27. ledna 2005
Výstavbu komplexu Mostu Košická v Bratislavě připravovalo Slovensko léta a do všech podrobností. Jako nejnáročnější krok se již v prvopočátku jevila přeprava ocelového mostu přes Dunaj, který bylo nutné po montáži na ploše tzv. Starého Města dostat na petržalskou stranu, respektive na pilíř v toku řeky. Na poslední chvíli sešlo z varianty přepravy mostu sestaveného na levém břehu řeky na plovoucí pontonové soulodí pomocí vozíčků. Nakonec konstruktéři dali přednost přesunu na soulodí pomocí přepravních drah s teflonem potaženými deskami. Přesun návodní části mostu s otáčením přes kalotové ložisko po vodách Dunaje zprvu za pomoci tažného lana z pravého břehu a s následným využitím toku řeky při osazení na pilíř v toku Dunaje propracovali do všech detailů. Fyzikální zákony jsou však stále silnější než snahy lidí: desky, potažené teflonem pro lepší klouzání monobloku více než pětitisícitunové ocelové konstrukce po zaváděcí dráze, obrovský tlak při přesunu nevydržely. Přes drobné přepravní komplikace se ovšem nakonec celá přeprava uskutečnila podle původních představ.
Předem připravený systém Celý přesun mostu z montážního místa na místo definitivního uložení ve vodách Dunaje – na pilíř číslo deset postavený v korytě řeky – se měl uskutečnit naložením návodní části mostu na soustavu monobloku lešení typu PIŽMO. Lešení bylo vybudováno v nedalekém přístavu na soustavě čtyř velkých pontonů, které byly po přesunu na místo nakládky zaplaveny takzvanou balastní vodou. Ta je po ukotvení ponořila do potřebné a předem vypočtené hloubky tak, aby bylo možné nosníky přesuvné dráhy uložit na místo kotvení v betonovém pilíři na břehu. Celý soubor lešení s několikanásobně kříženými nosníky různých výšek vážil stovky tun; dohromady s pontony a vodou to byly dokonce tisíce tun. Předpokládaný postup přesunu vycházel z principu, že se při postupném přesouvání hmotnosti mostu na soustavu pontonů bude postupně vyčerpávat tížící voda, takže pontonová soustava bude stoupat a udržovat se ve stále stejné výšce. Vše odpovídalo, ale v průběhu akce se ukázalo, že bude potřeba daleko více čerpadel, než bylo k dispozici. Montážníci byli schopni posouvat most na pontonovou soustavu v několikaminutových taktech o 30 centimetrů, ale za tak krátkou dobu se nedařilo odčerpat potřebné množství balastní vody. Měřilo se zásadně v milimetrech s tím, že kdyby mělo dojít k chybě přesunu, byly by práce zastaveny.
Systém přesunu Montéři Hutních montáží byli rozděleni do několika skupin. Ta rozhodující zajišťovala přesun mostu na pontonové soulodí. Další část se starala o dokonalé vyčerpání balastní vody z pontonů a jejich perfektní spojení (lana, křížně svařované pásy a další opatření), ale také i o takovou drobnost, jakou bylo ukotvení obřích pneumatik na boku soulodí. Ty měly zaručit „jemné“ přiražení komplexu po přeplutí k pilíři číslo 10 v toku Dunaje. Pneumatiky měly být v hloubce tří metrů pod vodou, ale tomu bránila vzduchová bublina v jejich horní části. Nezbylo než uchopit rozbrušovačku a udělat v pneumatikách díry, aby se mohly potopit. Podobných drobností bylo mnoho. Přípravné práce související s přesunem mostu se protahovaly. Bylo nutné zajistit vazby mezi oběma dvojicemi „saní“, které měly klouzáním po zakřivené dráze dovést návodní hranu mostu na pontony. Znamenalo to například propojení dvojic saní silnými rourami i jiným vyztužením, ale i další opatření. Vše se dělo s cílem zajistit přesun monobloku bez jakýchkoliv komplikací. Chyba mezi tisíci tunami oceli by byla nenapravitelná.
Změna Ukázalo se, že uzlovým místem přesunu je hlavně odčerpávání balastní vody ve vazbě na přesouvanou hmotnost mostu na pontony. Dispečink stanovil nutnou změnu v pozici soulodí, ale v závislosti hmotnost – hloubka ponoru. Mezitím muselo proběhnout vyčerpávání vody. Do akce byly povolány oba místní derikové jeřáby, v akci byly hydraulické zvedáky a další zařízení. Spojení plovoucího mostu s montážní plochou bylo nakonec definitivně přerušeno, naplavení mohlo začít.
Dunaj změnil chování Přesun ocelového mostu začal v neděli 19. září loňského roku po předchozí poradě řídicí skupiny. Celé soulodí startuje. Kousek plave, vzápětí stojí. Stop – zajišťující lano se zadrhává, osádka ho páčí, upravuje. Voda teče rychlostí 1,2 až 1,14 m/s, průtok v řece je okolo 2500 kubíků za sekundu. Je to mnohem méně než obvykle, Gabčíkovo zajišťuje klidnější průběh naplavení. Málokdo tuší, že vzniká problém. Přesun se po prvotním tahu lana z pravého břehu Dunaje zpomaluje a nakonec na dlouhý čas zcela zastavuje. Celý projekt počítal s tím, že nej-méně doprostřed koryta Dunaje se celé monstrum bude přepravovat pomocí tahu lana z protějšího břehu. Dělo se tak do doby, kdy tah přestal být efektivní. Případné velké zrychlení posunu by zpomalily dva obří vrátky společnosti Hutní montáže brzděním. Ale nakonec vrátky neměly co brzdit, Dunaj zradil. Jeho tok nebyl schopen celé soulodí s mostem tlačit po proudu podle předpokladů. Na problémy byli účastníci operace předem připraveni. Ve chvíli, kdy bylo soulodí s přepravovaným mostem zhruba 40 metrů před pilířem, na nějž měl být most usazen, došlo na remorkér, s nímž se počítalo jen jako s krajním řešením. Do té doby sloužilo hlavně vozidlo Technické ochrany a obnovy železnic ze Žiliny v kombinaci s buldozerem a nakladačem Caterpillar Phoenix Zeppelin 966 F. Toto seskupení tahalo celé soulodí až do dosažení úhlu zhruba 75 stupňů příčně vůči podélnému toku řeky. Poté už bylo nutné připojit remorkér se člunem, protože tahající komplex byl zcela mimo příznivý úhel tažení. Dunaj úplně zklamal, jeho vody na celý přepravovaný komplex netlačily. Během pár minut byl most díky tahu remorkéru téměř u pilíře, následná montáž mohla pokračovat. Definitivně byl most Košická nad tokem Dunaje propojen v závěru prosince loňského roku. (PeP)
