6. října 2010
Zkratka SUV má více významů. Vedle vozidel pro volný čas (Sport Utility Vehicle) či „městských vozítek“ (Small Urban Vehicle) se jí označují rovněž malé užitkové automobily – dodávky (Small Utility Vehicle). Jejich výrobci postupným vývojem výrazně zvýšili účinnost motoru a snížili měrnou spotřebu. Dokázali také razantně omezit emise škodlivin.
Následkem ekonomické recese dnes mezi hlavní snahy automobilových výrobců patří další snižování provozních nákladů. Řešení se nabízí několik, počínaje optimalizací ústrojí pohonu přes alternativní paliva až k hybridním a čistě elektrickým pohonům. V přehledu aktuálních trendů, jak výrobci SUV snižují provozní náklady, se zaměříme na automobily kategorie N1, tedy do celkové hmotnosti 3,5 tuny.
Přídomek ECO se stal standardem
Jen v posledních dvou letech se s ECO dodávkami doslova roztrhl pytel. Na trhu je Ford Transit ECOnetic, Mercedes Eco Sprinter Blue Efficiency či IVECO EcoDaily. Ve všech případech jde jen o optimalizované ústrojí pohonu – výkonný motor s vysokým točivým momentem již v nízkých otáčkách i zatíženích, převodovku s „těžkými“ převody na nejvyšších rychlostních stupních a pneumatikami se sníženým valivým odporem.
V ECO vozidle je vždy použit rovněž elektronický systém, který vede řidiče, aby při jízdě využíval vyšší rychlostní stupně při nízkých otáčkách motoru, a informuje ho o správné chvíli k přeřazení. Další drobností je spínač systému Start-Stop na přístrojové desce, který po vyřazení na neutrál vypíná u vozidla v klidu motor a spouští jej při dalším sešlápnutí pedálu spojky. Protože u dodávek používaných v rozvážkovém provozu není třeba razantní akcelerace a vysoké rychlosti, šel třeba Ford dokonce tak daleko, že nastavil omezovač rychlosti na 105 km/h, což představuje dostatečnou rezervu při povolené rychlosti na volné silnici 90 km/h. Ať řidič zařadí čtyřku, pětku či šestku, rychleji mu to pojede jenom z kopce.
Moderním motorům velké zatížení v malých otáčkách neškodí, ale zvyšují se při něm nároky na dobré vyřešení chladicí soustavy motoru. Z hlediska výrobních nákladů jsou tato řešení nenáročná a v některých případech a zemích, podle obchodní politiky konkrétní značky, může být ECO verze i cenově výhodnější.
Na co mohou jezdit dodávky?
Právě nejmenší užitkové automobily s celkovou hmotností do 3,5 tuny kategorie N1 jsou velmi dobrým příkladem aktuálního vývoje počátku třetího tisíciletí. Legislativa Evropské unie již nařizuje povinné přidávání paliv z obnovitelných zdrojů (přírody) k palivům fosilním, tedy ropným. Žádné úpravy motoru k tomu nejsou potřebné, a tak jezdíme na benzin s příměsí etanolu (lihu) či na naftu s příměsí metylesteru řepkového oleje.
Budoucnost však bude vyžadovat palivo E85 (85 procent etanolu) z koncepce BTL (Biomass To Liquid), tedy kapalné palivo z biohmoty. V tomto případě zbývá ještě mnoho problémů k řešení. Naopak bezproblémové je z technického hlediska použití zkapalněného zemního plynu CNG (Compresed Natural Gas). Jeho slabinou je infrastruktura plnicích stanic, a tak většina vozidel s CNG zážehovými motory má také malou nádrž na kapalné palivo pro nouzový dojezd.
Nevýhodou je rovněž vyšší vlastní hmotnost (dva systémy vstřikování, tlakové lahve na plyn a nádrž na benzin), a proto i nižší užitečná hmotnost a také omezený dojezd vozidla na 200 až 250 kilometrů. Odborníci navíc nepovažují CNG za dlouhodobě perspektivní, neboť zemní plyn je důležitá surovina pro energetiku a průmysl.
Spalovací motor dosáhl za 150 let svého vývoje již takového stupně dokonalosti, že náhrada představuje tvrdý oříšek. Ideální k pohonu vozidla je elektromotor s vhodnou charakteristikou a vysokou účinností. Obrovským problémem však zůstává skladování elektrické energie. Akumulátory jsou těžké a rozměrné nebo velmi drahé a palivové články, které dokáží přímo měnit chemickou energii paliva (nejvhodnější je vodík) na elektrickou energii, zůstávají stále hudbou budoucnosti. Pro jejich nasazení se musí vyřešit ekonomika výroby vodíku, jeho bezpečná distribuce a skladování a s tím související ekonomika provozu.
Přijatelné udržení trvalé mobility lidstva se pro dnešní rozvinutou industriální a konzumní společnost stalo téměř evoluční nutností. Patří k ní nejen doprava osob, ale také doprava veškerého zboží, surovinami počínaje a odpady konče. Souvislost se životním prostředím, surovinovými zdroji a emisemi je více než zřejmá, podobně jako souvis-lost se sektorem stavebním a s potřebou rozšiřování a zkvalitňování dopravní infrastruktury. Automobil se v tomto hluboce provázaném systému stává jen jedním z článků, ale článkem velmi důležitým.
Ing. Branko Remek, CSc., ČVUT v Praze
Zásady bezpečné a ekonomické jízdy:
1) Řadit nahoru již při nejnižších možných otáčkách motoru.
2) Omezit jízdu vysokou rychlostí a omezit vysoké otáčky motoru.
3) Udržovat rovnoměrnou rychlost a využívat setrvačnosti.
4) Brzdit jen v nezbytně nutných případech.
5) Ihned po spuštění motoru se rozjíždět.
6) Využívat všech možností informatiky a techniky.
7) Omezit chod motoru naprázdno, využívat systém Start-Stop.
8) Nepoužívat zbytečně přídavná zařízení na karoserii (nosiče
apod.).
9) Nepřevážet zbytečnosti – vůz není skladiště.
- Kontrolovat a udržovat správný tlak v pneumatikách.
