Polemika

V čísle 2/05 jsme pod názvem Mýtné nesmí být pro vnitrostátní dopravce likvidační zveřejnili stanovisko Sdružení ČESMAD Bohemia k zavádění výkonového mýta v České republice. Argumenty představitelů sdružení striktně odmítá šéfredaktor Železničního magazínu Ing. Jaromír Pernička, který se na redakci Dopravních novin obrátil s otevřeným dopisem. Dopis přetiskujeme v plném znění. Již dlouho jsem nereagoval na nějaký příspěvek v novinách, ale po veřejných sděleních Sdružení ČESMAD Bohemia v Dopravních novinách v lednu letošního roku to pro mne jako pro šéfredaktora odborného měsíčníku Železniční magazín bylo téměř povinností. Sdružení ČESMAD Bohemia ve svém stanovisku k zavádění výkonového mýtného, uveřejněném v plném znění v DN 2/05, uvádí mimo jiné, že: „…díky současnému stavu na dopravním trhu, nevymahatelnosti práva a ekonomické situaci českých autodopravců, kdy je takřka nemožné plně promítnout jakékoliv zvýšené náklady do přepravních cen, může být uspěchané zavedení elektronického mýta pro českou, zejména vnitrostátní silniční dopravu likvidační.“ Tento požadavek nelze označit za nic jiného než demagogii, neboť jakkoliv se to pánům z ČESMAD nebude líbit, právě o promítnutí nákladů do přepravních cen silniční dopravy tady přece jde! A říká se tomu harmonizace podmínek mezi jednotlivými druhy dopravy. Kdyby totiž silniční dopravci patřičně narovnali své ceny (a to se bavíme pouze o jejich přímých nákladech, nikoliv o odstraňování následků nejrůznějších škod z přemnožené kamionové dopravy), pak by se nemohlo například stát, že poté, co železniční dopravci ve veřejné soutěži nabídnou zákazníkovi při získávání zakázky přijatelnou cenu, přijde silniční dopravce a „přebije“ ji cenou o zhruba dvacet procent nižší.

Nekalá soutěž Jsou-li takto nízké ceny silniční dopravy způsobeny „nepromítnutím jakýchkoliv zvýšených nákladů do přepravních cen“ neboli pokud někdo jezdí (či něco prodává) pod skutečné výrobní náklady, říká se tomu dumping, česky nekalá soutěž. V tomto kontextu pak již nepřekvapí požadavek ČESMAD na „zavedení profesionálního dieselu pro silniční dopravce“, který připomíná například dřívější podobný požadavek zemědělců, jehož hlavním důsledkem by nebylo nic jiného než kšeftování s touto „profesionální“ naftou. Proto říkám: Jen ať si silniční dopravci své náklady do ceny klidně promítnou. Pokud jsou jejich služby tak nepostradatelné (jako že v mnoha případech jsou, neboť nejsem tak naivní, abych si myslel, že budeme vozit rohlíky vlakem), zákazník – i ten koncový  – si je rád zaplatí. A pokud tomu tak není, může tyto služby zajistit třeba právě železniční doprava. A že by pak autodopravci přišli o práci? Zajímá snad někoho z automobilových dopravců, kolik železničářů přichází kvůli výše popisovanému nerovnému stavu o výdělek? Věřím, že vláda dokáže rozpoznat jádro problému a že nepodlehne demagogickým tvrzením ČESMAD, šířeným v různých médiích. Nic proti prezentaci vlastních názorů a potřeb, je přece demokracie. Ještě větší „překvapení“ mi však přineslo číslo DN 4/05, v němž byly vloženy noviny TRANSPORT magazín SPECIÁL, vydávané ČESMAD. Po jejich prvním přečtení jsem se domníval, že jde o jakési aprílové číslo, ovšem pohled do kalendáře a následně i na www.cesmad-bohemia.cz mě ujistil, že tomu tak bohužel není.

Hospodská úroveň Titulní straně tohoto Speciálu dominuje fotografie zarostlé výhybky s nápisem „21. století zaznamenává … rozkvět železniční dopravy“. Myšlení a postoje tvůrců novin pak dokreslují agresivní výpady vůči železnici typu „…podniky se systémem zásobování just-in-time nebudou příliš nadšeny přerušováním výroby z důvodu nedostatku komponentů, které, ruku na srdce, jim železnice na čas nepřiveze…“ a podobně. To vše společně s dalšími „pozoruhodnými“ názory je zabaleno do jazyka primitivní hospodské úrovně a otištěno bez jakéhokoliv podpisu (podle jiných příspěvků na webu sdružení lze usuzovat, že autorem těchto materiálů je jistý pan Martin Felix, vedoucí odboru PR). Nemá smysl zde rozebírat jednotlivé příspěvky a snažit se na tomto místě autora přesvědčit o mylnosti jeho názorů, protože (přinejmenším) o moderní železnici toho mnoho neví, jestliže mu uniká i tak základní informace, že železnice jsou do systému just-in-time zapojovány stále častěji – právě pro svoji spolehlivost. Stejně tak nemá smysl argumentovat myšlenkou, že s touto optikou bych na titulní stránku příštího Železničního magazínu měl s patřičným komentářem umístit snímek kamionu klouzajícího do kopce na pár centimetrech sněhu (neboť řidič snižoval své náklady a nepoužil zimní pneumatiky) či raději nějakou pořádnou nehodu, kterou zapříčinila již obvyklá nekázeň řidiče kamionu.

Kdo se bojí moderní železnice? Spíše se vynořuje otázka, proč profesní sdružení automobilových dopravců, o němž jsem měl do té doby slušné mínění, vydává tak šovinistickou tiskovinu, nad jejíž úrovní musí nezávislý odborník kroutit hlavou. Je to jen z neznalosti autora novin? Anebo jsou tyto demagogické názory otiskovány zcela záměrně, právě například ze strachu z potenciálu moderní železnice, který se po skutečné liberalizaci českého železničního prostředí projeví i u nás? Následně se vynořuje opodstatněná logická otázka, zda náhodou úroveň dalších aktivit ČESMAD není shodná s úrovní jeho firemních novin. O to více pak zamrzí, že je takováto tiskovina šířena dále i v Dopravních novinách, které mají nestranně informovat o jednotlivých druzích dopravy. Věřím, že mé vyjádření pomůže příslušným pracovníkům ČESMAD v tom, aby opustili rovinu laciného populismu a začali používat racionální argumenty, neboť dosavadní konfrontační metody k ničemu pozitivnímu nevedou. Ing. Jaromír Pernička, šéfredaktor Železničního magazínu