Jak to vidí Milan Frydryšek: Když se řekne „A“, často chybí „B“

Jak to vidí Milan Frydryšek: Když se řekne „A“, často chybí „B“

Na přelomu března a dubna proběhla v českém tisku informace o tom, že v České republice jsou nejnižší náklady na vlastnictví a provoz osobního vozidla v Evropě a že nejvyšší jsou v Nizozemsku. Druhou nejlevnější zemí je Německo. Tato informace se opírá o index, v němž leasingová společnost LeasePlan srovnala podstatné náklady týkající se vlastnictví a provozování nového vozidla. 

Ředitel české pobočky LeasePlan k tomu uvedl, že závěry průzkumu potvrzují i obchodní zkušenosti z jeho firmy, protože v poslední době se LeasePlan setkává stále více s požadavky nadnárodních klientů, aby i auta provozovaná v jiných státech byla objednávána v ČR, a nikoli v příslušné zemi, protože zde vyjdou levněji. A podotkl, že svou roli hrají i lokální daňové podmínky, další poplatky a velmi nízká cena paliva v Česku (celé znění zprávy je uvedeno například na informačním serveru ČTK www.ceskenoviny.cz).

Ano, toto je pohled leasingové společnosti a zkušenost z praxe s firemními fleetovými zákazníky. Ovšem následná diskuse na toto téma se již vedla jiným směrem – v duchu toho, že ježdění s autem obecně je u nás moc levné. A i když to nebylo vždy otevřeně vyřčeno, v podtextu zaznívalo, že by bylo spravedlivé je zdražit.

A tady se dostáváme k tomu, co už ve zprávě LeasePlanu nebylo. Že i mzdy v uvedených zemích jsou poněkud jiné. Například v roce 2014 byla hrubá hodinová mzda v průmyslu a ve službách v České republice 6,9 €, ve zmíněném Nizozemsku to bylo 25,5 € a v Německu 24,5 € (podrobné statistky o mzdách ve světě jsou uvedeny na Eurostatu). Ale v tomto světle vypadá vše už naprosto jinak – že provoz vozidel je u nás naopak příliš drahý. Jistě, je to velké zjednodušení, bereme v úvahu jen průměr, ponecháváme stranou reálné mzdy, různé položky zahrnuté do indexu LeasePlanu atd. Ale i tak tato zjednodušená statistika je hodně vypovídající. A kdybychom se zaměřili na různé příjmové kategorie v jednotlivých zemích, možná by rozdíly byly, alespoň na jedné straně rozevřených nůžek, ještě vyšší.

Následné interpretace výsledku průzkumu jsou tak dokladem toho, jak snadné je míchat hrušky s jablky a jak lehce lze vidět v něčem to, co zrovna chceme (a to teď ponecháváme stranou možnou úvahu o tom, jak věrohodné jsou podklady tohoto průzkumu). Tedy pokud chceme bojovat proti motorismu, lze sklizeň z několika košíků hezky promíchat a naservírovat v pro nás přitažlivé formě. A stejně tak pokud máme z něčeho obavy, vidíme v mnohém i to, co tam není. Ovšem v tomto případě mají obavy své opodstatnění. Ve společnosti, kde jsme dlouhodobě z nejrůznějších stran krmeni tvrzeními, že cena něčeho je v Česku ve srovnání s jinými evropskými zeměmi nepřiměřeně nízká, a proto je nutno ji zvýšit (o kupní síle samozřejmě v této souvislosti není sebemenší zmínka), tak vše, co možnost takového vývoje i jen lehce naznačuje, je poněkud podezřelé a velí k ostražitosti. Bez ohledu na to, jaké byly v případě tohoto průzkumu záměry jeho zpracovatele – zda jen chtěl informovat o svých zkušenostech a poznatcích či vědomě ovlivňovat veřejné mínění a lobbovat za některé budoucí úpravy. 

spinner