přístupového procesu k jiným účelům.“
„Řekl jste o tom, že výhrady navazují jedna na druhou.“
„Důsledkem velice spěšného přijímání zákonů je to, že jsou neustále měněny – k jednomu zákonu zcela běžně existuje několik novel, které se přijímají při projednávání jiných, naprosto nesouvisejících zá-konů. V tomto chaosu se těžko orientuje i člověk, který je zvyklý s předpisy pracovat, natožpak normální firma, která si musí opatřit další zákon v rozsahu desítek stran kvůli pár větám. Právě ty však často zásadně mění dříve nastavená pravidla. Výsledkem je nepřehlednost a špatná srozumitelnost původního zákona.
Dalším problémem jsou české odchylky při přebírání předpisů Evropské unie. V České republice byly některé části evropského práva akceptovány, aniž byla zajištěna jejich vymahatelnost – prakticky se tedy jednalo o mrtvá ustanovení.“
„Můžete to nějak konkretizovat?“
„Typickým příkladem je směrnice č. 2000/53/ES, o vyřazených vozidlech, která byla de facto poprvé použita v zákoně č. 185/2001 Sb., o odpadech. Současně byl navržen k úpravě zákon č. 56/2001 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích. Ale protože zákon o odpadech se opozdil, tak úpravy, které byly původně připraveny v symbióze (konkrétně povinnost předložit při vyřazení vozidla doklad o jeho likvidaci), nebyly funkční a ze zákona o pravidlech provozu na pozemních komunikacích byly vypuštěny.
Stručně řečeno je pro české odchylky charakteristické, že buď se něco přijme v ne zcela původní podobě, anebo se naopak přijme návrh, který se teprve připravuje. To je naprosto absurdní.“
„Jaký je současný stav legislativy týkající se zmíněné likvidace autovraků a dovozu vozidel ze zahraničí?“
„Systém kontroly dovozu odpadů ze zahraničí zatím není vyřešen – mnoho vozidel vyřazených v EU na základě uvedené směrnice se dováží do České republiky, kde jsou opět uváděna do provozu. A nikoho ani nezajímá, že se jedná o odpad, který podléhá dovoznímu povolení ministerstva životního prostředí. Řešíme tak pouze následky, ale ne pří-činy.
Co se týče dovozu vozidel obecně, v souvislosti s rozšířením Evropské unie se poněkud mění situace. Členové SDA plnili přísné směrnice EU bez ohledu na to, zda byly v české legislativě zapracovány či nikoli. Po vstupu ČR do EU však tyto předpisy budou závazné pro všechny a budeme požadovat, aby je plnily i jiné subjekty, které dovážejí vozidla, a to nejen nová.“
„Zmínil jste se o tom, že zákony nejsou přijímány s dostatečným předstihem. Jaký by podle vás měl být ideální stav?“
„To, že existují velice krátké lhůty mezi platností zákonů (dobou, kdy jsou zveřejněny ve Sbírce zákonů ČR) a jejich účinností (kdy začnou být skutečně uplatňovány), tzv. legisvaganční lhůty, je skutečně na pováženou. Mnohé zákony dokonce vstupují v účinnost dnem vydání nebo velice krátce poté, což není fér. Ani jedna strana – stát ani podnikatelská sféra – nemá dostatek času na to, aby se na ně připravila.
Velkým problémem je skutečnost, že k mnoha takto přijímaným zákonům chybějí prováděcí předpisy. Například novela zákona o odpadech (zákon č. 188/2004 Sb.) vyšla ve Sbírce zákonů ČR 23. dubna, platí ode dne vydání, neexistuje k němu jediný prováděcí předpis a nikdo neví, za jak dlouho příslušný resort tento předpis vypracuje.
Domnívám se, že by měla platit zásada, že legisvagance by měla být natolik dlouhá, aby resort stačil prováděcí předpis vydat nejpozději ke dni účinnosti zákona. A pokud to nestihne, pak – byť je to tvrdé – by daný zákon platit neměl, protože bez prováděcího předpisu je nefunkční.Problémem jsou i důvodové zprávy, jež se k návrhům zákonů přikládají – ty nejsou vždy zcela pravdivé.“
„Můžete uvést nějaký příklad?“
„Jistě, v důvodové zprávě je vždy napsáno, že nový zákon nebude mít vliv na státní rozpočet ani na nárůst pracovních sil. Již tato věta, která se v předkládací zprávě k téměř každému zákonu standardně používá, je nepřesná, ne-li zavádějící. Na první pohled je přece zřejmé, že mnohé zákony často zavádějí nové požadavky, které kladou nároky na administrativu. Ovšem za situace, kdy se proklamuje její snižování, to nikdo nechce přiznat.“
„Jakou měrou se SDA může spolupodílet na tvorbě nových zákonů a předpisů?“
„V České republice bohužel stále platí, že dotčené subjekty, jichž se příprava nové legislativy nějak dotýká, nejsou neopomenutelnými účastníky tohoto procesu. Výsledkem je, že i když je jim materiál případně zaslán (což se často do důvodové zprávy píše), jejich připomínky nemusí být ani projednávány, natož akceptovány (to se již ve zprávě neuvádí). Přitom právě dotčené subjekty mohou výrazně přispět k tomu, že bude zřejmé, jaký bude mít nový zákon dopad na finance a tím konečného spotřebitele, a zajistit tak Poslanecké sněmovně ČR objektivní údaje i z druhé strany.
Klasickým příkladem je zavedení hranice 900 tisíc Kč pro možnost odpočtu DPH u služebních osobních vozidel. Resort financí toto nařízení zdůvodnil tak, že státní pokladna tímto omezením získá 500 milionů Kč. My jsem však spočítali, že státní pokladna naopak přinejmenším 200 milionů Kč ztratí. Je zde tedy rozpor ve výši téměř tři čtvrtě miliardy Kč – v době projednávání zákona jej však nikdo nezná, a tudíž nekontroluje, co je a co není pravdivé.“
„Hovořil jste o prováděcích předpisech. Jsou však i případy, kdy příslušné předpisy existují, a přesto se dodržování zákona nevymáhá…“
„Ano, delegace výkonu státní moci a zajišťování státního odborného dozoru jsou často problema-tické. Například je dobře známo, že v oblasti silniční dopravy je státní odborný dozor téměř nulový. A podobné je to i v jiných oblastech.
Myslím si, že by nebylo od věci, kdyby každý resort pověřený státním odborným dozorem nebo jakoukoli kontrolou vždy na konci roku podal přehled, jak konkrétně tuto službu zajišťoval. Podstatou přitom není kontrola sama o sobě, ale mimo jiné i zajištění rovných podmínek na trhu pro všechny zúčastněné subjekty.
Je nespravedlivé, aby například vedle velké firmy se systémem řízení kvality, která všechna ustanovení důsledně plní, existoval subjekt, jenž podniká ve stejném oboru, a žádná pravidla nedodržuje. A je tristní, že pokud už se kontrola provede, tak u toho, u něhož lze předpokládat předložení všech předepsaných dokladů, a kontrola tudíž bude jednodušší.
Zajímalo by mě také, jak se provádí státní odborný dozor nad stanicemi technické kontroly (STK), na něž stát část výkonu státního odborného dozoru delegoval. Kontrolní mechanismy v tomto případě mohou být velice jednoduché – například přes počítač lze mít každý den přehled o tom, jak kdo pracuje, kolik udělal kontrol, jaká vozidla byla kontrolována a podobně.“
Milan Frydryšek
