7. června 2010
Sdružení automobilového průmyslu (Sdružení AP) je již tradičně spolupořadatelem brněnských výstav Autosalon a Autotec. Veletrh osobních vozidel Autosalon a veletrh užitkových vozidel Autotec se dosud v Brně střídaly s dvouletou periodicitou, letos poprvé je bude brněnské výstaviště hostit společně. O nové koncepci veletrhů a o současné situaci v automobilovém průmyslu jsme hovořili s ředitelem sekretariátu Sdružení AP Ing. Antonínem Šípkem.
„Na co se mohou návštěvníci letošních veletrhů Autotec a Autosalon těšit?“
„Především je nutno říci, že mezinárodní výstava užitkových vozidel Autotec je opět zařazena do kalendáře Mezinárodní organizace výrobců vozidel O.I.C.A. Letos jsme ji mimořádně rozšířili i o výstavu Autosalon, a to z toho důvodu, že přetrvávající ekonomická recese nutí prodejce i pořadatele, aby se ještě více přiblížili zájmu návštěvníků. Proto chceme potenciálním zákazníkům představit i novinky z oblasti osobních automobilů.
Co se týče nákladních vozidel, recese zasáhla tuto oblast automobilového průmyslu ještě citelněji než výrobu osobních vozidel, takže účast na veletrhu Autotec nebude tak velká jako v předchozích letech. Důležité však je, že se jej zúčastní všichni tuzemští výrobci autobusů a nákladních vozidel a možná i někteří zahraniční. Je však zřejmé, že expozice budou letos menší, v některých případech budou expozice výrobců nahrazeny stánky regionálních prodejců.“
„Dá se z přítomnosti domácích výrobců usuzovat, že výroba vozidel v České republice se již začíná zvyšovat?“
„To lze velice těžko posoudit. Co se týče osobních vozidel, je porovnání letošního a loňského roku zkreslené z několika důvodů. Jednak řada evropských zemí zavedla opatření na podporu výroby a prodeje, jednak byla v dubnu loňského roku v České republice zavedena možnost odpočtu DPH i u osobních vozidel. Srovnání, které by mělo větší vypovídací hodnotu, proto budeme moci vypracovat až za celé pololetí, ale spíše teprve na konci roku.
Samozřejmě se ovšem výroba osobních vozidel do určité míry stabilizovala a nedochází již k omezování výroby jednotlivých výrobců. Bohužel však celková situace stále ještě není příznivá nejen pro výrobce nákladních vozidel, ale ani autobusů. V jejich případě může být důvodem také to, že poptávka po nových autobusech je do značné míry závislá na tom, kdy stát přidělí konkrétním dopravcům dotace na nákup nových vozidel. Někdy se tak děje již v prvním čtvrtletí, jindy později a podle toho se pak trh vyvíjí. V minulých letech se dokonce několikrát stalo, že dopravci své požadavky uplatňovali až ve třetím či čtvrtém čtvrtletí a výrobci se pak museli vypořádat s omezenými výrobními kapacitami.
Ještě komplikovanější je situace v segmentu velkých přívěsů a návěsů (kategorie O3 a O4). Prodej těchto vozidel se v celosvětovém měřítku propadl zhruba o 60 procent a na skladech výrobců zůstala z předchozích let řada vyrobených vozidel. Další vývoj v tomto segmentu bude záviset na tom, nakolik se zotaví především trh s tahači, protože prodej přípojných vozidel jej ve velké míře, byť s určitým zpožděním, kopíruje.“
„Zmínil jste se o tom, že Autotec je i letos zařazen do kalendáře O.I.C.A. Znamená to, vzhledem k očekávanému většímu počtu dealerů, že pravidla pro zařazení veletrhů do tohoto kalendáře jsou letos mírnější?“
„Pravidla platí pořád stejná, ale je pravda, že v době ekonomické recese může O.I.C.A. k plnění některých kritérií přistupovat vstřícněji, což je jistě pozitivní krok vůči výrobcům a jejich národním sdružením, které organizace sdružuje. Naším cílem bylo zachovat kontinuitu výstav Autotec a Autosalon, přestože celá řada jiných výstav užitkových vozidel byla loni zrušena. A to se nám podařilo.“
„Vaše sdružení dlouhodobě upozorňovalo na vysoký počet dovážených ojetých vozidel. Jak se ekonomická recese promítla do tohoto segmentu trhu?“
„První registrace těchto vozidel v podstatě odpovídají situaci na trhu s novými vozidly. I v jejich případě došlo k poklesu, a to jak v kategorii osobních, tak i užitkových vozidel. Dovoz ojetých vozidel byl v minulosti skutečně masový, takže stávající stav bych hodnotil kladně, ovšem za předpokladu, že by současně neklesly i registrace nových vozidel.“
„V poslední době stále více výrobců uvádí na trh vozidla s alternativními pohony. Některá z nich nebudou chybět ani na brněnském výstavišti…“
„Podpora ekologických vozidel, ať již osobních, rozvážkových či autobusů, není ze strany státu příliš velká. Je to vidět i na počtu vozidel, která jsou v provozu, bez ohledu na to, zda se jedná o elektromobily nebo vozidla na CNG. Česká republika v tomto směru, na rozdíl od řady evropských zemí, motoristům a dopravcům hodně dluží.
Naše sdružení spolu se Svazem dovozců automobilů vypracovalo podrobný přehled o tom, jakou podporu poskytují jednotlivé země Evropské unie, a zjistili jsme, že 22 zemí nějakým způsobem podporuje hospodárná, bezpečná a ekologická vozidla. A když hovořím o podpoře, v žádném případě nemám na mysli takzvané šrotovné. Jistě, většinou se tato zvýhodnění vztahují na osobní vozi-dla, ale v řadě případů se mohou týkat i užitkových vozidel a autobusů. Připravili jsme proto pro ministerstvo průmyslu a obchodu určitý návrh, jak by stát podle našich poznatků měl při podpoře ekologických vozidel postupovat.“
„V poslední době se stále více upozorňuje na to, že takzvaná ekologická vozidla ve skutečnosti až tak ekologická nejsou…“
„Pokud se díváme na ekologická vozidla (například s vodíkovým pohonem) bez širších souvislostí, tak vypadá vše krásně – vozidlo má nulové emise a v podstatě vypouští jen vodní páru. Ale je nutno si uvědomit, že vodík se musí někde vyrobit a že na jeho výrobu je zapotřebí značného množství elektrické energie. Emise, které se ušetří při provozu vozidla, tedy stejně vznikají, a to při výrobě pohonné látky. Podobně je tomu i v případě elektromobilů. Na zavádění ekologických vozidel je tedy třeba pohlížet v širším kontextu – od vývoje vozidel přes jejich výrobu, provoz, zásobování pohonnými látkami až po následnou likvidaci. Když se to vše ekonomicky propočte, tzv. ekologická vozidla skutečně nemusí být tak ekologická a hospodárná, jak se na první pohled jeví.
Například u elektromobilů dnes vůbec není vyřešena otázka ekologické likvidace řady dílů, protože na jejich výrobu se používají materiály, které se v budoucnu budou možná velice obtížné likvidovat. Obdobná situace, i když z jiného oboru, může nastat při lik-vidaci fotovoltaických článků používaných v dnes tak rozšířených panelech pro výrobu dotované elektrické energie.“
Milan Frydryšek
