28. března 2018, red
Od 1. ledna 2019 bude Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (Úmluva CMR) nově platit také pro vnitrostátní silniční nákladní přepravy v rámci České republiky. „I přes možné budoucí diskuse a případné nejasnosti je tato novinka, kterou přinesla novela zákona č. 111/ 1994 Sb., o silniční dopravě, přijatá zákonem č. 304/2017 Sb. (vyšel ve Sbírce zákonů dne 19. září 2017), přínosem,“ uvedl Mgr. Tomáš Roubal z právní a poradenské kanceláře Regula – JUDr. Václav Roubal, s. r. o.
V příslušném novém – od 1. 1. 2019 účinném – ustanovení § 9a zákona 111/1994 Sb., o silniční dopravě, se uvádí: „Ustanovení o uzavření a provádění přepravní smlouvy, odpovědnosti dopravce, reklamaci a žalobě a o přepravě prováděné postupně několika dopravci obsažená v Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) se použijí obdobně ve vnitrostátní silniční nákladní dopravě na smlouvu o přepravě věci, práva a povinnosti při přepravě věci, náhradu škody vzniklé při přepravě věci a na odpovědnost jednotlivých dopravců při přepravě věci, k jejímuž provedení se spojilo několik dopravců.“
„Na otázku, co má či může přinést tato nová právní úprava účastníkům přepravních smluv ve vnitrostátní silniční nákladní dopravě v ČR, lze stručně odpovědět tak, že nový § 9a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, přináší, respektive chce přinést pro vnitrostátní silniční nákladní přepravy v ČR podrobnější, vyváženější a z mezinárodní silniční nákladní přepravy již dlouhodobě známá a osvědčená zákonná pravidla,“ uvedl Tomáš Roubal.
Nové ustanovení § 9a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je ostatně naplněním ustanovení § 2578 občanského zákoníku, který s podrobnější právní úpravou přepravy věcí počítal. „Je totiž namístě si uvědomit, že nabytím účinnosti nového občanského zákoníku, tedy dnem 1. ledna roku 2014, byly zrušeny do té doby pro vnitrostátní silniční nákladní přepravy v ČR platné předpisy obchodního zákoníku a Silničního přepravního řádu a že v důsledku toho nastalý a doposud trvající nedostatek podrobnější zákonné právní úpravy vnitrostátní silniční nákladní přepravy v ČR byl pociťován jako určité právní vakuum a jako nežádoucí stav,“ upozornil Tomáš Roubal.
„Sama důvodová zpráva k předmětné poslední novele zákona o silniční dopravě výslovně konstatuje, že využití Úmluvy CMR pro podrobnější právní úpravu vnitrostátní silniční nákladní přepravy je krokem, po kterém již delší dobu volala odborná veřejnost (například Hospodářská komora ČR, Sdružení ČESMAD Bohemia), a že oproti variantě, kdy by bylo nutné formulovat zcela nová pravidla pro vnitrostátní přepravu věcí, je hlavní výhodou nový § 9azákona o silniční dopravě přijaté právní úpravy právě proto, že využívá soubor pravidel (Úmluvu CMR), která jsou v sektoru nákladní dopravy již dlouhodobě osvědčená, a dopravci mají s aplikací těchto pravidel zkušenosti (pochopitelně především ti dopravci, kteří provozují i mezinárodní silniční nákladní dopravu),“ řekl Tomáš Roubal s tím, že obdobné rozšíření působnosti mezinárodní smlouvy i na vnitrostátní přepravy bylo ostatně již dříve použito například u přeprav nebezpečných věcí, u mezinárodní Dohody ADR.
Větší jistota i v oblasti kabotáže na území ČR
Nový § 9azákona o silničním provozu má podle Tomáše Roubala také přinést větší právní jistotu i v oblasti kabotážních přeprav prováděných v České republice zahraničními dopravci.
„Je namístě zdůraznit obdivuhodnou stálost ustanovení Úmluvy CMR, která vznikla již v roce 1956 a o níž lze dosti důvodně říci, že v oblasti, kterou upravuje (tedy zejména v oblasti kogentní právní úpravy otázek odpovědnosti účastníků přepravní smlouvy za přepravovanou zásilku a její řádné dodání), nikdo doposud nevymyslel nic lepšího,“ zdůraznil Tomáš Roubal.
O tom podle něj ostatně svědčí i skutečnost, že například Rakousko či Německo již dávno využily ustanovení Úmluvy CMR také pro právní úpravu svých vnitrostátních silničních nákladních přeprav. „Ostatně právě rakouský způsob využití Úmluvy CMR i pro právní úpravu jejich vnitrostátních silničních nákladních přeprav byl výraznou inspirací pro nynější české řešení nového, od 1. 1. 2019 účinného, § 9azákona o silniční dopravě,“ zdůraznil Tomáš Roubal.
