28. března 2018, red
Jak ukazuje praxe při obstarávání a provádění přeprav stejně jako rozhodovací praxe soudů, stále častějším problémem je stanovení odpovědnosti zasílatelů či dopravců za škodu, kterou tyto subjekty způsobí tím, že pro své zákazníky neuzavřou řádně zbožové pojištění zásilky. A nejen tím, že třeba přímo neuzavřou majetkové pojištění proti rizikům hrozícím zásilce v průběhu přepravy, ale i tím, že jej někdy sice uzavřou, ale v nevhodném rozsahu či obsahu.
Lze se například setkat s tím, že dopravci i nadále nesprávně zaměňují pojištění své odpovědnosti (nazývané v rámci silniční přepravy například i jako CMR pojištění či podobně) se smluvně stanovenou povinností pojištění zásilky. Tyto dva druhy pojištění jsou však odlišné povahy a proti odlišným rizikům. A nepochopení této skutečnosti může v praxi pro dopravce vést k fatálním důsledkům.
Navíc rozsah a obsah odpovědnosti zasílatele a odpovědnosti dopravce za takzvané zbožové pojištění zásilky je rozdílný. V praxi je tedy dobré rozlišovat a být si vědom také toho, zda povinnost ke zbožovému pojištění je přebírána v rámci či v souvislosti se smlouvou zasílatelskou nebo smlouvou o přepravě.
Stejně tak je třeba mít na paměti, že i tehdy, když nebude dána odpovědnost zasílatele či dopravce za škodu na zásilce jako takovou, dojde-li z jejich strany k převzetí odpovědnosti za pojištění zásilky, pak i nadále je dána odpovědnost za škodu způsobenou neuzavřením takového pojištění, která de facto může být shodná či dokonce (zejména v případě dopravce) většího rozsahu než odpovědnost za škodu na zásilce. Například z německé judikatury je dlouhodobě a konstantně patrné, že odpovědnost za zbožové pojištění zásilky nepodléhá (na rozdíl od odpovědnosti za škodu na zásilce vzniklou v průběhu přepravy) zákonným limitům náhradové povinnosti.
Možné dopady nepochopení či nesprávného uchopení odpovědnosti za pojištění zásilky lze vysvětlit na dvou níže popsaných rozhodnutích Nejvyššího soudu České republiky.
Odpovědnost zasílatele a dopravce za pojištění zásilky
Na rozdíl od dopravce je otázka odpovědnosti zasílatele za pojištění zásilky upravena v zákoně výslovně, a to v § 2475 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, společně s úpravou péče zasílatele za sjednání přepravy. Podle tohoto ustanovení má zasílatel povinnost pojistit zásilku jen tehdy, bylo-li to ujednáno. V rámci této své povinnosti tedy musí zasílatel samozřejmě (na rozdíl od dopravce) brát v úvahu i svou odpovědnost za zajištění přepravy s potřebnou péčí. U zasílatele tedy bude tam, kde není případně jasná a výslovná úprava takové povinnosti přesněji specifikována ve smlouvě, záviset ve vztahu ke sjednávání a podmínkám pojištění zásilky zejména na hledisku jeho potřebné péče zasílatele. Naopak u dopravce bude záležet zejména na jasné úpravě takovéto povinnosti ve smlouvě. U dopravce totiž není jeho povinnost k pojištění zásilky v rámci specifických povinností dopravce v zákoně jasně a výslovně upravena žádným způsobem; odpovědnost dopravce směřuje k provedení přepravy, na rozdíl od zasílatele, u nějž směřuje k jejímu obstarání jako činnosti komplexnější a odborně náročnější.
V rozhodnutí ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 1993/2013, se Nejvyšší soud ČR zabýval otázkou, za jakých okolností má zasílatel povinnost pojistit zásilku jednak v situaci, kdy mu požadavek na pojištění zásilky byl zákazníkem sdělen ještě před zasláním samotné objednávky, a jednak v situaci, kdy od svého zákazníka k tomuto neobdržel potřebné informace a podklady pro uzavření pojištění jako cenu zásilky apod.
