31. srpna 2009
Jako krok správným směrem hodnotí rozhodnutí vlády postupně liberalizovat český trh osobní železniční dopravy předseda Sdružení železničních společností (SŽS) Jiří Mužík. Pochyby však podle jeho slov vzbuzuje to, že zájem vpustit na české koleje konkurenci deklaruje přechodná vláda s omezeným mandátem. Řekl to v rozhovoru pro Dopravní noviny. „Jak hodnotíte politiku přechodné vlády, pokud jde o liberalizaci českého trhu? Je rozhodnutí o postupném otevírání trhu konkurenci až na úroveň 75 procent sítě dálkových vlaků dostatečné a je to krok vpřed?“ „Je to jistě krok vpřed, Sdružení železničních společností o to usiluje již řadu let. Žádná z vlád k tomu ovšem zatím nenašla odvahu, i když každému, i ministrům, je jasné, že příchod konkurence přináší v každém oboru snížení cen a zvýšení kvality pro spotřebitele, v tomto případě pro cestující. Ovšem jisté pochyby vzbuzuje fakt, že úmysl liberalizovat český trh dálkové dotované dopravy deklaruje právě vláda přechodná. Stále totiž zůstává otázkou, jak se v této věci zachová vláda, která vzejde z příštích voleb.“ „Jak se díváte na další rozhodnutí ministerstva dopravy uzavřít s Českými drahami smlouvu na deset let a dát tak státnímu dopravci konkurenční výhodu?“ „Je-li pravda, že ve smlouvě je ošetřeno postupné otvírání trhu konkurenci, tedy že bude možné z výkonů nasmlouvaných ČD každoročně oddělit část, na kterou bude následně vypsáno výběrové řízení, potom by neměl být důvod k výrazným obavám. Ovšem text smlouvy zatím nikdo z dopravců neviděl.“ „Co by bylo skutečně potřeba učinit pro liberalizaci české železnice?“ „Mluvíme-li o liberalizaci trhu veřejné dotované osobní dopravy, jsou nutné dva postupné kroky: nastavit rovné podmínky všem konkurujícím dopravcům a nahradit slova a proklamace o liberalizaci činy. Krok první – nastavení podmínek – je více než nutný. Pokud ho vynecháme, bude moci monopolní dopravce v soutěžích nabízet nižší ceny, protože ztrátu mu stát nahradí jiným způsobem – třeba tím, že od něj odkoupí majetek, který předtím vložil do jím vlastněné akciové společnosti. Tento případ se stal v loňském roce a daňové poplatníky to stálo 12 miliard, které mohly být vynaloženy jinak – třeba na investice do infrastruktury. K ostatním dopravcům stát tak štědrý není a o rovných podmínkách v přístupu na trh tak nemůže být ani řeč.“ „Proč zatím ani kraje příliš nespěchají s vypisováním výběrových řízení na železniční dopravce? Kde je problém?“ „Až na výjimky je pro kraje pohodlnější uzavírat smlouvy s dosud monopolním dopravcem. U regionální dopravy, kde dotace ani dnes nestačí, nelze tím, že bude vypsáno výběrové řízení, počítat s výraznou úsporou z krajského rozpočtu. Zdá se, že ani nasazení nových vozidel a tím i lepší kvalita cestování není u krajů na prvním místě. Chyba je také v tom, že krajské rozpočty dotují osobní dopravu plošně, tedy dotací na vlakový kilometr bez ohledu na charakter tratě či spoje. Odvaha vypsat výběrové řízení na konkrétní trať nebo lokální síť – až na výjimky – chybí. Výběrové řízení není jednoduchá věc a zdá se, že kraje očekávají alespoň metodickou pomoc od ministerstva dopravy, jenomže to samo žádná výběrová řízení nevypisuje.“ „Dokáží se soukromí dopravci sjednotit v tlaku na kraje a stát, nebo každý hájí jen své zájmy? Jak se v tomto smyslu díváte na aktivity společnosti Student Agency?“ „Sdružení železničních společností hájí zájmy svých členů – dopravců. Každý dopravce má ovšem svou vlastní obchodní politiku a na sdružení se obrací ve chvíli, kdy to uzná za vhodné. Výběrová řízení v krajích však patří ke společným problémům a sdružení s kraji komunikuje a snaží na ně působit.“ Tomáš Johánek