Rakouský předpis je jednoznačnější
Na základě logiky Úmluvy CMR (viz rámeček v textu vpravo), tedy i logiky nového ustanovení § 9azákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, upravujícího vnitrostátní silniční nákladní dopravu v ČR je možné se pokusit zamyslet i nad tím, jaké lze při aplikaci nového § 9a v českém podnikatelském a právním prostředí očekávat potíže. „Využití Úmluvy CMR (tj. předpisu, který se skutečně dlouhodobě osvědčuje v mezinárodní silniční nákladní dopravě) i pro podrobnější právní úpravu vnitrostátní silniční nákladní dopravy v ČR hodnotím pozitivně,“ uvedl Tomáš Roubal před následující úvahou.
Lze si však podle něj všimnout toho, že eventuální budoucí určité nesnáze s aplikací právní úpravy nového § 9aby mohly souviset například s tím, že oproti rakouské právní úpravě obsažené v § 439a rakouského předpisu Unternehmengesetzbuch (který byl pro předmětnou novelu české právní úpravy vnitrostátních silničních nákladních přeprav v ČR výraznou inspirací), se jeví nový § 9azákona o silniční dopravě z právního pohledu jako poněkud méně jednoznačný.
Je to podle něj patrné i z porovnání v úvodu tohoto článku citovaného nového § 9ačeského zákona o silniční dopravě s ustanovením § 439a rakouského předpisu Unternehmengesetzbuch, v němž se (v překladu do českého jazyka) uvádí následující:
„1. Na uzavření a provedení smlouvy o úplatné přepravě zboží po silnici – s výjimkou stěhovaných svršků – silničními vozidly, odpovědnost dopravce, reklamace a právní vztah mezi postupnými dopravci se použijí články 2 až 30 a 32 až 41 Úmluvy ze dne 19. 5. 1956, BGBI. č. 138/1961, o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (Úmluva CMR) ve znění protokolu ze dne 5. července 1978, BGBI. č. 192/1981, ve znění v Rakousku platném také tehdy, jestliže místo převzetí a smluvní místo dodání zásilky leží v tuzemsku.
2. Ve smyslu odst. 1 se rozumí silničními vozidly motorová vozidla, návěsové soupravy, přívěsy a návěsy podle čl. I, písm. p), q), r) a u) Úmluvy o silniční dopravě BGBI. č. 289/1982.“
Budou možná snahy objednatelů přeprav nerespektovat a obcházet kogentní ustanovení Úmluvy CMR limitující odpovědnost dopravce
Protože jednou z novinek, kterou nová právní úprava přináší, je zákonná limitace (omezení) standardní základní odpovědnosti a případné náhradové povinnosti dopravce, lze podle Tomáše Roubala například jako určitou konkrétní nesnáz při aplikaci nového § 9a očekávat to, že obdobně, jako je tomu nezřídka u mezinárodních silničních nákladních přeprav zásilek s vysokou faktickou hodnotou, také u vnitrostátních silničních nákladních přeprav zásilek s vysokou faktickou hodnotou se řadě odesílatelů a objednavatelů nebude chtít respektovat ustanovení čl. 23 odst. 6 Úmluvy CMR a ani nebudou mít zájem využít řádné možnosti podle čl. 24 nebo podle čl. 26 Úmluvy CMR – to znamená zajistit si za příplatek k přepravnému u dopravce pro případ vzniku škody na zásilce v průběhu přepravy vyšší, tedy článkem 23 odst. 3 Úmluvy CMR nelimitovanou dopravcovu odpovědnost a náhradovou povinnost.
„Je možné, že namísto toho budou tito odesílatelé a objednavatelé přeprav zásilek vysokých faktických hodnot usilovat o to předem si vytvořit svými požadavky v objednávkách přeprav (v přepravních smlouvách) či v rámcových smlouvách s dopravci předpoklady pro to, aby i přesto, že nebyly jimi využity standardní zákonné možnosti postupu podle čl. 24 nebo podle čl. 26 Úmluvy CMR, měli v případě vzniku škody na zásilce v průběhu přepravy možnosti konstruovat a u soudu prokazovat hrubé zavinění dopravce ve smyslu čl. 29 Úmluvy CMR. To znamená, aby se takto ,zadarmo‘ mohli vůči dopravci u soudu domáhat a získat plnou (článkem 23 odst. 3 Úmluvy CMR nelimitovanou) náhradu škody,“ upozornil Tomáš Roubal. Z hlediska dopravce je proto pochopitelně namístě jeho (dopravcova) snaha, aby neakceptoval a na sebe v přepravních smlouvách nepřejímal takové smluvní závazky, které nechce nebo nemůže spolehlivě dodržet.
Odborné názory na nový § 9azákona 111/1994 Sb., o silniční dopravě, přijaté právní úpravy vnitrostátní silniční nákladní dopravy v ČR podle něj mohou být a budou různé a budou se vyvíjet.
„Osobně bych třeba hodnotil jako jednoznačnější, a proto vhodnější, pokud by text nového ustanovení § 9a ještě přesněji ,kopíroval‘ citovanou rakouskou formulaci, v níž je například jasně a výslovně uvedeno, že pro právní úpravu vnitrostátních silničních nákladních přeprav ,… se použijí čl. 2 až 30 a 32 až 41 Úmluvy CMR‘,“ uvedl Tomáš Roubal.