V daném případě došlo k tomu, že dne 1. prosince 2009 zákazník zasílateli e-mailem oznamoval připravenost zásilky k vyzvednutí dne 2. prosince 2009 ve Fremontu, a to s dotazem na cenu i s pojištěním. Zasílatel přepravu obstaral, přičemž 3. prosince 2009 došlo při přepravě zboží na letiště v San Franciscu k loupežnému přepadení a odcizení části zboží v hodnotě 69 440 USD. Předtím, před objednávkou, a to dne 27. listopadu 2009, zaslal zákazník zasílateli e-mail, v němž požadoval, aby zásilka byla pojištěna; téhož dne zasílatel zákazníkovi e-mailem potvrdil, že zásilku pojistí, jakmile toto bude aktuální. Bližší informace a podklady pro pojištění zásilky (jako informace o ceně a druhu zásilky a proforma fakturu) zákazník zasílateli nepředal.
Vliv má i nový občanský zákoník
Ve svém rozhodnutí soud jednak konstatoval, že skutečnost, že v e-mailové objednávce nebyl uveden požadavek pojistit zásilku, je podružná, neboť zasílatel z předchozí komunikace věděl, že jeho zákazník pojištění zásilky vyžaduje, a tento požadavek akceptoval. Objednávka totiž směřovala k uzavření zasílatelské smlouvy za podmínek dříve dohodnutých v komunikaci s žalovanou stranou a povinnost sjednat pojištění zásilky tak byla součástí zasilatelské smlouvy. Tato otázka by však podle našeho názoru za současného znění občanského zákoníku již byla zřejmě nadbytečnou. Popisované rozhodnutí totiž vychází z § 603 dřívějšího, již neplatného obchodního zákoníku, podle něhož byl zasílatel povinen pojistit zásilku jen tehdy, když tak stanovila smlouva. V tomto směru je ustanovení § 2475 dnešního občanského zákoníku poněkud odchylné, když stanoví povinnost zasílatele pojistit zásilku obecněji tehdy, bylo-li to ujednáno.
Zasílatel má jednat s odbornou, respektive potřebnou péčí
Ke skutečnosti, že zasílatel neměl od zákazníka informace o zásilce potřebné k uzavření tzv. zbožového pojištění, odkázal soud na to, že zasílatel měl jednat s odbornou péčí a postupovat tak, aby byly co nejvíce chráněny zájmy, které jsou zasílateli známé, respektive sjednat podmínky přepravy odpovídající co nejlépe zájmům příkazce, které jsou zasílateli známé. Zájmem příkazce, o kterém zasílatel věděl, bylo sjednání pojištění zásilky. Soud tak uzavřel, že v případě, kdy zasílatel neznal všechny údaje nutné k uzavření pojistné smlouvy, tedy zejména cenu zásilky, měl příkazce na nedostatečnost podkladů upozornit a vyžádat si doplnění. (V platném občanském zákoníku již není však od zasílatele, na rozdíl od úpravy v již neplatném obchodním zákoníku, z nějž ještě dané rozhodnutí vychází, vyžadována péče odborná, nýbrž péče potřebná jako péče ještě širší.)
Rozsah odpovědnosti dopravce
V rozhodnutí ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 32 Odo 1312/2005, se Nejvyšší soud ČR zabýval otázkou, zda, za jakých okolností a v jakém rozsahu odpovídá dopravce za pojištění zásilky.
V daném případě bylo zjištěno, že dopravce uzavřel se svým zákazníkem dne 8. 2. 2000 tzv. rámcovou smlouvu o poskytování přepravních služeb, na jejímž základě předal zákazník dopravci dne 21. 10. 2002 zboží výpočetní techniky k přepravě. Dne 22. 10. 2002 došlo k odcizení kamionu, tedy i zboží v hodnotě 1 615 284,20Kč, přičemž došlo k přepadení kamionu tak, že kamion byl zastaven, řidič vyvlečen za použití zbraně a zásilka odcizena. V čl. II bodu 12 uvedené tzv. rámcové smlouvy byla sjednána smluvní povinnost dopravce pojistit veškeré zásilky převzaté k přepravě proti nebezpečí ztráty, odcizení, zničení nebo poškození.
