7. prosince 2006
Pomalu končí předehra k „majstrštyku“ s názvem Dálniční mýtné a jsme v očekávání prvního dějství. Potvrzuje se ovšem (u nás i jinde), že inscenovat toto drama není vůbec jednoduché. Kupříkladu v Německu dokonce došlo k ročnímu odkladu, i když tam byl problém především technický. Nikdo se však u nich nesoudil, že by výběrové řízení mělo být zinscenované, ani tam v rámci protikorupční šťáry krátce před premiérou nevtrhla do zákulisí policie. Mezitím se dořešila cena a kulisy – Kapschovy brány mýtného – začaly růst, i když ne jako houby po dešti. Konkurenční společnost se ani přes houževnatou snahu zřejmě na jeviště nedostane. Připomeňme si ještě, jak se odehrály některé výstupy v prvním dějství v Německu: na scéně se objevily například poměrně silné snahy majitelů nákladních vozidel a řidičů systém různě přelstít, s čímž se ale kontrolní mechanismy brzy vypořádaly. Potom přišly na řadu stížnosti na nesprávné výpočty ve fakturách a upozornění uživatelům, aby si pečlivě schovávali prvotní doklady. I to se však po čase zmírnilo. Tendence používat nezpoplatněné trasy však trvají dodnes, a proto se čas od času buď určitý úsek mimo dálnici zpoplatní, nebo se na něj jiná vozidla než místní nepustí, což vyvolá poprask a velké protesty. A co může v dalších dějstvích čekat nás? V roce 2008 má být k dispozici metodika EU pro zápočet externích nákladů do kalkulace mýtného, otázkou však zůstává, nakolik bude závazná. V každém případě bude směřovat k navýšení ceny, lze však rovněž očekávat velké odborné diskuse o tom, zda ta či ona nová nákladová položka odpovídá realitě, a je třeba počítat i s lobbistickými tlaky. Tajemstvím není ani to, že v roce 2012, až bude plně funkční evropský satelitní systém Galileo, lze ze strany EU očekávat snahu dostat všechny systémy mýtného pod tento čepec. Lze jen doufat, že Kapschův systém si bude se satelitní technologií rozumět. Poněkud bez povšimnutí zůstalo, že zatímco v případě kamionového mýtného dopravované zásilky křičet nebudou, v důsledku nových autobusových tarifů se zvedne vlna odporu cestujících proti zdražení jízdného. Dopravce ani nenapadlo, že by snad měli nést zvýšení nákladů za cestující, což v případě zboží jako by tak jednoznačné být nemělo. Je možné, že zdražení přivede nové cestující k železnici. Na dráze však dojde s platností nového jízdního řádu k pozoruhodné inovaci: řada vlaků pojede jen na hranice kraje, kde se bude podle potřeby přestupovat. Připomíná to trochu mapu Německa ve vzdálenějších stoletích, kdy německou zemi ještě tvořilo množství nezávislých knížectví, království a svobodných měst, některá dokonce i s vlastními měnami a mírami. Ještě k drážním pozoruhodnostem: v Bruselu podepsaly s platností od července Mezinárodní federace spedičních svazů (FIATA) a Mezinárodní železniční unie (UIC) dohodu o dosahování kvality na kolejích. Podstatné je to, že se oba svazy dohodly na seznamu kvalitativních ukazatelů a postihů za jejich nedodržení. V Německu snad již skončil složitý politický dialog o vstupu Německé dráhy na burzu a zvítězit by měl názor, že by se tak mělo stát bez drážní sítě. Bez zajímavosti není investiční apetyt Německé dráhy: chtěla by investovat až 12,5 miliardy € (zhruba 356 miliard Kč), aby se stala „evropským šampionem na dopravním trhu“. Tento záměr měl sdělit předseda představenstva Hartmut Mehdorn v dopise poslancům Spolkového sněmu. Německá dráha si také chce nechat otevřenou šanci k převzetí státních drážních podniků, zejména v sousedních východoevropských zemích. K tomu by mělo být zapotřebí kolem tří miliard, které by přinesla očekávaná dílčí privatizace. Německá dráha se chce rovněž zaměřit na nákup podniků městské dopravy (nebo na účast v nich) v metropolích, jako jsou Praha, Stockholm či Lyon, a dále na vstup do dopravních a logistických firem. Naše nastoupivší a odstoupivší vláda mnoho šancí nedostala. Jako vyznavače české dopravy a české kuchyně mne nenadchly pokusy o řezání větve pod čerstvým bodovým systémem, zato jsem národovecky uvítal návrat k uleželé svíčkové a guláši – navzdory některým našim institucím, evropštějším než celá EU.
Jiří Kladiva