28. května 2025, red
29.5. - Obnovitelný vodík je jednou z klíčových částí nízkoemisního energetického mixu, obzvláště ve středně až dlouhodobém horizontu. Snahy o jeho nasazení ale nejdou podle plánů, které si Evropská unie, v čele s Evropskou komisí, předsevzala. Podle České vodíkové technologické platformy HYTEP je jednou z příčin pomalého rozvoje vodíkového sektoru zbytečně přísná evropská legislativa. V pondělí 26. května proto platforma na Stálém zastoupení ČR při EU v Bruselu uspořádala kulatý stůl, kde společnosti z Česka, Maďarska, Německa, Francie, Belgie a Španělska představily zástupcům Evropské komise problémy, se kterými se jejich vodíkové projekty potýkají. Cílem setkání bylo apelovat na Komisi, aby pravidla pro výrobu obnovitelného vodíku urychleně zjednodušila.
Vodíkový sektor v Evropské unii se v současnosti nachází ve fázi útlumu. Místo vyšších desítek GW elektrolyzérů, které by nahradily do roku 2030 většinu spotřeby šedého vodíku vyráběného z fosilních paliv (okolo 10 milionů tun ročně), se v EU projekty spíše ruší. I v optimistických scénářích lze očekávat nasazení maximálně 20 GW elektrolýzy do roku 2030, tedy přibližně o polovinu méně než ve vodíkové strategii EU z roku 2020. V roce 2022 byl navíc cíl navýšen v reakci na válku na Ukrajině na přibližně 100 GW. Tento cíl je ale nesplnitelný.
Kromě vyšších než předpokládaných cen vodíkových technologií, zejména elektrolyzérů a vyšších cen elektrické energie oproti roku 2020, je Achillovou patou obnovitelného vodíku příliš striktní unijní legislativa, která před rozjetím trhu dala přednost klimatickému aktivismu. I proto se čeští stakeholdeři dlouhodobě snaží unijní instituce přesvědčit, že bez změn pravidel to nepůjde. To ostatně sama konstatuje zářijová Draghiho zpráva zaměřujících se na upadající konkurenceschopnost evropského kontinentu. V popředí těchto snah je aktivní Česká vodíková technologická platforma.
Proč je výroba obnovitelného vodíku v EU tak drahá?
Když Evropská komise vydávala v roce 2020 svou první vodíkovou strategii, předpokládala, že cena obnovitelného vodíku se bude pohybovat mezi 2,5–5,5 € za kilogram. V porovnání se šedým vodíkem tehdy počítaným za 1,5 € za kilogram se jednalo o vyšší cenu, kterou ale mohla v blízké budoucnosti dopomoci překlenout vyšší cena emisní povolenky prodražující výrobu šedého vodíku. Strategickým cílem byla instalace 40 GW elektrolyzérů na území Evropské unie a 40 GW v okolních státech na import vodíku do EU. Jak se dnes ukazuje, cíle nebudou naplněny ani z 50 %, a to jen v případě započítání domácí výroby. Cena obnovitelného vodíku se navíc značně liší napříč členskými státy, v praxi ale nelze očekávat nižší prodejní cenu než 6–7 € za kilogram ve státech jako je Španělsko a až 15 či více € ve státech jako je ČR (bez dotační podpory).
Na vině jsou jednak vyšší než předpokládaná investiční cena elektrolyzérů, dále vyšší ceny elektrické energie než v letech 2020 a rovněž složité legislativní podmínky výroby obnovitelného vodíku elektrolýzou, které značně omezují provoz elektrolyzérů tím, že snižují jejich využití. V lepších případech se v ČR je možné dostat na utilizaci okolo 50 %, a to je značně problematické, obzvláště pokud se vodík vyrábí v drahém zařízení, kterým elektrolyzér v současnosti je.
