17. března 2005
Možnost odcizení zboží či celého vozidla představuje stálou hrozbu pro všechny provozovatele mezinárodní kamionové dopravy. O bližší informace o formách a prevenci kriminality v silniční dopravě jsme požádali Ing. Alenu Houserovou z Centra dopravního výzkumu (CDV), která se tímto tématem zabývá v souvislosti s prací na svém výzkumném projektu.
„Jak se kriminalita v silniční dopravě nejčastěji projevuje?“ „Kriminalita v silniční dopravě dnes na sebe bere různé formy – jedná se o vandalismus týkající se vozidel obecně, o krádež zboží ve vozidlech a také o krádež celých vozidel, ať už je při nich řidič napaden či nikoli. Ve světě se to často praktikuje tak, že je vozidlo po krádeži převezeno na neznámé místo, následně demontováno a jednotlivé součástky jsou znovu použity do jiného vozidla. Ke krádežím často dochází v době odpočinku řidiče, dokonce i na hlídaných parkovištích. Většinou se jedná o činy zlodějských band, které mají předem informace o nákladu v kamionu. Jejich informátoři mohou být přímo v řadách dopravců či přepravců, mnoho informací však pochází také z celnic. Policisté poznamenávají, že toky informací, kterých kriminální živly využívají, jsou přinejmenším stejně úspěšné jako ty policejní.“
„Mění se postupy zlodějů?“ „V současné době se objevují dvě nové, dříve málo známé formy krádeže. Za prvé zloději již neodcizují pouze zboží, nýbrž přímo celá naložená vozidla. Podle údajů CEMT pak tato vozidla končí většinou v zemích východní Evropy, kde jsou demontována na součástky. Někdy však jejich stopy vedou dokonce až do zemí Středního východu. A za druhé se množí případy krádeží se zbraní v ruce, při nichž je přímo ohrožen život řidiče nebo majitele vozidla. Vraždy jsou hlášeny zejména z Ukrajiny a z Ruska. Přehled dokumentů, které vydala konference evropských ministrů dopravy CEMT s cílem zvýšit bezpečnost dopravy a její zabezpečení proti kriminalitě a vandalismu, je uveden na internetových stránkách konference.“
„Jak se na boji proti kriminalitě v silniční dopravě podílí ČR?“ „Česká republika je signatářem řady důležitých mezinárodních smluv, které se vztahují mimo jiné i na oblast boje proti kriminalitě v dopravě. Jedná se především o Evropskou dohodu o práci osádek v mezinárodní silniční dopravě (AETR), Evropskou dohodu o mezinárodní silniční dopravě nebezpečných věcí (ADR) a Dohodu o mezinárodní přepravě potravin podléhajících zkáze (ATP).“
„Jak lze na projevy vandalismu a kriminality v dopravě (kromě vydávání rezolucí) reagovat, a především: jak jim lze předcházet?“ „Boj proti kriminalitě začíná prevencí. Třeba Francie staví na dispozicích dopravního práva (zejména na dohodě CMR – Convention relative au contrat de transport international de marchandises par route), na způsobu jejich aplikace. Na chování dopravce mají velký vliv i pojišťovací společnosti. Úmluva CMR přepravce zavazuje k tomu, že odpovídá za zboží, které mu bylo svěřeno. Dopravce se této zodpovědnosti nemůže zbavit jinak, než že při nehodě prokáže zavinění vyšší mocí. Prokáže-li se nedbalost, vše se obrátí proti řidiči, kterému je podle Úmluvy CMR nařízena kompenzace utrpěné škody; kompenzace může přesáhnout dokonce i hodnotu ukradeného zboží. Jednotlivé země se však nestaví k nárůstu krádeží pasivně. Například v roce 1992 vznikla ve Velké Británii databanka zboží ukradeného z kamionů. S její pomocí lze určit, zda nabízené zboží nepochází z ukradené zásilky.“
„Jak by si měli počínat samotní dopravci, aby riziko krádeží snížili?“ „Dosud nebyla nalezena účinná zbraň, která by byla schopna počet krádeží vozidel a zboží redukovat. Existují však některá preventivní opatření, která mohou mít určitý pozitivní vliv. Především by dopravci měli mít k dispozici vozidla vybavená kvalitním ochranným zařízením, tak, aby byla snáze identifikovatelná a nebylo je po krádeži možné znovu imatrikulovat. Důležité je také zlepšit ochranu parkovišť a posílit u dopravců vnímání nebezpečí. Dopravci jsou sice proti škodám pojištěni, ale vzhledem k rozsahu krádeží a jejich důsledkům pojišťovací společnosti zavádějí do smluv klauzule o vázání platby za škody způsobené dopravcem na určitá ,opatrnostní‘ opatření týkající se vybavení vozidla, podmínek parkování, chování řidiče apod. Například francouzské pojišťovací společnosti definovaly klauzuli garance rizika krádeže, Clause de garantie des risques de vol (viz http://www.gamassur.com /infos/clauses.html), ve veřejné silniční nákladní dopravě, podle níž se v případě nerespektování stanovených pravidel náhrada za škodu automaticky snižuje. Jedna varianta této klauzule se týká Itálie, kde rovněž existují velká rizika. Předpokládá, že odškodnění nesmí přesáhnout 90 procent a nebude vyplaceno v případě, že dopravce nebude schopen shromáždit důkazy o tom, že skutečně učinil všechna požadovaná bezpečnostní opatření. Chování soudů a pojišťovacích společností vůči dopravcům se mohou jevit jako tvrdá. Jejich přínosem je však to, že dopravce nutí k co největší obezřetnosti a respektování přijatých bezpečnostních pravidel. (ah) www1.oecd.org/cem www.cdv.cz
