16. října 2003
Silniční dopravci již řadu let upozorňují na disproporce mezi narůstajícími vstupními náklady a nízkou úrovní cen za dopravu. Od příštího roku je přitom čeká další, co do rozsahu bezpochyby největší nárůst cen vstupů za poslední dekádu. Jen krátce poté, kdy upozornili na možné katastrofální dopady zavedení mýtného v Německu na českou kamionáž, přišla nečekaná rána, tentokrát dokonce z domácího prostředí – Poslanecká sněmovna odsouhlasila zvýšení spotřební daně z motorové nafty o 1,80 Kč. O tom, co to pro dopravce znamená a jak hodlají dále postupovat, jsme hovořili s předsedou Regionální komise Praha Sdružení ČESMAD Bohemia Jiřím Povolným.
„Mohl byste na úvod stručně zrekapitulovat události kolem zvýšení spotřební daně z pohonných hmot?“
„Dlouhou dobu jsme žili v domnění, že vládní kabinet postupuje korektně a dodržuje dohody, které s autodopravci uzavřel jeho předchůdce v roce 2000. Vláda premiéra Miloše Zemana mimo jiné garantovala, že spotřební daň z nafty se až do doby vstupu České republiky do EU zvyšovat nebude. Z tohoto faktu jsme také vycházeli, a to tím spíše, že původní návrh státního rozpočtu s jejím zvyšováním skutečně nepočítal. Vláda však v létě prostřednictvím pozměňovacího návrhu poslance Michala Krause přišla s návrhem zvýšit spotřební daň o 1,80 Kč již od ledna roku 2004.
Jeví se nám jako velice podivné, že nikdo tuto změnu se Sdružením ČESMAD Bohemia ani s jinými svazy dopravců nekonzultoval – byli jsme postaveni prakticky až před hotovou věc.
Samozřejmě, že ihned zasedly regionální komise a jejich předsedové začali jednat o dalším postupu. Konzultovali jsme veškeré možné postupy, včetně těch agresivních. Musím v této souvislosti upozornit na to, že mnoho dopravců nás vyzývalo, abychom rázně a viditelně vystoupili, ale po zvážení všech okolností, včetně kontextu projednávání státního rozpočtu a hlasování o důvěře vládě, jsme se rozhodli přesvědčit pádnými argumenty senátory o tom, proč je navrhované řešení pro nás nepřijatelné. Tento postup se posléze ukázal jako oprávněný, neboť většina senátorů nám dala za pravdu a novela byla vrácena s doporučením nárůst spotřební daně snížit. Avšak poté, co byla vládě v hlasování vyslovena důvěra, byl celý balík reformy veřejných financí přijat, včetně původního návrhu poslance Krause.“
„Jak hodláte dále postupovat?“
„Přestože nás řada členů opětovně vyzvala k důrazné akci, na širokém aktivu jsme dospěli k závěru, že pro takový postup není vhodná doba a že ještě nebyly vyčerpány veškeré možnosti pro jednání. Naší snahou je nyní předložit další argumenty, avšak nikoli proti zvyšování spotřební daně z nafty, ale proti dalšímu zatížení, které na dopravce v příštím roce dopadne. Především budeme prosazovat, aby v roce 2004 byla vozidla plnící limity normy Euro 3 daňově zvýhodněna nikoli o 50, ale o 60 procent. Bohužel, právě se k nám dostala informace o tom, že ve sněmovně je již připraven návrh, aby osvobození ekologických vozidel od silniční daně k 31. prosinci skončilo a dále pokračovalo ve výši 40 procent, avšak pouze pro vozidla Euro 3, která budou poprvé uvedena do provozu po 1. lednu příštího roku. To je naprosto nesystémové opatření – je absurdní, aby ta samá vozidla se stejnými parametry pořízená třeba v prosinci 2003 a lednu 2004 byla daňově zatížena naprosto odlišně. Proto jsme se rozhodli na posledním zasedání naší regionální komise začít v této záležitosti jednat. Doporučili jsme předsednictvu Sdružení ČESMAD Bohemia znovu soustředit veškeré argumenty vůči nepřiměřenému zatěžování českých dopravců, a to v porovnání se situací naší konkurence ve stávajících zemích Evropské unie – již nyní je naše zatížení druhé až třetí nejvyšší v Evropě, což