18. června 2009
Na konci května se v Praze sešli zástupci regionů Sdružení ČESMAD Bohemia. O výsledcích shromáždění, plánech největšího českého sdružení silničních dopravců pro nejbližší období a o aktuální situaci v silniční dopravě jsme hovořili s viceprezidentem sdružení Josefem Melzerem.
„Jaké cíle si vaše sdružení stanovilo pro další období?“
„Jedním z hlavních úkolů, které jsme si vytyčili, je usilovat o to, aby byla přijata opatření na snížení negativních dopadů recese na silniční dopravu.
Chceme například usilovat o to, aby se snížila administrativní zátěž související s provozem elektronického mýtného. Stávající systém není pro zákazníky uživatelsky příliš příznivý. Nadále také trváme na zavedení množstevních slev pro časté uživatele mýtného systému.
Další naší prioritou je sladění české a evropské legislativy, aby čeští dopravci měli stejné podmínky pro podnikání jako jejich zahraniční konkurence. To se týká například provádění kabotáže, ale i mnoha dalších oblastí, které ovlivňují naši činnost.
Navrhujeme mimo jiné také zavedení tzv. profesionální nafty, kterou mají k dispozici dopravci v řadě starých členských zemí Evropské unie. Oboru by výrazně pomohla i změna zákona o DPH, která by dopravcům umožnila odvádět DPH až poté, co jim bude uhrazena příslušná faktura. Tím by se zabránilo, aby odváděli daň z něčeho, co jim třeba nakonec ani nebude zaplaceno.
Nyní před volbami se dostává do popředí i další téma – nutnost jednat se všemi politickými stranami, abychom byli schopni zavčas reagovat na jejich různá prohlášení týkající se silniční dopravy a případně je uvádět na pravou míru. Tím bychom chtěli zabránit, aby si opět někdo zvyšoval popularitu populistickými hesly na úkor silniční dopravy jako svého času bývalý předseda Strany zelených Martin Bursík.“
„Nedávno se objevila informace, že sociální demokraté budou usilovat o zvýšení sazeb mýtného…“
„Vím o tom pouze zprostředkovaně. Silně mi to připomíná silná slova Martina Bursíka před posledními parlamentními volbami: ,Do parlamentu nás dovezou kamiony.‘ Jeho kalkul mu sice vyšel, ale naštěstí se posléze ukázalo, že i za stávající politické kultury jsou některá scestná opatření – v tomto případě zákaz pátečních jízd kamionů – neprůchodná. A doufám, že v tomto směru si politici zachovají zdravý rozum i po volbách.
Pokud nyní někdo požaduje zvýšení mýtného, vidím v tom pouze snahu brát si silniční dopravu za zástěrku vlastní neschopnosti předstoupit před voliče s návrhy na řešení
skutečně závažných problémů či pokus o snadné zviditelnění. Stručně řečeno: nelíbí se mi to, nesouhlasím s tím a nikomu by to neprospělo.“
„Na začátku června se vaše sdružení dohodlo se zástupci ministerstva dopravy na zřízení společného výboru pro řešení problémů silniční dopravy…“
„Ustavení tohoto výboru jsme iniciovali s cílem, aby se naše komunikace s ministerstvem dopravy, případně i jinými resorty, dostala na normální úroveň, kdy obě strany spolu pravidelně jednají a případné problémy řeší hned v počátku. Tedy ne jako dosud, kdy se schůzka konala až v době, kdy se nějaký problém vyhrotil.
Společný výbor by měl také vyhodnocovat, jak byly dohodnuté body plněny a zda se našimi podněty resort dopravy skutečně zabýval. Tím pochopitelně narážím na nesplněný slib bývalého premiéra Mirka Topolánka zavést množstevní slevy pro časté uživatele mýtného systému. Na jejich zavedení jsme se dohodli loni v září a poté jsme byli soustavně ujišťováni, že se na nich pracuje – až do dubna, kdy nám sám Mirek Topolánek oznámil, že uplatňování těchto slev není možné. Jeho postoj i argumentace zkreslenými fakty se nás dotkly a svou nespokojenost jsme dali veřejně najevo protestní jízdou v Litoměřicích v době schůzky ministrů dopravy Evropské unie.
