10. června 2026, Adam Heres Vostarek
11.6. - Stavební sektor se aktuálně potýká s výraznou nepředvídatelností. Nestálé kapacity subdodavatelů, skokové změny cen a náročnější plánovací procesy nutí investorské společnosti opouštět zažité postupy při realizaci staveb. Snaha získat nad projekty maximální kontrolu vede některé z nich k zakládání vlastních realizačních divizí. Situaci ve svém komentáři přibližuje Adam Heres Vostarek, regionální manažer PlanRadar.
Tento fenomén dominuje zejména na rozvinutých zahraničních trzích, kde výrazně prořídly řady uchazečů ve výběrových řízeních. Výmluvným příkladem je Dubaj, kde v tendrech, jež dříve generovaly až 25 nabídek, dnes soupeří pouhé dvě či tři firmy. Obdobně ve Velké Británii potvrdily dvě pětiny developerů vážné obtíže s naplněním kapacit u vypisovaných soutěží.
V tuzemských podmínkách se tento trend prozatím masově neprojevuje. Nicméně identické tržní vlivy jsou patrné i zde, byť s nižší intenzitou. Co se nyní jeví jako marginální záležitost, se tak může na lokálním trhu velmi rychle proměnit v aktuální téma.
Příčinou těchto tlaků není pouze současná ekonomická situace, ale samotná podstata klasického dodavatelského schématu. Zatímco investor projekt financuje, detailní přehled o každodenním provozu si drží stavební firma. Ve chvíli, kdy vyplují na povrch vícenáklady nebo zpoždění, bývá prostor pro nápravu již minimální. Globální statistiky ukazují, že stavebnictví přichází kvůli časovým skluzům a dodatečným opravám o astronomických 1,6 bilionu dolarů ročně. U rozsáhlých projektů navíc rozpočty běžně narůstají o 20 až 45 %. Vlastní stavební týmy představují pokus tento neefektivní cyklus přerušit. Otázkou však zůstává, zda takový krok odstraňuje skutečnou příčinu, nebo jen přenáší komplikace jiným směrem.
Nesoulad v prioritách: Proč klasický development naráží na své limity?
Vztah mezi investorem a stavební firmou v tradičním uspořádání často provází skryté napětí, které pramení z odlišných motivací. Zatímco zhotovitel se primárně zaměřuje na dodržení smluvních mantinelů – tedy rozpočtu, harmonogramu a předepsané kvality –, záměrem investora je maximalizace rentability investice a zajištění její trvalé tržní hodnoty. Tyto dva pohledy se sice v mnohem bodech potkávají, ale nejsou identické. Rozpor se pak projevuje v běžném provozu na staveništi, kde operativní kroky výhodné pro stavební firmu mohou jít na úkor strategických záměrů zadavatele.
Řešením může být integrace stavebních kapacit pod křídla investora. V takovém uspořádání sledují pracovníci na realizaci totožný byznysový cíl. Komplikace se daří podchytit v samotném zárodku, protože ti, kteří na ně narazí, přímo odpovídají za konečný výsledek. Zásadně se zkracuje také schvalovací proces, jelikož se eliminuje časově náročné dohadování a vyjednávání s externím partnerem.
Úskalí soběstačnosti
Vzniklá autonomie však s sebou nese i rizika. Investor, který se pustí do realizace vlastními silami, na sebe kompletně přebírá komplexní agendu generálního zhotovitele. Musí bezchybně zvládnout logistické toky, koordinaci subdodavatelských řetězců, bezpečnostní předpisy i administrativní správu klientských změn. Pokud firma nedisponuje robustním procesním zázemím a adekvátními nástroji, začne její vlastní tým opakovat přesně ty chyby, kterým se chtěla vyhnout. Bez precizního systému pak dochází k rozpadu rozpočtové disciplíny, ignorování změn a posunům v harmonogramu – tentokrát však bez možnosti vymáhat sankce po třetí straně.
Hlavním spouštěčem těchto problémů je totiž informační deficit. Pokud se pouze změní právní vztah k lidem na stavbě, ale komunikační kanály a rychlost předávání dat zůstanou na staré úrovni, efektivita projektu se nikam neposune.
Informační otevřenost jako nová éra dodavatelských vztahů
Není proto divu, že se do popředí dostává jiné řešení. Jestliže je kořenem potíží nedostatečný přehled, není nutné hned transformovat celou organizační strukturu společnosti. Stačí, když stavební firma poskytne investorovi absolutní a průběžný vhled do řízení celého projektu. Obyčejné měsíční reporty jsou dnes již překonané. Investor vyžaduje okamžitá data z provozu, nikoliv retrospektivní přehledy ex-post.
Tento posun usnadňují specializované digitální platformy, které integrují všechny zúčastněné strany. Obě firmy pracují ve sdíleném prostředí, kde v reálném čase spravují dokumentaci a schvalují změny. Stavební firma zadává veškeré požadavky a vícenáklady rovnou s dopadem na finance a termíny. Investor tak získává možnost reagovat na vzniklé situace na základě exaktních ukazatelů ještě dříve, než se začne fyzicky stavět. Rozhodování se tak přesouvá od pocitů k tvrdým datům.
Moderní management využívá také 360° fotodokumentaci. Kontinuální monitoring staveniště pomocí speciálních kamer dovoluje sledovat postup prací na dálku a propojovat vizuální realitu s projektovými plány. Vedení má dokonalý přehled bez nutnosti osobních inspekcí. Historická stopa záznamů navíc slouží jako spolehlivá prevence před případnými reklamacemi a zbytečnými výdaji za opravy.
Stavební společnosti, které dokážou takovou transparentnost nabídnout, efektivně eliminují hlavní důvod, proč by si investoři měli budovat vlastní stavební divize. Schopnost pracovat s pokročilými technologiemi se tak stává klíčovým parametrem pro udržení pozice na trhu.
Adam Heres Vostarek,
regionální manažer PlanRadar
Foto: PlanRadar