nám pochopitelně výrazně ztěžuje výchozí pozici v okamžiku otevření dopravního trhu. Předpokládáme, že ministerstvo dopravy by s těmito argumenty mělo souhlasit – regionální komise proto doporučila prostřednictvím generálního tajemníka sdružení Martina Špryňara jednat s ministerstvem dopravy a premiérem. Pokud bude jednání neúspěšné, navrhujeme kontaktovat přímo hospodářský výbor Poslanecké sněmovny a předložit prostřednictvím poslanců, kteří naši situaci chápou, pozměňovací návrhy na zvýšení spotřební daně pouze o 50 haléřů, nikoli o 1,80 Kč, a prodloužení zvýhodnění všech vozidel Euro 3 (eventuálně Euro 4) o 60 procent nejméně na tři roky. Podotýkám, že je velice obtížné tento náš mírný postup vysvětlovat dopravcům, kteří se cítí podvedeni a v úspěšné jednání již příliš nevěří. Tuto jejich nedůvěru umocňují i poslední informace o jednání našeho generálního tajemníka s ministrem dopravy Milanem Šimonovským, který neprojevil výraznější snahu danou situaci nějak řešit.“
„Lze tomu rozumět tak, že rozhodující bude zřejmě prosazení určité poslanecké iniciativy, a nikoli jednání s resortním ministerstvem?“
„Nadále zastáváme názor, že je vhodné jednání opakovat – hodláme vyčerpat opravdu veškeré možnosti pro to, abychom kompetentní orgány přesvědčili o tom, že daňové zatížení silničních dopravců připravované pro příští rok je neúnosné a že v okamžiku otevření trhů budou tuzemské firmy postaveny vůči zahraniční konkurenci do velice nevýhodné pozice.“
„Západoevropské firmy však tvrdí, že pozice českých dopravců tak nevýhodná není, a poukazují přitom na levnější pracovní sílu…“
„Toto tvrzení odmítám – my nechceme zaměstnávat levné řidiče ani z východu, ani tuzemské, ale chceme se postarat o naše schopné a kvalifikované řidiče – ty chceme dobře zaplatit, neboť svou práci nedělají o nic hůře než jejich kolegové z EU. Vůči našim zákazníkům jsme vázáni vysokou kvalitou služeb a v případě nekvalifikovaných pracovníků ji zajistit nemůžeme, stejně jako se nemůžeme u takových zaměstnanců spoléhat na zodpovědnost vůči svěřené technice a dopravovanému zboží. Taková počáteční úspora, dá-li se o ní vůbec hovořit, by se negativně projevila v dalším provozu.“
„Vaše argumenty se jeví jako opodstatněné, je však zjevné, že peníze ve státní pokladně chybí a reforma veřejných financí bude mít dopad prakticky na všechny resorty…“
„Je nutné si uvědomit, že pokud stát od dopravců žádá nějaké další prostředky, tak by jim také měl připravit podmínky, aby tyto zdroje mohli vytvořit. Neučiní-li tak, výsledkem bude to, že finance nezíská a vzniknou pouze další problémy, neboť dopravcům, kteří se dostanou do krize, nezbude nic jiného než buď přispívat k nárůstu černé ekonomiky, nebo propouštět zaměstnance (pokud přímo nezkrachují), čímž se státní pokladna namísto očekávaných zisků ještě více zatíží.
Nehledě na to, že prostřednictvím negativních dopadů na dopravní obslužnost bude ohrožena i spokojenost občanů s vládou. Je škoda, že vláda si neváží toho, jak dosud pracuje celý systém zásobování, jak je zajištěn export českého zboží a dopravní obslužnost pro širokou veřejnost. Doprava je krví společnosti a bude-li krvácet, bude nemocná celá společnost…“
„Ministr dopravy však na začátku října v Židlochovicích prohlásil, že dopravní obslužnost zvýšením spotřební daně z nafty ohrožena nebude, neboť je dotována ze státního rozpočtu a dotace pro příští rok bude zhruba o 300 miliónů Kč vyšší…“
„Dotace se sice zvyšuje, ale autobusoví dopravci na regionální komisi upozornili na to, že se nejedná o účelové dotace – krajské úřady nejsou nikterak vázány vložit je přímo do dopravní obslužnosti. Již nyní máme zprávy o tom, že budou použity na zdravotnictví či jiné účely.
