​ACEA: Podle evropských výrobců nákladních vozidel je třeba harmonogram pro splnění emisních limitů oxidu uhličitého do roku 2030 upravit

16.9. - Při mimořádném společném vystoupení na jednom pódiu 14. září na veletrhu IAA Transportation v Hannoveru varovali generální ředitelé sedmi předních evropských výrobců nákladních vozidel a autobusů, že přechod Evropy na těžká vozidla s nulovými emisemi je stále brzděn alarmujícím zpožděním ve vytváření podmínek nezbytných pro rozšíření těchto vozidel na trhu. Vyzvali evropské a národní tvůrce politik, aby tuto mezeru neprodleně odstranili a upravili harmonogram plnění cílů v oblasti emisí oxidu uhličitého do roku 2030.

Evropští výrobci nákladních vozidel a autobusů i nadále plně podporují ambiciózní cíle EU v oblasti snižování emisí CO₂. Po letech investic je dnes k dispozici kompletní řada konkurenceschopných vozidel s nulovými emisemi pro všechny hlavní oblasti využití. Podmínky, které dopravci potřebují k tomu, aby tato vozidla mohli ve velkém měřítku zavádět a provozovat je konkurenceschopným způsobem, však v současné době zaostávají nejméně o tři roky a stále se nevyvíjejí dostatečně rychle. Jasným důkazem toho jsou přetrvávající nízké tržní podíly vozidel s nulovými emisemi a velmi nerovnoměrné tempo jejich zavádění v celé Evropě.

V současné době tvoří bezemisní vozidla pouhých 2,4 % nových registrací těžkých nákladních vozidel v Evropě. Na hlavních trzích s nákladními vozidly, jako jsou Polsko, Španělsko a Itálie, však tento podíl stále výrazně nedosahuje ani 1 %. I v Německu a Francii, dvou největších evropských trzích s nákladními vozidly, činí tento podíl pouze 4,3 %, respektive 2,4 %. Vzhledem k tomu, že do začátku platnosti cílů pro emise CO₂ pro rok 2030 zbývá již jen 45 měsíců, zůstává propast mezi současným přijetím na trhu a tempem přechodu k roku 2030 značná. K překonání této propasti je nutné, aby nákladní vozidla s nulovými emisemi byla pro dopravce ekonomicky výhodná, což závisí na dobíjení a přístupu k elektrické síti, nákladech na energii, mýtném založeném na emisích CO₂ a soudržném podpůrném politickém rámci. Většinu podmínek, které určují, zda mohou dopravci přejít na tato vozidla, musí vytvořit jiní aktéři než výrobci.

Karin Rådström, prezidentka a generální ředitelka společnosti Daimler Truck a předsedkyně Rady pro užitková vozidla v rámci ACEA, řekla: „Plně se zasazujeme o udržitelnou dopravu – investice již byly provedeny a dnes je k dispozici široká škála vozidel bez emisí CO₂. Aby však byla jejich komerční životaschopnost ve velkém měřítku zajištěna, záleží také na širším ekosystému, jehož rozvoj se zjevně zpožďuje a zatím není dostatečně rychlý. To znamená dvě věci: rychle zdvojnásobit úsilí o vytvoření příznivých podmínek a aby EU odložila termín pro splnění požadavků pro rok 2030 o tři roky, aby se zabránilo sankcím pro výrobce.“

Odpovědnost a kontrola jsou zjevně nesouladné. Výrobcům hrozí drtivé finanční sankce, pokud jejich nové vozové parky nesplní cíle v oblasti emisí CO₂. Jejich dodržování však závisí na rozhodnutích přijatých v rámci širšího hodnotového řetězce.

Pokud bude tržní přijetí těchto vozidel i nadále příliš nízké na to, aby výrobci mohli splnit své závazky do roku 2030, uvalení sankcí za nesplnění těchto závazků by k nárůstu počtu bezemisních nákladních vozidel na silnicích nevedlo. Namísto toho by to odčerpalo miliardy eur z technologií a výrobních kapacit potřebných pro tuto transformaci a zároveň by to oslabilo evropské výrobce právě v době, kdy se globální konkurence zostřuje.

„Plně se zasazujeme o udržitelnou dopravu – investice již byly provedeny a dnes je k dispozici široká škála vozidel bez emisí CO₂. Jejich komerční životaschopnost ve velkém měřítku však závisí také na širším ekosystému, jehož rozvoj se zjevně zpožďuje a zatím není dostatečně rychlý. To znamená dvě věci: rychle se zaměřit na vytvoření příznivých podmínek a aby EU odložila lhůtu pro splnění cílů pro rok 2030 o tři roky, a tím zabránila sankcím pro výrobce,“ uvedli zástupci ACEA.

