17. května 2023, Petr Rožek
Rakousko zřejmě mění kombinaci barev na státní vlajce. Místo tradiční červenou-bílo-červené bude nově jediným symbolem federace barva zelená, pouze každá spolková země si vybere svůj odstín. Zcela vpředu je již Tyrolsko, které se v zájmu ochrany životního prostředí rozhodlo silně omezit tranzitní dopravu přes jeden z nejvýznamnějších alpských průsmyků – Brenner, a činí tak opravdu s nebývalou razancí již třetí rok.
Nákladní doprava po silnici čelí zákazu jízd v noci, rychlost na dálnici je omezena (a to i pro osobní auta), a aby toho nebylo málo, tyrolská vláda reguluje ve vybrané dny nákladní dopravu vytvářením pevných bloků vozů, které jsou v intervalech vypouštěny k průsmyku. Myšlenka je to jistě ekologicky zdůvodnitelná, až na to, že auta hodlající průsmykem projet (alternativních tras moc není a propagovaná Ro-La kapacitně nestačí) čekají v dlouhých frontách na přístupové dálnici v Bavorsku, čímž se problém ochrany přírody pouze přesouvá o pár desítek kilometrů na západ. Tyrolská zemská vláda je však neochvějná a nezalekne se ani podání k Evropskému soudu.
Nedávno však Rakousko, na úrovni spolkového ministerstva pro ochranu klimatu, životní prostředí, energetiku, mobilitu, inovace a technologie (BMK), zašlo ještě dál, když představilo hlavní plán dopravy do roku 2030. Hlavním motivem je klimatická neutralita, kterou chce země dosáhnout do roku 2040, a tomu chce Rakousko zjevně podřídit zcela vše, včetně dalšího rozvoje národního hospodářství. Masívní podpora bezemisních vozidel ve výši 85 milionů EUR, vyhlášená pro tento rok, je jen začátkem (jiné země pomalu tuto ekonomicky nerovnovážnou iniciativu již opouštějí).
Plán vychází ze znepokojivé premisy, že nákladní kamionová doprava má v současnosti podíl 67 procent na celkové dopravě, železniční 31 procent a vnitrozemská vodní doprava 2 procenta. Celý sektor je pak z cca 90 procent závislý na fosilních palivech (ropa), záměrem je tedy přechod na bezemisní systém. Mírně řečeno překvapivá jsou však data: do roku 2040 se očekává pokles podílu silniční nákladní dopravy na 57 až 63 procent, nárůst podílu železniční dopravy na 34 až 40 procent a nárůst vnitrozemských vodních cest na tři procenta. Ministerstvo zajistí různými kroky vyhýbání se silniční dopravě, přechod na železnici a oddělení nákladní dopravy od hospodářského růstu.
Od roku 1995 do roku 2020 vzrostla nákladní doprava v Rakousku – měřeno přepravními výkony – o 72 procent, zatímco ekonomický výkon se zároveň zvýšil pouze o 44 procent. BMK zde proto vidí potřebu jednat a chce tyto dvě oblasti oddělit. Ekonomický růst se má podle prognóz do roku 2040 zvýšit o 40 procent – zároveň se má snížit nákladní doprava na růst o deset procent.
Aby to bylo úspěšné, je třeba se vyhnout dopravě a co nejvíce ji svázat a také by měly být internalizovány externí náklady na životní prostředí. Cílů má být dosaženo také pomocí lepšího územního plánování, podpory digitalizace a regionální výroby, rozšíření mýtného systému na všechny silnice, zpoplatnění emisí a mnoha dalších opatření. Při přesunu přeprav na koleje může v budoucnu dojít k ještě větším omezením svobodné volby dopravy. I když ministerstvo hovoří o „žádném politickém omezení“, k takovému de facto již dochází.
Od začátku letošního roku platí zákonný požadavek, že přeprava odpadu v Rakousku musí být za určitých podmínek převedena ze silnice na železnici. Rozšíření povinných přesunů ze silnice na železnici je výslovně stanoveno v územním plánu. Také kombinovaná doprava hraje důležitou roli v přechodu na železnici, plánuje se další veřejné financování v této oblasti. Cílem je však nejen přejít na železnici, ale i na plavidla vnitrozemské plavby, jejichž význam má být v budoucnu v rámci logistických řetězců stále více prosazován. Vodní společnost viadonau se už léta snaží sblížit zasílatele a dopravce, aby se po vodě dalo přepravovat například těžší a objemnější zboží.
Jde určitě o velmi ambiciózní cíle a bylo by skvělé, kdyby se je podařilo naplnit. Avšak ani i u našich sousedů nejsou plány na zpřísnění ochrany přírody provázány s celkovým rozvojem společnosti – pokulhává výchova ke změně spotřebitelských zvyklostí, ke změně způsobu výroby silně závislého na vícečetné přepravy komponentů mezi výrobci před finální kompletací výrobku (dřív se tomu říkalo dělba práce). To jen, aby pak možná skepse z „nevýsledku“ nebyla hlubší než aktuální pochyby o správnosti nastoupeného směru.
Petr Rožek
Foto: SSL ČR