Ještě bych se ale rád vrátil k našim snahám o snížení zatížení silničních dopravců. Přestože jsme původně byli ochotni akceptovat zdražení dálničních známek, nyní je v důsledku posledních událostí odmítáme a budeme požadovat, aby byla zachována současná cena 12 tisíc Kč.
Přestože jsme původně byli ochotni akceptovat zdražení dálničních známek, nyní je v důsledku posledních událostí odmítáme a budeme požadovat, aby byla zachována současná cena
12 tisíc Kč
Stručně řečeno, razantní zvýšení spotřební daně bylo schváleno a nehodláme proti němu demonstrovat – jsou zde i jiné možnosti, jak tento nárůst nákladů eliminovat, a budeme se snažit jich v plné míře využít. Tím ale nikterak nepopírám fakt, že takový otřes, jaký se připravuje na rok 2004, česká autodoprava nezažila od roku 1989. Finanční zatížení dopravců neustále roste, ceny v důsledku konkurence stagnují a situaci dopravních firem ztěžuje i řada dalších faktorů – jen v důsledku malé propustnosti hraničních přechodů je na nich dnes vázáno 15 až 20 procent dopravní techniky a i po otevření hranic bude nutné počítat s řadou komplikací. Například dálniční mýto v Německu a Rakousku je faktor, který z České republiky nelze nikterak ovlivnit.“
„Některé faktory však nepochybně ovlivnit lze…“
„Ano, například systém kontrol zahraničních dopravců. Současný stav nás v konkurenčním boji se zahraničními dopravci naprosto diskvalifikuje – zahraniční dopravce si v České republice může dělat prakticky co chce, bez rizika nějakého postihu. Policie je naprosto nečinná a lze jen těžko říci, zda skutečně nemá účinný nástroj, jak sama tvrdí, či jen nemá zájem někoho postihovat a komplikovat si život. Zahraniční firmy tak u nás dopravují nebezpečné zboží po komunikacích, kde je to zakázané, nemají označená česká vstupní povolení, existují i podezření na kabotáž a nedodržování ustanovení Dohody AETR. Nikdo se tím však nezabývá, kontrolní orgány uvalují sankce pouze na české dopravce.
Sdružení ČESMAD Bohemia Policii ČR nabídlo k využití hlídané pozemky členských firem
pro odstavení zadržených zahraničních kamiónů.
Naopak my jsme všude v zahraničí velice přísně kontrolováni a tvrdě postihováni i za drobné přestupky. Očekávali bychom proto, že alespoň na domácí půdě nás Česká republika, pochopitelně v zákonných mezích, ochrání a zajistí pro nás rovnoprávné podmínky. Současný stav je však takový, že přestože platná česká legislativa výběr kaucí od zahraničních dopravců umožňuje, kauce se nevybírají. Sdružení ČESMAD Bohemia dokonce šlo tak daleko, že Policii ČR nabídlo k využití hlídané pozemky členských firem pro odstavení zadržených zahraničních kamiónů, aby se jejich majitelé nemohli vymlouvat, že vozidla budou poškozena nebo vykradena. Tuto nabídku jsme předali již před více než rokem a doposud jsme se nedočkali žádné odezvy – nerovný přístup vůči tuzemským a zahraničním dopravcům v České republice přetrvává. Nechceme přitom nadměrnou, ale jen přiměřenou ochranu – abychom se mohli postavit na startovní čáru tak, abychom měli přibližně stejnou pozici jako naše konkurence a mohli s ní svést rovnocenný boj o zákazníky. Nebojíme se toho, ale v situaci, kdy jsme diskriminováni, se ozvat musíme. A nevím, jak dlouho se nám ještě bude dařit vysvětlovat naší členské základně, že další jednání mají nějaký smysl. Věřím však, že nakonec zvítězí koncepční řešení na základě námi předložených argumentů, a nikoli snaha o momentální naplnění státní kasy za každou cenu s rizikem budoucích sociálních otřesů a rozkladu oboru.“
Milan Frydryšek
