10. srpna 2026, red
11.8. - Letos uplynulo deset let od slavnostního otevření Gotthardského úpatního tunelu ve Švýcarsku, jedné z nejvýznamnějších dopravních staveb moderní Evropy. Tunel o délce 57 kilometrů je nejdelším železničním tunelem na světě a klíčovým prvkem severojižního železničního spojení přes Alpy. Slavnostně byl otevřen 1. června 2016, pravidelný provoz byl zahájen v prosinci téhož roku. Na výstavbě tohoto unikátního díla se podílel také Hochtief.
„Gotthardský úpatní tunel patří mezi stavby, které přesahují hranice běžného dopravního projektu. Je symbolem technické odvahy, preciznosti a mezinárodní spolupráce. Vznikal v extrémních geologických i klimatických podmínkách hluboko pod alpským masivem a dodnes představuje jeden z největších inženýrských výkonů v Evropě. Jsme hrdí, že společnost HOCHTIEF byla součástí realizačního týmu projektu, který významně proměnil evropskou železniční dopravu,“ řekl Pavel Růžička, technický ředitel Hochtief CZ.
Od uvedení do provozu projelo tunelem přibližně 276 000 nákladních a 169 000 osobních vlaků. Trať významně zkrátila cestovní dobu, zejména v osobní dopravě. V letech 2016–2019 vzrostl počet cestujících na gotthardské trase o 28 %, do roku 2022 pak celkem o 48 %. Ve stejném období, mezi lety 2016 a 2022, se objem zboží odbaveného v terminálech v kantonu Ticino zvýšil o 38 %. Přesun tranzitní nákladní dopravy přes Alpy ze silnic na železnici tak nadále pokračuje. Gotthardský úpatní tunel tak významně přispívá ke snížení silniční dopravy a každoročně nahrazuje přibližně jeden milion jízd kamionů přes Alpy.
Gotthardský tunel zásadně změnil železniční dopravu přes Alpy. Díky téměř rovinaté trase pod horským masivem zrychlil spojení mezi severem a jihem Evropy a po dokončení navazující alpské železniční infrastruktury se jízdní doba mezi Curychem a Milánem zkrátila přibližně o hodinu. Současně posílil kapacitu osobní i nákladní dopravy a podpořil přesun části alpské přepravy ze silnic na železnici. Výjimečný je nejen svou délkou, ale také podmínkami, v nichž vznikal: v některých úsecích nad ním leží více než dva kilometry alpského masivu.
Z provozního hlediska je tunel výjimečný tím, že slouží osobní i nákladní dopravě. Osobní vlaky jím mohou projíždět rychlostí až 250 km/h, nákladní až 160 km/h. Klíčový význam má ale zejména pro nákladní dopravu: díky nízko položené, téměř rovinaté trase mohou vlaky překonávat Alpy efektivněji než po původní horské trati, s menší energetickou náročností a vyšší kapacitou. Celá gotthardská osa je po dokončení navazující infrastruktury schopna pojmout až 260 nákladních a 65 osobních vlaků denně. Tunelem se každoročně přepraví přibližně 20 milionů tun nákladu, přičemž maximální kapacita jednoho vlaku dosahuje až 1 700 tun. Cílem je zvýšit kapacitu jednotlivých vlaků na přibližně 2 200 tun a současně postupně navyšovat i celkovou roční přepravní kapacitu.
Společnost Hochtief se podílela na všech pracích a činnostech souvisejících s projektem. To zahrnovalo samotnou realizaci podzemních stavebních prací v tunelu, zajištění logistiky, údržbu a opravárenské práce, geodetické činnosti a technický monitoring, stejně jako řízení výstavby a projektový management.
Tunel tvoří dva jednokolejné tubusy, které jsou propojeny příčnými chodbami přibližně každých 325 metrů. Celková délka všech tunelů, šachet a spojovacích chodeb dosahuje zhruba 152 kilometrů. Výstavba hlavního díla trvala 17-20 let, hlavní práce probíhaly mezi lety 1999 a 2016. Během prací bylo vytěženo 28,2 milionu tun horniny a na realizaci projektu se v různých fázích podílelo přibližně 2 500 pracovníků.
Rozsah prací, na nichž se společnost HOCHTIEF podílela, byl mimořádně náročný. Dva razicí štíty postupovaly severním směrem skrz švýcarský masiv, přičemž vytěžený materiál byl každý den odvážen desítkami výsypných vlaků o délce 120 metrů. Ty následně vykládaly rubaninu v moderním rotačním výklopníku umístěném mimo tunel.
Současně, v úseku za razicími štíty, probíhala paralelně výstavba propojek mezi oběma tunelovými troubami a realizace jejich vnitřního betonového ostění. Vzhledem k množství činností probíhajících současně na různých místech uvnitř tunelu představovala logistika jednu z největších výzev celého projektu.
Bylo nutné zajistit nepřetržité zásobování všech pracovišť vlaky určenými k odvozu rubaniny, stavebním materiálem, betonem, náhradními díly i pracovníky. Každý den bylo koordinováno několik stovek vlakových pohybů.
Náročné byly také podmínky v podzemí, kde teploty místy přesahovaly 40 °C. Pracovní prostory proto musely být nepřetržitě větrány a chlazeny. Veškeré práce probíhaly v nepřetržitém třísměnném provozu, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.
(red)
Foto: Hochtief/Kleber