„Současně však, právě i s vědomím některých rakouských zkušeností, je namístě dbát například na to, aby se spolehlivě nadále udržel podle našeho názoru správný a u německých i českých soudů doposud převažující výklad ustanovení čl. 34 až čl. 40 Úmluvy CMR o přepravě prováděné postupně několika dopravci. Jde o to, aby bylo nadále spolehlivě respektováno, že z definice ,postupného dopravce‘ uvedené v čl. 34 Úmluvy CMR je zřejmé to, že na situace tzv. přeprodávaných přeprav, u nichž však fakticky, respektive fyzicky provádí jeden jediný dopravce celou přepravu zásilky od odesílatele až k příjemci, nelze vztahovat ustanovení kapitoly VI. Úmluvy CMR, tj. ustanovení čl. 34 až čl. 40 Úmluvy CMR,“ dodal Tomáš Roubal.
(tr)
Foto: Krone, lan
Základní filozofie pojetí právní úpravy otázek odpovědnosti v Úmluvě CMR
Je vhodné připomenout – zvláště subjektům činným pouze ve vnitrostátní silniční nákladní dopravě a nepohybujícím se v oblasti mezinárodní kamionové dopravy, tedy nemajícím doposud větší zkušenosti s Úmluvou CMR – základní pojetí (základní filozofii) právní úpravy otázek odpovědnosti v Úmluvě CMR. Je ke cti tvůrců Úmluvy CMR, že již před více než 60 lety si byli velmi dobře vědomi například těchto skutečností:
- že přepravní obchod po silnici je a bude dynamickým oborem, v němž se o přijetí či neakceptování objednávky přepravy často rozhoduje v krátkém čase – ostatně ani před 60 lety, ani dnes přepravní smlouva nevyžadovala a nevyžaduje pro svou platnost písemnou formu;
- že přepravní proces je v určité míře kolektivní prací, tedy že všichni účastníci přepravního procesu – odesílatel, zasílatel (pokud v konkrétní přepravě figuruje), dopravce, případně příjemce – mají každý své konkrétní povinnosti a obecnou povinnost svým jednáním předcházet vzniku škod a také svou odpovědnost (svůj díl odpovědnosti) za výsledek přepravy;
- že nedostatky v péči jednotlivých účastníků přepravního procesu se pochopitelně nejčastěji projeví při samotném přepravním úkonu prováděném dopravcem, tedy tehdy, když je zásilka „na cestě“, „v pohybu“, tedy v době, kdy na ni působí fyzikální síly (například v zatáčkách, při v dopravním provozu nezřídka nutném prudším brzdění atd.) a kdy je vystavena i dalším rizikům dopravního provozu včetně kriminality (například riziku krádeží zásilek ze zaparkovaných vozidel v době, kdy je řidič dopravce povinen čerpat zákonný odpočinek řidiče atd.).
Právě proto, že tvůrci Úmluvy CMR si byli těchto skutečností dobře vědomi, jsou ustanovení Úmluvy CMR nejen pravidla jednoduchá, logická a logicky vzájemně provázaná, ale současně – aby byla dána účastníkům přepravní smlouvy dostatečná právní jistota – také kogentní, tedy platná bez ohledu na to, zda se stranám přepravní smlouvy líbí či nikoliv a zda se na jejich použití spolu domluvily či nikoliv (viz zejména čl. 41 odst. 1 Úmluvy CMR).
Některé novinky v oblasti vnitrostátních přeprav v ČR dané novelou
Je namístě uvědomit si například i to, že nový § 9azákona o silniční dopravě, respektive Úmluva CMR, na rozdíl od dosavadní právní úpravy vnitrostátní silniční nákladní přepravy v ČR:
- limituje (omezuje) základní (standardní) odpovědnost dopravce a jeho případnou náhradovou povinnost (viz zejména čl. 23 odst. 3 a 6 Úmluvy CMR) a podrobněji stanovuje právní důvody pro případné zproštění odpovědnosti dopravce (viz zejména čl. 17 odst. 2 a 4 Úmluvy CMR);
- stanovuje právní podmínky řádných možností odesílatele (objednatele přepravy) zajistit si za s dopravcem dohodnutý příplatek k přepravnému vyšší odpovědnost dopravce, než je standardní základní limitovaná odpovědnost dopravce (viz zejména čl. 23 odst. 6; čl. 24; čl. 26 Úmluvy CMR). Volba a realizace těchto možností je namístě například u přeprav zásilek vysokých faktických hodnot převyšujících standardní limit odpovědnosti dopravce či u přeprav zásilek se zvláštním zájmem na jejich dodání;
- zajišťuje řešení pro ty v celkovém objemu prováděných přeprav mimořádné případy, kdy dopravce škodu způsobil úmyslně anebo takovým svým zaviněním, které soud pravomocně shledal za rovnocenné úmyslu. V těchto případech se pochopitelně dopravce nemůže dovolávat limitu své odpovědnosti, nýbrž bude povinen poskytnout náhradu škody v její plné prokázané výši (viz zejména čl. 29 Úmluvy CMR).