Pravidla EU pro výrobu obnovitelného vodíku jsou zbytečně přísná
Aby mohl být vodík certifikován jako obnovitelný, musí být vyráběn z tzv. plně obnovitelné elektřiny. To znamená, že elektrické zdroje a elektrolyzér musí splnit tato tři pravidla:
1) Adicionalitu – obnovitelný zdroj energie (OZE) nesmí být spuštěn dříve než 36 měsíců před spuštěním elektrolyzéru. Evropská komise umožnila výjimku z tohoto pravidla pro elektrolyzéry spuštěné do roku 2028 u napojení na síť.
2) Časovou korelaci – elektrolyzér musí do roku 2030 párovat vyrobenou elektřinu a spotřebovanou elektřinu v rámci daného měsíce, a od roku 2030 v rámci dané hodiny. V praxi tak bude od roku 2030 elektrolyzér vyrábět obnovitelný vodík pouze když v dané hodině svítí slunce nebo fouká vítr.
3) Geografickou korelaci – elektrolyzér a obnovitelné zdroje energie se musí nacházet ve stejné nabídkové zóně. V České republice máme jednu. Podmínka výrazně omezuje možnost využít pro výrobu obnovitelného vodíku OZE ze sousedních nabídkových zón (pro ČR například z Rakouska, Polska, Německa nebo Slovenska).
Pravidla chtějí docílit toho, aby elektrolyzér využíval jen elektřinu z nově vybudovaných obnovitelných zdrojů energie. A zároveň i toho, aby byl obnovitelný vodík vyráběn pouze v momentech, kdy tyto zdroje produkují elektřinu. Výrobce obnovitelného vodíku musí rovněž průměrovat emise z veškeré spotřebované elektřiny v rámci stejného měsíce a veškerý vyráběný vodík nesmí překročit limit 3,38 kg CO2 na 1 kg vodíku. Pokud tento limit výrobce překročí, nemůže žádný vodík vyrobený v daném měsíci vykázat jako obnovitelný. Elektrizační soustavy s vyšší emisní stopou, jako je ta v ČR, mají proto při výrobě obnovitelného vodíku komparativní nevýhodu oproti státům s příznivějšími klimatickými podmínkami.
Jedná se o pravidla, která se v žádném jiném sektoru nevyskytují. A jsou problematická zejména tam, kde nejsou vhodné podmínky pro výrobu z obnovitelných zdrojů energie. Naopak lépe fungují v regionech, kde je buď velké množství offshorových elektráren či vodních zdrojů, nebo tam, kde je dostatečná kombinace větrných a solárních elektráren s dobrými klimatickými podmínkami.
„Česká republika bohužel spadá mezi země, pro které jsou současná pravidla Evropské komise pro výrobu obnovitelného vodíku problematická. Solární energetika u nás sice roste solidním tempem, ale větrné elektrárny jsou i nadále marginálním zdrojem. Větrné elektrárny totiž kromě relativně nízké výnosnosti, v porovnání například s offshorovými v Severním moři, trpí i odporem veřejnosti, což má za následek jejich nízké rozšíření. Není výjimkou, že výstavba jediného větrného zdroje u nás zabere i déle než 10 let, což se negativně propisuje do výsledné ceny vyráběné elektřiny,“ uvedl Jan Sochor, seniorní analytik HYTEP.
Česká vodíková technologická platforma se snaží legislativu zmírnit
Společnosti, které se snaží realizovat projekty výroby obnovitelného vodíku, dlouhodobě upozorňují Evropskou komisi na příliš striktně nastavená pravidla, zejména s ohledem na jejich zpřísnění po roce 2028 a 2030. HYTEP k této problematice vydal v únoru 2025 Policy Paper, kde argumentuje,že kvůli výše uvedeným chybným ekonomickým předpokladům vznikly mezi unijními stakeholdery obavy, že nástup elektrolyzérů bude rapidní. Z toho pramenil i mylný předpoklad, že elektrolyzéry budou nadměrně spotřebovávat novou zelenou elektřinu, která bude následně chybět na elektrifikaci v sektorech průmyslu, dopravy a vytápění.