Opravdu nejsme ochotni akceptovat, že vláda a resort dopravy s námi jednají jako s někým, komu mohou namluvit, co chtějí, aniž by nakonec cokoli splnili. A to byl vzkaz, který jsme naším protestem chtěli vyslat nejen tehdejší vládě a panu Topolánkovi, ale i ostatním politikům, kteří zřejmě takové jednání berou jako normální součást politické kultury.
V tuto chvíli chci věřit, že společný výbor opravdu začne pracovat, bude plnit svůj účel a nepřestane pracovat ani poté, co úřednickou vládu vystřídá kabinet, který vzejde z nových voleb.“
„Zmínil jste se o tom, že o zavedení množstevních slev na mýtné usilujete i nadále…“
„Slev na mýtné se rozhodně nemíníme vzdát. Neexistuje jediný důvod (ani technický, ani legislativní), proč bychom je nemohli nárokovat. Nechceme nic jiného, než co již spolehlivě funguje v řadě evropských zemí, například ve Francii, Španělsku či Itálii. To, že evropská legislativa umož-ňuje mnohem větší podporu, než o jakou jsme žádali prostřednictvím slev, dokazuje i poslední vývoj v Německu. Po zvýšení sazeb mýtného spolková vláda umožnila přímou podporu dopravců, aby jim zvýšené náklady alespoň zčásti kompenzovala.
Když už hovořím o zvýhodňování, rádi bychom, kdyby i Česká republika podporovala po vzoru Slovenska firmy, které se rozhodnou investovat do snižování ekologické zátěže plynoucí z jejich podnikání a zvyšování bezpečnosti.“
„Ministerstvo dopravy označilo změnu v pravidlech pro kabotáž, kterou v dubnu schválil Evropský parlament, za úspěch českého předsednictví. Vy jste se však v souvislosti s kabotáží zmínil o přetrvávajících nerovných podmínkách pro české firmy…“
„Při troše snahy lze jako úspěch prezentovat snad cokoli. Ale abych to uvedl na pravou míru, v první řadě nemůže být vůbec řeč o naprosté liberalizaci – i nadále budou pro kabotáž platit určitá omezení, která lze navíc ještě upravovat v rámci národních předpisů. A také by bylo slušné zmínit se o tom, že přinejmenším do konce roku k žádné změně nedojde.
Slev na mýtné se rozhodně nemíníme vzdát
Omezení se však netýkají pouze počtu přeprav. Například v Německu platí mnohem přísnější pravidla pro pojišťování a zdaňování a německé kontrolní úřady jejich dodržování bedlivě hlídají i u zahraničních dopravců. Naopak Česká
republika je vůči zahraničním dopravcům v této oblasti velice vstřícná, takže vlastně v mezinárodním měřítku své vlastní dopravce znevýhodňuje. Takovou benevolenci u našich rakouských a německých sousedů nenajdeme. Tím netvrdím, že si přeji, aby i Česká republika pravidla zpřísnila. Za smysluplné však pokládám, aby prosazovala naprosté uvolnění, tedy skutečnou liberalizaci kabotáže v rámci celé unie a pro dopravce ze všech členských zemí.
Podobná znevýhodnění ostatně najdeme i v jiných oblastech. Například velkým problémem jsou dnes neúměrně dlouhé doby splatnosti faktur, což by podle našeho názoru vláda mohla zlepšit. Příkladem může být Francie, kde dopravci mají k dis-pozici manuál, podle něhož splatnost faktur nesmí překročit určitou dobu. Pokud je toto pravidlo porušeno, vystavuje se ten, kdo je porušil (ať již dopravce, zákazník či speditér), sankcím.“
„Jedním z vašich požadavků je i zavedení finanční a profesní způsobilosti pro spediční firmy. To máte s jejich činností tak špatné zkušenosti?“
„Tento problém existoval již před ekonomickou krizí, jen nebyl tak patrný. Vzhledem k tomu, že silniční dopravci jsou povinni prokazovat svou finanční i profesní způsobilost, je logické, aby tatáž povinnost platila i pro brokery. Přestože sami nevlastní dopravní techniku, do dopravního řetězce a obchodních vztahů jsou zapojeni stejnou měrou, a měli by tak plnit stejná kritéria. Přinejmenším by měli být finančně způsobilí ve stejné výši jako dopravci – už jen proto, že když se speditér dostane do potíží, neexistuje prakticky způsob, jak z něj nějaké peníze vymoci. Proto pokládáme i tento náš požadavek za legitimní a trváme na něm.“
Milan Frydryšek
