8. června 2011
Výrobci letos přinášejí víceméně jen pozitivní zprávy o vývoji české ekonomiky. O tom, jak se oživení projevuje v oblasti výroby a prodeje osobních i lehkých užitkových vozidel, jsme hovořili s ředitelem sekretariátu Sdružení automobilového průmyslu (AutoSAP) Ing. Antonínem Šípkem.
„Čím je letošní vývoj na trhu automobilů typický?“
„V době, kdy odpovídám na tuto otázku, známe výsledky za první tři měsíce roku. Během nich se v České republice zaregistrovalo 42 026 nových osobních a 2683 lehkých užitkových automobilů (LUV). V porovnání s prvním čtvrtletím loňského roku, kdy bylo registrováno 39 339 osobních automobilů a 2386 LUV, se jedná o nárůst o 6,83 procenta u osobních automobilů a o 12,5 procenta u LUV.
Český trh osobních automobilů je charakterizován nárůstem podílu firemních vozidel (56,3 procenta z celkového trhu), pokračující dominancí Škody Auto (podíl 30,81 procenta a zároveň tři neprodávanější modely v pořadí Octavia, Fabia a Superb) a nárůstem segmentu malých a středních vozidel (tyto segmenty dohromady zaznamenávají podíl na trhu 70,2 procenta). Nejoblíbenější karoserií je kombi (30,8 procenta), nejoblíbenější barvou šedá (19,9 procenta).
Z lehkých užitkových automobilů kategorie N1 se nejlépe prodávala značka Ford (podíl na trhu 15,2 procenta). Po dubnu roku 2009, odkdy lze provádět odpočet DPH u firemních osobních automobilů, se razantně snížil počet registrací nejmenších LUV přímo odvozených z osobních automobilů. Podíl LUV o celkové hmotnosti do 2000 kilogramů činil jen 14,2 procenta. Z provedení karoserie jednoznačně vede skříň (76,1 procenta) a z barev bílá (56,5 procenta).“
„Jak se vyvíjí trh automobilů v Evropě a jaké to má dopady na situaci automobilového průmyslu v České republice?“
„V České republice se vyrábějí jen lehká užitková vozidla přímo odvozená z osobních automobilů, a to ještě v relativně malých množstvích. V loňském roce se u nás vyrobilo 1 069 518 osobních automobilů a pouze 2745 LUV. Proto posuzování vlivu trhu s LUV v Evropě na jejich tuzemskou výrobu nemá prakticky smysl; lze je přiřadit k osobním automobilům.
V Evropě (v evropské 27 a zemích EFTA – v Norsku, na Islandu a ve Švýcarsku) bylo v prvním čtvrtletí zaregistrováno 3 690 389 nových osobních automobilů, což v porovnání se stejným obdobím loňského roku představuje pokles o 2,01 procenta. Evropský trh se tak stále pohybuje asi jedenáct procent pod hodnotami let před hospodářskou recesí (2005 až 2008). Čeští výrobci naprostou většinu produkce exportují do evropských zemí. Vzhledem k optimálnímu výrobnímu portfoliu Škody Auto, Hyundai Motor Manufacturing Czech a TPCA Czech skládajícímu se z malých a středních vozidel a díky vynikající kvalitě a výhodným cenám se letos navzdory klesajícímu evropskému trhu vývoz českých vozidel zvýšil. Za první tři měsíce letošního roku čeští producenti vyvezli 334 173 osobních automobilů a LUV, o téměř 13 procent více než v prvním čtvrtletí roku loňského.
Dodavatelský průmysl v České republice napojený na tuzemské automobilky z tohoto vývoje pochopitelně rovněž těží.“
„Jaká jsou hlavní témata současného automobilového průmyslu: hospodárnost provozu, důraz na ekologii, alternativní pohony – CNG, elektromobilita či bezpečnost? A co se stane hlavním tématem v budoucnosti?“
„V poslední době se nejdiskutovanějším tématem stala elektromobilita. Vzhledem k řadě dosud nevyřešených technických a legislativních problémů se však zatím jedná spíše o téma více či méně medializované. Osobně vítám pragmatický přístup našeho největšího výrobce osobních automobilů Škody Auto, která sice představila svůj první elektromobil a v letošním roce připraví do zkušebního provozu jejich menší sérii, nicméně i nadále tvrdě pracuje na snižování spotřeby a emisí klasických spalovacích motorů. Přispívá tak ke zlepšování životního prostředí (i šetření čím dále dražšího benzinu a nafty) velmi prakticky a ,v reálném čase‘.
Z hlediska domácího automobilového průmyslu považujeme za prioritní téma udržet do budoucna konkurenceschopnost tohoto klíčového odvětví, které tvoří zhruba 20 procent celkové průmyslové výroby i exportu České republiky. Toho dosáhneme jedině zlepšením systému vzdělávání zejména v technických oborech, rozvojem výzkumné a vývojové základny, ale také například zlepšováním pracovního práva a dalších legislativních norem. Sdružení automobilového průmyslu se proto ve všech těchto oblastech silně angažuje.“
„Zaznamenáváte snahu evropských automobilek přesouvat výrobu náhradních dílů do Asie? Co to znamená pro český automobilový průmysl? Bude tento trend pokračovat?“
„Určité signály v tomto směru jsme zaznamenali, ale není mi znám žádný konkrétní příklad. Přesun výrob do zemí s nižší cenou pracovní síly není tak jednoduchý. Cena práce při těchto úvahách není totiž zdaleka jediným faktorem. Důležité jsou krátké logistické vzdálenosti, kvalitní a vzdělané lidské zdroje, existence vzdělávacích, výzkumných a vývojových kapacit, politická stabilita, kvalitní legislativa, důsledné vymáhání práva a další záležitosti. V některých z těchto oblastí si autoprůmysl umí poradit sám, v řadě z nich je však naprosto nezbytná aktivita státních orgánů. Zde bychom uvítali od státní správy a zákonodárců mnohem větší dynamiku a rychlost. Jinak by skutečně v budoucnu mohl nastat přesun výroby do Asie, což by vzhledem k zásadnímu významu automobilového průmyslu (ale i dalších odvětví) mělo pro naši ekonomiku značně negativní důsledky.“
„V čem vidíte největší slabiny automobilového průmyslu v České republice? Co je jeho největším ohrožením?“
„Osobně si poněkud neskromně myslím, že automobilový průmysl v České republice žádné zásadní slabiny nemá. Svou vynikající života-schopnost prokázal při ekonomické recesi uplynulých dvou let, kterou prošel skutečně velmi dobře. Ohrožují ho jen problémy, o kterých jsem hovořil dříve.“
„Co je naopak jeho největší silou? Kde je jeho šance?“
„V rámci autoprůmyslu máme minimálně tři oblasti, v nichž jsme na evropské či dokonce na světové úrovni – výroba osobních automobilů, autobusů a skupin, dílů a příslušenství vozidel. Obrovskou šancí, kterou ovšem nesmíme promeškat, je další rozvoj lidských zdrojů. Ať již z hlediska prvotního (zejména technického) vzdělání a rekvalifikací nebo z hlediska zvyšování pružnosti pracovního trhu. Jedině tak budeme v budoucnu schopni vyvíjet a vyrábět vysoce sofistikované produkty s velkou přidanou hodnotou a udržíme si v budoucnu v tomto oboru konkurenceschopnost.“
Pavel Toman
