​SČS: Hodnotit emise z dopravy podle emisí z výfuku je pokrytecké

27.6. - Dne 28.června se v Lucemburku sejde Rada Evropské unie pro životní prostředí. Jedním z projednávaných témat je i direktiva o emisích C0₂ z osobních a lehkých užitkových vozidel. K problematice, jíž se bude nadcházejí jednání zabývat, se vyjádřil Ivan Indráček, předseda představenstva SČS - Unie nezávislých petrolejářů.

Dva ze tři subjektů, které se podílejí na konečné podobě direktivy - Evropská komise a Evropský parlament - už svou pozici deklarovaly. Požadují nulové emise CO₂ z nově prodávaných vozidel v roce 2035.

Slepou uličku, do které nás směřuje významná část evropské reprezentace, tak mohou pomoci na svém jednání napravit šéfové ministerstev životního prostředí 27 členských zemí.

A proč jde podle nás o slepou uličku?

- Návrh direktivy stanoví, že emise se měří zásadně na výfuku vozidla. Tam jsou samozřejmě nulové v případě elektromobilu nebo vodíku. Proto se hovoří o „zákazu spalovacího motoru“. Ale i elektřina a vodík mají emisní stopu své výroby. Je přitom obecně známo, že elektřina z hnědého uhlí nebo vodík vyráběný z fosilních zdrojů mají na kilometr jízdy vyšší emise CO₂ než například biometan, některá pokročilá biopaliva nebo syntetická paliva vyráběná ze „zelené elektřiny“. Taktéž je všeobecně známo, že emise CO₂ působí vysoko v atmosféře a je tedy úplně jedno, kde v životním cyklu paliva vznikají, zdali při jeho výrobě nebo jeho využití. Zohledňovat tedy pouze emise z výfuku a na základě toho tvrdit, že elektřina je bezemisní zdroj, je velmi pokrytecké.

- W-T-W studie, kterou zpracovala sama Evropská komise (08/2020), říká, že není tak podstatné, jaké palivo, jaký přenašeč energie je využit pro pohon vozu. Podstatné je, z čeho a jakou cestou bylo palivo vyrobeno. Řada politiků, aktivistů, považuje elektřinu za “čistý zdroj“. Elektřina je ale pouhým přenašečem energie, musela být z něčeho vyrobena a to něco mohlo být - stejně jako v případě kapalného paliva - emisně náročné nebo relativně čisté.

- pokud bude direktiva nadále požadovat, aby o emisích z dopravy rozhodovaly výfuky, bude to podobné, jako bychom kvalitu jídla v restauraci posuzovali podle jejího vývěsního štítu. Relevantnost takového měření je prostě nulová.

- Role Bruselu je primárně ve vytváření strategie, nikoli v detailním popisování toho, co a jak máme, nemáme, smíme nebo nesmíme dělat. V minulosti Brusel několikrát jasně deklaroval „technologicky neutrální přístup“. Takový přístup znamená, že průmyslu je nastaven konkrétní cíl a je na jeho invenci, aby se k cíli dostal co nejefektivněji. Dnes takový přístup Brusel sám porušuje, respektive vymlouvá se tím, že nikomu nenařizuje elektřinu, když je k dispozici ještě vodík. A za výběrem z těchto dvou možností pak vidí technologickou neutralitu… Tedy, úlohou Bruselu je (ať se nám to líbí nebo ne) nastavení cíle emisních úspor CO₂ (třeba na těch 55 procent, jak stanoví strategie FIT for 55). Ale hledání cest k dosažení těchto úspor by mělo zůstat výhradně v rukou průmyslu. Jakékoli omezování nepomáhá svobodnému podnikání, omezuje invenci, inovace, zakládá potřeby dotací a díky tomu křiví trh.

- Firmy zabývající se vývojem pohonných hmot již delší dobu pracují na vývoji syntetických paliv (paliva uměle vyráběná s využitím zelené energie a vzdušného nebo odpadního CO₂). Paliva jsou zatím vyráběna v maloprovozech, ale první velké výrobní kapacity jsou již ve výstavbě. Tato paliva mohou radikálně přispět ke snižování emisí CO₂ z dopravy, protože mohou „dekarbonizovat“ stávající vozidla. Pro spotřebitele jde o ideální volbu - využívá svůj dnešní (ať už nový nebo starý) vůz, tankuje u stejných stanic. Nemusí tedy měnit žádné návyky nebo vynakládat peníze na koupi elektromobilu. Návrh, který předložila Evropská komise a který prošel Evropským parlamentem, ale tato nízkoemisni až bezemisní (z hlediska CO₂) paliva staví mimo hru. Protože - kdo bude investovat do výrobních zařízení, když musí předpokládat, že od roku 2035 nebude smět na trh přijít žádný nový vůz se spalovacím motorem?

- Jde o sociální rozměr - držitelé starších vozů nemusí být v brzké budoucnosti nijak šikanování za využívání stále funkčního auta. Nemusí ze svých daní příspívat na dotace na koupi elektromobilu těm, kteří jsou schopni si takový vůz pořídit.

- A v neposlední řadě jde o zaměstnanost, o zachování stovek tisíc pracovních míst v Evropě v průmyslu, ve kterém patří Evropě ke špičce. Samozřejmě, pokud se některé automobilky samy rozhodly opustit spalovací motor, je to jejich svrchované právo.

Pokoušeli jsme se v poslední době přesvědčit o svém pohledu na „dekarbonizaci dopravy“ české europoslance i českou státní správu. Podle našeho názoru zaujímá Česko poměrně střízlivý postoj a je si vědomo vad, které obsahují návrhy Evropské komise a Evropského parlamentu. Doufáme, že obdobný postoj zaujme zástupce Česka i na jednání Rady EU pro životní prostředí toto úterý.

Ivan Indráček

Ilustrační foto: LAN