O Policy Paperu platformy napsala i světová média, která se problematice vodíku a unijní legislativy věnují. Na základě hlubší spolupráce s Ministerstvem průmyslu a obchodu se České republice následně v březnu 2025 podařilo na Radě Evropské Unie pro konkurenceschopnost, telekomunikace a energetiku téma změny pravidel výroby obnovitelného vodíku otevřít v jednom z vedlejších bodů. Překvapivě byla pozice ČR podpořena 10 dalšími členskými státy, což ukazuje ochotu o problémech legislativy jednat. Mezi těmito členskými státy byly i země, které na první pohled mají lepší podmínky pro výrobu obnovitelného vodíku, a to vzhledem k vyššímu počtu OZE.
V návaznosti na činnosti ČR uspořádal HYTEP v pondělí 26. května na Stálém zastoupení ČR při EU v Bruselu kulatý stůl, kde 8 společností z Česka, Maďarska, Německa, Francie, Belgie a Španělska představilo problémy, se kterými se jejich projekty, které jsou již ve velmi pokročilé fázi realizace, setkávají. Projekty a aktivity platformy si vyslechlo 16 zástupců členských států, společně se zástupci Evropské komise. HYTEP tak doufá, že se společným apelem na změnu pravidel podloženým daty a věcnými argumenty z reálných zkušeností se podaří Evropskou komisi přesvědčit, aby toto téma řešila co nejdříve.
Diskuse Evropské komise, Rady EU a Evropského parlamentu nad revizí legislativy výroby obnovitelného vodíku je naplánována do poloviny roku 2028, to je ale příliš pozdě. Revize by dle názoru platformy HYTEP měla být rychlá a adresná. Aby se předešlo legislativní nejistotě, měla by být revidována primárně pravidla adicionality, časové a geografické korelace, a to vše dříve než v roce 2027. Součástí revizí by mělo být i pravidlo, které umožní elektrolyzérům vyrábět obnovitelný vodík v dobách nadbytečné výroby OZE v okamžicích, kdy ceny elektřiny klesnou pod 20 € za MWh.
„Evropská komise má regulaci pod kontrolou, může jí kdykoliv znovu otevřít a pravidla kdykoliv zrevidovat. Pravidla by rozhodně měla reflektovat fakt, že v krátkodobém horizontu nelze očekávat masivní rozšíření výroben obnovitelného vodíku kvůli jeho vysoké ceně, a to i pokud je vyráběn bez jakýchkoliv pravidel. Z toho důvodu ani nelze očekávat markantní navýšení poptávky po zelené elektřině pro tento sektor, která by ubírala využití elektřiny napřímo. Vyšší flexibilita pravidel pro výrobu obnovitelného vodíku navíc může pomoci konkurenceschopnosti všech členských států a ukázat, že Evropa se ze svých chyb umí poučit,“ uvedla výkonná ředitelka HYTEP Veronika Vohlídková.
„Delegovaný akt zásadním způsobem brzdí rozvoj vodíkové ekonomiky. Evropská komise musí okamžitě jednat a zásadním způsobem pravidla výroby RFNBO vodíku změnit, jinak bude cesta dekarbonizace pomocí vodíku odsouzena k neúspěchu,“ doplnil Martin Růžička, ředitel pro dekarbonizaci společnosti ORLEN Unipetrol.
Česká vodíková technologická platforma HYTEP bude i nadále se všemi relevantními partnery na národní i evropské usilovat o to, aby se pravidla pro výrobu obnovitelného vodíku v Evropské unii co nejvíce zjednodušila. Bez jejich zásadní revize se totiž masivního rozvoje vodíkového sektoru, nejen v České republice, nedočkáme. Zjednodušení pravidel je klíčové rovněž v kontextu povinných cílů, které byly pro sektor dopravy a průmyslu pro vodík transponovány do českých zákonů.
(red)
Foto: HYTEP
