14. srpna 2003
Rada ministrů dopravy Evropské unie v červnu schválila Evropské komisi dlouho požadovaný mandát k jednáním o Společném transatlantickém leteckém prostoru (Transatlantic Common Aviation Area). Dopravní komisařka Loyola de Palaciová o tomto historickém rozhodnutí prohlásila, že dává Evropské unii příležitost, aby se mohla prosadit a uplatnit i na mezinárodní úrovni.
Evropská unie totiž zatím nedosáhla členského statutu v mezinárodních vládních organizacích systému OSN, například v Mezinárodní organizaci pro civilní letectví ICAO. Také veškeré letecké dohody USA s členskými státy unie byly dosud sjednávány jen na bilaterální úrovni. Jednání s USA hodlá komisařka zahájit do konce léta.
Mezník liberalizace
Několik let odkládaný krok by se mohl stát mezníkem liberalizace letecké dopravy. Všechny letecky významnější evropské země (s výjimkou Velké Británie) s USA sjednaly dvoustranné dohody o otevřeném nebi – „open sky agreements“ – (Česká republika od 10. září roku 1996) a tato asymetričnost bude při jednání hrát roli. Lze si představit, že i na straně USA, z titulu jejich členství v severoamerické zóně volného obchodu NAFTA, bude třeba dříve nebo později vážit možné důsledky ujednání mezi EU a USA o letecké dopravě pro ostatní členy NAFTA (Kanada, Mexiko).
I když v liberalizaci letecké dopravy již USA dosáhly dílčího pokroku, v případě zbývajících leteckých velmocí – Číny, Japonska a Ruské federace – šlo o postupnou kontrolovanou liberalizaci závislou na vůli obou partnerů v daném období. Při jednání mezi USA a EU se poprvé sejdou dva partneři, kteří se v dopravně-politických prohlášeních jednoznačně vyslovili pro otevření nebe mezinárodní civilní letecké dopravě.
Klíčový přínos
Klíčový přínos pro další světový vývoj letecké dopravní politiky, přesněji řečeno pro regionální mnohostrannou liberalizaci v dalších zeměpisných oblastech, mohou představovat zejména výsledky jednání o otázkách nadnárodního vlastnictví leteckých podniků a o tom, jak se podaří vyvážit právo kabotáže pro evropské dopravce v USA (například na trasách New York-Los Angeles nebo Washington-Atlanta) s přepravními právy páté svobody (například Londýn-Paříž nebo Dublin-Frankfurt) pro americké dopravce.
Dalším problematickým bodem se může stát otázka, jak překonat momentální nepřipravenost dopravní infrastruktury v některých místech na obou kontinentech, zvláště pokud jde o kapacitu některých letišť a letištní a navigační sloty. Jednání ovšem nebudou takto jednoduchá a nesporně se dotknou také pravidel slušné soutěže, ochrany uživatelů, ochrany před nezákonnými činy, bezpečnosti provozu a ochrany životního prostředí.
Časový rámec jednání není dosud stanoven, ale podle českých zkušeností nelze očekávat, že po obdržení evropské výzvy přistoupí USA na jednání bez předchozí sondáže. Oba partneři před sebou mají nejspíš dva až tři roky jednání, než se jim podaří nalézt vzájemně přijatelné řešení. V tomto směru se jednání na straně Evropské unie dříve či později zúčastní i Česká republika, která již sjednala dvoustranné letecké dohody se všemi členy NAFTA.
Ing. Vladimír Junek,
konzultant pro leteckou dopravu
