4. prosince 2008
Rakouský kontrolní orgán BAV do České republiky přivezl na součinnostní kontrolní akci s Centrem služeb pro silniční dopravu (CSPSD) na přelomu září a října mobilní stanici technické kontroly. O tom, jaké se nabízejí možnosti využití tohoto pracoviště na českých komunikacích, jsme hovořili s Pavlem Kleinem, vedoucím STK Autokontrol v Pardubicích, který působí také jako externí lektor CSPSD při školení zkušebních komisařů, kontrolních techniků STD a policistů v oblasti silničních technických kontrol podle směrnice 2000/30/ES.
„Jaká je podle vás perspektiva využití mobilních STK v České republice?“
„Skutečnost, že je zde již patrné úsilí o nákup těchto mobilních pracovišť pro kontrolu technického stavu nákladních automobilů, lze ohodnotit bouřlivým potleskem. Je nesporné, že tato mobilní pracoviště měla být v provozu a plnit kontrolní funkci na silnicích již dávno. Jen malá část veřejnosti si uvědomuje nepoměr mezi osobním automobilem, který ve dvouleté periodě mezi uzákoněnými technickými prohlídkami najede průměrně kolem třiceti tisíc kilometrů, a nákladním automobilem, který během roční periody mezi povinnými technickými prohlídkami najede i přes sto tisíc kilometrů, což bez pravidelné údržby a potřebných dílčích oprav vede téměř vždy k rapidnímu zhoršení technického stavu.
Pokud nebude existovat v mezidobí technických prohlídek u vozidel byť namátková, ale důsledná kontrola v provozu, včetně spravedlivých sankcí (policie sama bez speciálního kontrolního zařízení na tento úkol nestačí a ani nemůže stačit), nikdo dopravce nedonutí k tomu, aby používali pouze vozidla v uspokojivém technickém stavu. Každý dopravce vám totiž řekne, že auto, které stojí v opravě, nevydělává.“
„Na podzim bylo na českých komunikacích s pomocí rakouské mobilní STK náhodně zkontrolováno devatenáct vozidel a u dvanácti z nich byla zjištěna nebezpečná závada; pouze dvě vozidla byla bez závad…“
„I to je další důvod, aby kontroly vozidel přímo v provozu byly častější. Je však třeba rovněž zdůraznit, že je nutno komplexně změnit celý systém. Nestačí totiž závadu jenom zjistit, ale je třeba mít i možnost ji adekvátně, a v případě jejího opakování citelně sankcionovat. A také mít možnost zkontrolovat, že byla řádně a definitivně odstraněna. Tento mechanismus u kontrol vozidel v provozu chybí.
Nejsem přítelem ,starých časů‘, ale dříve policista při zjištění závady současně s pokutou odebral vozidlu i tzv. malý techničák, a dokud nebyla závada odstraněna, nikam se nejelo. Dnes policie osvědčení o registraci vozidla v provozu odebrat nemůže. Je sice oprávněna zakázat další jízdu, avšak tohoto institutu využívá skutečně až při mimořádném ohrožení bezpečnosti. A i v těchto případech často dopravci vyhrožují prostřednictvím právníků a soudů náhradou škody za nedodané zboží. Vše se tedy většinou vyřeší pokutou s tím, že případné odstranění závady je nevymahatelné a nekontrolovatelné.
Tak se snadno stane, že totéž vozidlo je za ojetou pneumatiku pokutováno několikrát a zoufalý řidič přizná, že pro majitele je výhodnější proplácet mu pokuty než koupit pneumatiku novou. Pokud nebude tak jako jinde ve světě fungovat právní vědomí lidí odpovědných za vozový park, že vozidlo ve špatném technickém stavu na silnici kvůli bezpečnosti ostatních nesmí (pod hrozbou vysoké sankce ohrožující samotnou existenci firmy), pak budou nebezpečná vozidla stále přibývat a nic na tom nezmění ani policie, STK či jiné kontrolní orgány.
Solidní dopravci, kteří vozidla udržují a závady odstraňují v počátku, s technickými kontrolami problémy nemají ani za současného stavu. Kontrolní systém by tedy měl účinně postihovat především ty, kdo jezdí ,do rozpadu‘.“
„Můžete na pozadí některé ze zjišťovaných závaž-ných závad uvést konkrétní příklad hrozícího nebezpečí?“
„Každého samozřejmě napadnou okamžitě brzdy – a má jistě pravdu. Velkým problémem však začínají být rámy vozidel, což je základní nosný a pevnostní prvek, zkrátka to, co drží vozidlo (a jeho náklad) pohromadě. Výrobci dnes z mnoha důvodů (snížení pohotovostní hmotnosti a spotřeby, zvýšení užitečné hmotnosti) po-užívají odlehčené konstrukce rámů, které však nevydrží takové namáhání při přetěžování či nevhodném uložení nákladu.
V kombinaci se špatným povrchem komunikací a někdy i zjevnou nezkušeností řidiče, který při vykládce zajíždí mimo zpevněné vozovky, to má za následek skryté i viditelné praskliny rámů. Na vozovce s podélnými nerovnostmi pak takové praskliny mohou skutečně zapříčinit nestandardní chování vozidla či soupravy, které nakonec společně s přeceněním sil či únavou řidiče vyústí v těžkou nehodu. Problém je, že na STK se vozidlo přistavuje prázdné, nenaložené – a za tohoto stavu je velmi obtížné některé praskliny vůbec objevit, protože na nákladem nenamáhaném rámu je prasklina uzavřena a prakticky nezjistitelná. Jsem přesvědčen, že významné procento této velmi nebezpečné závady je identifikovatelné bohužel až při silniční kontrole naloženého vozidla, což se také již několikrát potvrdilo.“
„Myslíte si, že by mobilní STK mohly pomoci i Policii ČR při prevenci dopravní nehodovosti?“
„Jsem o tom přesvědčen. Každá snaha o zavedení a udržování úrovně co nejvyššího standardu technického stavu všech vozidel má jistě vliv na bezpečnost a logicky i prevenci nehodovosti. Je pravda, že statistiky uvádějí minimální procento dopravních nehod v příčinné souvislosti s technickou závadou vozidla, což ve srovnání s nepřiměřenou rychlostí, nesprávným způsobem předjíždění, alkoholem a podobně asi nikoho nepřekvapí. Ale jistě nebude nikdo tak naivní, aby nechápal, že vozidlo s velkou vůlí v řízení, které řidič neustále honí od středu ke krajnici a naopak, zvyšuje únavu řidiče až na hranici, kdy dojde k dopravní nehodě.
Sami dopravní policisté přiznávají, že horší nebo špatný technický stav vozidla je jedním z významných faktorů, přestože statisticky se příliš do celkových výsledků nepromítá. Jako příklad lze uvést ojeté pneumatiky. Ty se někdy při nedobrzdění na mokré vozovce ve statistice nehodovosti jako příčina objeví jako nepři-způsobení rychlosti jízdy stavu a povaze vozovky (s čímž nelze jinak než souhlasit), ale technická závada, byť vědomá a způsobená řidičem, se jaksi vytrácí. Takže budou-li fungovat mobilní pracoviště v provozu a přispějí k omezení pohybu vozidel, která na silnici nepatří, bude to jistě ku prospěchu všech.“ Eva Židův,
CSPSD