Soud prvního stupně i soud odvolací konstatovaly, že v daném případě byl naplněn liberační důvod pro zproštění odpovědnosti dopravce za škodu na zásilce. Ve vztahu k povinnosti pojistit zásilku konstatoval odvolací soud, že nebyla dána příčinná souvislost mezi porušením takovéto povinnosti a vznikem škody, a náhradu škody nepřiznal. K podanému dovolání bylo rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího jako nesprávné zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Názory soudů nižších stupňů nemusí být potvrzeny Nejvyšším soudem
Podle závěru Nejvyššího soudu ČR jako soudu dovolacího odvolací soud nesprávně odůvodnil závěr o nedostatku příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti pojistit přepravované zboží a vznikem škody tím, že příčina vzniku škody spočívala v odcizení zboží při přepravě, a nikoli v případném nedostatečném pojištění předmětné přepravy zboží. Odvolací soud tak nesprávně zaměnil dva případné protiprávní úkony. Zákazník dopravce totiž v řízení namítal, že v rozporu s čl. II bodu 12 tzv. rámcové smlouvy dopravce nepojistil přepravované zboží proti odcizení, přičemž jeho majetková újma spočívá v tom, že mu nebylo vyplaceno pojistné plnění, které by mu jinak při uzavření pojistné smlouvy náleželo. Odvolací soud se takovouto jeho námitkou nezabýval, neboť bez dalšího dovodil, že otázka odpovědnosti za pojištění zboží je bezvýznamná, aniž by v tomto směru úplně a správně provedl právní posouzení věci. Zejména se nezabýval tím, zda dopravce porušil svou smluvní povinnost (tedy zda mu zde byla smluvně uložena povinnost pojistit zboží proti loupežnému přepadení a zda tuto povinnost porušil).
Nejvyšší soud pak dovodil, že příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem dopravce a vznikem škody by byla dána tehdy, pokud by podle smlouvy měl dopravce pojistit přepravované zboží, tedy pojistit majetek přepravce (svého zákazníka), tato povinnost se vztahovala na případ loupeže a dopravce tuto povinnost porušil. Škoda by pak spočívala v tom, že vlastníci předmětného zboží by neobdrželi pojistná plnění. Odpovědnost dopravce by však nezaložilo smluvní ujednání o jeho povinnosti uzavřít pojištění pro případ jeho odpovědnosti za škodu, neboť z té se liberoval.
Požadavky na rozsah péče při pojištění zásilky
Z posledního uvedeného rozhodnutí lze vidět i rozdíly v požadavcích kladených na rozsah péče zasilatele a dopravce při pojištění zásilky. Zatímco ve vztahu k dopravci klade dané rozhodnutí důraz zejména na jasnou úpravu požadavků na rozsah a obsah pojištění zásilky přímo ve smlouvě (o přepravě), máme za to, že u zasílatele naopak tam, kde nebude jiná či odchylná úprava přímo výslovně ve smlouvě, se i ve vztahu k obsahu a rozsahu pojištění zásilky uplatní požadavek potřebné péče zasílatele podle § 2475 občanského zákoníku. Tedy zde povinnost pojistit zásilku proti rizikům přepravy, kam podle našeho názoru zásadně spadá i riziko pohřešování zásilky v důsledku loupežného přepadení; tam, kde nebude mít zasílatel o rozsahu a obsahu pojištění zcela jasno, měl by si vyžádat doplnění informací od svého zákazníka. Naopak u dopravce lze vyčíst, že uvedené rozhodnutí klade důraz na zjištění, zda povinnost pojistit zásilku (i) pro případ loupežného přepadení byla smluvně dohodnuta.
JUDr. Alice Kubová Bártková, M.E.S.
advokátka Rödl & Partner
www.roedl.com/cz
foto: Krone
