30. března 2015
Snahy přesunout nákladní dopravu ze silnice na vnitrozemské vodní cesty vedly za posledních 15 let jen k malému pokroku. Podle auditorů Evropské unie nebyly projekty spolufinancované EU v rámci strategie pro větší využití vnitrozemských vodních cest realizovány účinným způsobem. Vnitrozemská vodní doprava si jako alternativa k silniční dopravě nepolepšila a nedošlo ani ke zlepšení splavnosti. Vyplývá to z nejnovější zprávy Evropského účetního dvora (EÚD).
„Jedno nákladní plavidlo na řece může nahradit stovky nákladních automobilů na silnicích a snížit tak neprůjezdnost, znečištění a nehodovost v celé EU. Přesun nákladní dopravy ze silnic na síť řek a kanálů může mít pozitivní přínos pro všechny občany EU. Více než deset let poté, co byl tento přesun prohlášen za prioritu, však rozvoj tohoto druhu dopravy zaostává za dopravou silniční i železniční,“ uvedla Iliana Ivanova, členka EÚD odpovědná za tuto zprávu. „Propojená Evropa s udržitelnou dopravní strategií si žádá, aby EU směřovala více úsilí do zlepšování vodních cest a vytvořila vyváženější kombinaci podílů silniční, železniční a vodní dopravy,“ dodala.
Klíčovým předpokladem je eliminace problémových míst
Příčinou omezeného dopadu projektů financovaných EU v oblasti dopravy po evropských řekách a kanálech je neschopnost eliminovat problematická místa. Eliminace problematických míst je přitom klíčovým předpokladem strategií EU pro rozvoj vnitrozemské vodní dopravy. K těmto problematickým místům patří mosty, které nejsou dost vysoké, neefektivní plavební komory a úseky vodních cest, které nejsou pro dané dopravní objemy dostatečně široké.
Členské státy podle EÚD věnovaly vnitrozemským vodním cestám jen malou pozornost, přestože Komise je již v roce 2001 označila za prioritu pro přesun dopravy ze silnic na způsoby dopravy příznivější životnímu prostředí. Náklady na eliminaci všech problematických míst v transevropské dopravní síti výrazně převyšují prostředky, jež jsou na tyto účely vyčleněny v rozpočtu EU. Kvůli nedostatku finančních prostředků tak vzniká potřeba dalšího financování z národních anebo soukromých zdrojů. Auditoři rovněž zjistili, že členské státy propojené hlavními vodními koridory nemají žádnou ucelenou obecnou strategii a že strategie EU nevěnují dostatečnou pozornost údržbě řek ani politickým a environmentálním faktorům. Aby se zlepšila účinnost financování dopravy po vnitrozemských vodních cestách ze strany EU, doporučují auditoři to, aby členské země EU upřednostnily ty projekty, které mají největší a nejrychlejší přínos, a aby se Komise soustředila na ty projekty, které se nacházejí v problematických lokalitách.
Tomáš Johánek