Tiskové konference na IAA v Hannoveru se zúčastnili generální ředitelé: Jim Walenczak, prezident společnosti DAF Trucks; Karin Rådström, předsedkyně představenstva společnosti Daimler Truck a předsedkyně rady ACEA pro užitková vozidla; Güven Özyurt, generální ředitel společnosti Ford Otosan; Olof Persson, generální ředitel skupiny Iveco; Alexander Vlaskamp, generální ředitel společnosti MAN Truck & Bus; Christian Levin, prezident a generální ředitel skupiny Scania a skupiny TRATON; a Martin Lundstedt, prezident a generální ředitel skupiny Volvo.

Nabídku bezemisních nákladních vozidel a autobusů členů ACEA pro všechny druhy provozu, od městské a regionální dopravy až po dálkovou dopravu, najdete zde: https://www.acea.auto/news/driving-europes-green-transition-with-zero-emission-trucks-and-buses/.

Stávající podmínky pro dopravce

Výrobci musí snížit emise CO₂ u nových vozidel o -43 % (do roku 2030), -64 % (do roku 2035) a -90 % (do roku 2040). Pokud výrobci tento cíl nesplní, hrozí jim pokuty ve výši 4 250 EUR za každý gram CO₂ na jedno vozidlo. Nesplnění cíle pro rok 2030 o pouhé tři procentní body by znamenalo pokuty ve výši přibližně 2,2 miliardy EUR.

Na začátku tohoto roku předložila Evropská komise cílenou novelu nařízení o CO₂, která poskytuje větší flexibilitu při výpočtu emisních kreditů pro období 2025 až 2029, aniž by došlo ke změně závazných cílů pro snižování emisí CO₂ či sankcí za jejich nesplnění.

Tato úprava představovala nezbytnou a přiměřenou korekci, která měla zohlednit pomalý vývoj klíčových podmínek nezbytných pro splnění cílů. Jedná se o mechanismus vyrovnávání rizik s jasně definovanými omezeními (např. vztahuje se pouze na generování kreditů v letech 2025 až 2029; kredity se nepřiznávají automaticky; výrobci musí snížit skutečné emise svého vozového parku pod příslušnou referenční hodnotu; sankce za nesplnění požadavků zůstávají beze změny).

Problém s nedostatečnou infrastrukturou zůstává nevyřešen. Výrobci mohou vyvíjet a uvádět na trh vozidla s nulovými emisemi (ZEV), ale nemohou samostatně zajistit dobíjecí a čerpací infrastrukturu, připojení k rozvodné síti, konkurenceschopné ceny energie ani přijatelné provozní podmínky (TCO) pro dopravní společnosti.

Podle ACEA je třeba zlepšit následující podmínky:

- Urychlení zavádění specializované infrastruktury pro dobíjení a tankování vodíku pro těžká užitková vozidla. V současné době je v celé Evropě k dispozici méně než 2 000 veřejných dobíjecích stanic vhodných pro nákladní automobily, přičemž každý měsíc je zapotřebí nejméně 700 dalších dobíjecích stanic pro nákladní automobily. V provozu je méně než tucet vodíkových čerpacích stanic a i ty čelí značným provozním omezením.

- Zrychlení připojení dep a veřejné dobíjecí infrastruktury k elektrické síti. Připojení nových dobíjecích stanic k elektrické síti může trvat několik let, což zpomaluje jejich zavádění i v případech, kdy jsou provozovatelé a poskytovatelé infrastruktury připraveni investovat.

- Vytvoření uceleného politického rámce, který podpoří ekonomickou opodstatněnost bezemisních nákladních vozidel ve všech členských státech. Silniční poplatky založené na emisích CO₂ jsou účinně zavedeny pouze ve čtyřech členských státech, zatímco nezbytné změny pravidel týkajících se hmotnosti a rozměrů, které jsou nutné k vyřešení nevýhody bezemisních nákladních vozidel v oblasti užitečného zatížení, dosud nebyly přijaty.

- Zajištění toho, aby politiky v oblasti energetiky a stanovení cen uhlíku podporovaly tuto transformaci. Zavedení systému ETS2 bylo odloženo na rok 2028, přičemž náklady na energii zůstávají klíčovým faktorem, který rozhoduje o tom, zda lze bezemisní nákladní vozidla provozovat konkurenceschopně. Výnosy ze systému ETS2 a z mýtného by měly být reinvestovány na podporu infrastruktury a rozšíření těchto vozidel.

(lan)

Foto: ACEA