Ing. Michal Žižák (EWT) Ekologické trendy se projevují již i u návěsové techniky

Ing. Michal Žižák (EWT) Ekologické trendy se projevují již i u návěsové techniky

Společnost Schmitz Cargobull představila na letošním veletrhu IAA v Hannoveru řadu novinek. Ty nejzajímavější z pohledu českých dopravců a pohled na český trh s přípojnými vozidly nám přiblížil Ing. Michal Žižák, jednatel společnosti EWT, která vozidla značky Schmitz Cargobull do České republiky dováží.

Schmitz Cargobull představil na veletrhu IAA řadu novinek. Co vás z nich zaujalo nejvíce?

Když začnu obecně, o letošní veletrh v Hannoveru byl velký zájem, návštěvnost byla skvělá. To pro mne bylo velice příjemné překvapení. Je z toho zřejmé, že přetrvává touha po podnikání a víra v to, že ekonomika bude fungovat. Není zde sebemenší skepse.

Co se týče exponátů, veletrh ukázal, že ekologické trendy již pronikly i do návěsové techniky – klade se větší důraz na aerodynamiku, používání lehčích materiálů atd. A samostatnou kapitolou jsou chladírenské agregáty, kde si myslím, že elektrifikaci, která bude široce dostupná a ekonomická, zvládneme velice brzo. U chladírenského návěsu je totiž velká výhoda v tom, že má 245 litrovou nádrž na naftu, takže když tam umístíme 200kilogramovou baterii, která již má potřebnou kapacitu, zůstaneme v podstatě na stejné hmotnosti. Navíc za jízdy se využívá rekuperace energie a baterie se průběžně dobíjí, případně dle potřeby za jízdy i trvale. I naftový agregát se v noci často v různých areálech, depech nebo na trajektech dokonce vždy připojuje na elektriku, aby se snížila hlučnost a lokální emise, takže k elektrifikaci v tomto segmentu máme již dobře nakročeno.

Samozřejmě,čistě elektrický agregát je zatím podstatně dražší než naftový, ale myslím, že toto se může časem změnit, protože výhod je zde spousta. Elektrifikace u chladírenských agregátů podle mne nabyde velice rychle reálné podoby.

U těžších nákladních vozidel nad 18 tun jsem však skeptický, protože vůbec netuším, kde vezeme dostatek elektřiny pro osobní a dodávková vozidla a vůbec pro domácnosti apod. U těžkých nákladních vozidel je spotřeba elektřiny obrovská a pokud by za 25 let mělo jezdit na elektřinu stejné množství vozidel, které jezdí dnes na naftu, tak to si neumím vůbec představit. Tady bych apeloval na zdravý rozum, abychom si s elektrifikací zbytečně nenaložili na bedra více, než jsme schopni unést.

V Hannoveru byly k vidění i nové návěsy pro stavebnictví…

To je pro nás velice důležitý mezník. Současnou generaci sklápěcích návěsů jsme nebyli schopni přestavovat na rozvor, který se používá v České republice a který umožňuje dosáhnout u soupravy hmotnost 48 tun. Nyní byl představen návěs, u kterého to možné je. Má zpevněnou vanu a je stabilní i do šířky. Dnes je důležité, aby tato vozidla měla plachtu, nejlépe automatickou. Ta však má vliv i na rozložení materiálu, a proto je kladen velký důraz na stabilitu nástavby, která prošla intenzivním testováním.

Tento návěs měl být představen již dříve, ale kvůli pandemii se vše protáhlo. Nyní je však již na světě a je připraven pro sériovou výrobu.

Není v důsledku větší poptávky po dopravních kapacitách i větší zájem o tandemové soupravy?

Jednoduchost návěsu, a to i z hlediska obsluhy, stále vyhrává. Navíc dopravci ze střední Evropy, která je dopravní velmocí, chtějí po čtyřech či pěti letech techniku prodat dále na východ. A nejsnáze se prodá návěs. V tom je, myslím, hlavní důvod.

Je pravda, že 120kubíková souprava má větší přepravní kapacitu, ale je hodně argumentů proti jejímu pořízení. A to jak zmíněná hroší prodejnost, tak i například složitější manipulace, takže návěsy stále dominují.

Předpokládáte, že nějaký segment se bude v budoucnu více rozvíjet?

Myslím si, že trendem následujících let budou výměnné nástavby. Ty se v Evropě používají již 25 let, ale vzhledem k tomu, že čeští dopravci se specializovali hodně na dálkovou dopravu, v Čechách se zatím příliš nepoužívají. Když se však dnes podíváte do areálů Amazonu, Zalanda a dalších velkých hráčů, tam všude stojí výměnné nástavby. A předpokládám, že i u nás se tento byznys rozjede.

Schmitz Cargobull výměnné nástavby vyrábí na Slovensku ve firmě Kerex, do které vstoupil. Stačí jen našroubovat na podvozek náš pomocný rám, takže nepotřebujeme nástavbáře.

Myslím si, že čeští dopravci, pokud budou chtít působit v e-commerce, budou muset tuto techniku také kupovat.

Dnes každý německý řidič chce jezdit tak, aby byl po večerech doma. A dopravci jsou tudíž nuceni hledat práci, na kterou seženou řidiče. I v Čechách jsou firmy, které realizují rozvážku těžkými auty a ty tento trend potvrzují. Je snazší sehnat řidiče na tuto dopravu než na dálkovou; dvacet nocí v kabině kamionu, to funguje jako odstrašující příklad. První dva roky to sice může být romantické, pak ale určitě ne.

Dopravci mají práce dost, takže i prodej techniky by měl pokračovat dobře…

Ano, mají a myslím si, že i situace u výrobců se stabilizuje. Poptávka ze strany dopravců tady je, a dokonce od nich ani neslyšíme tak velké stížnosti na ceny za kilometr jako dříve. Netvrdím, že silniční doprava je nyní ráj na zemi, to vůbec ne. Inflace se projevila i zde, nafta stojí mnohem více a dopravci na to musejí reagovat. Navíc i mzdy řidičů se budou muset asi zvýšit, zdražuje vše, takže i ceny za kilometr musejí růst.

Uvidíme, co přinese budoucnost, ale na veletrhu v Hannoveru nebyl cítit žádný pesimismus. Vlastně nejvíc starostí kvůli válce si děláme my jako občané a samozřejmě ti, kteří na Ukrajině nakupovali suroviny. Obecně doprava směrem na Ukrajinu a do Ruska nebyla pro české firmy typická, nešlo o běžné dopravní relace. Takže dopravci jezdí pořád a na snížení výkonů české kamionové dopravy jako celku válka na Ukrajině přímý vliv neměla.

Válečný konflikt trvá již osm měsíců a vyvíjí se tak, jak asi nikdo nečekal - Rusko nyní spíš prohrává než vyhrává, za což jsme samozřejmě rádi. Solidarita Evropy i celého světa s Ukrajinou je také neuvěřitelná, to asi také nikdo v takové míře nepředpokládal.

Ale uvidíme, jak se vyvine zima. V televizi byla nedávno diskuse odborníků na energetiku, kteří říkali, problémem není tato zima, ale spíše zima příští, protože pořád ještě máme zásobníky naplněné zčásti i ruským plynem. Ale na druhou stranu, jak se dnes vše rychle mění, za rok už to bude třeba zase jiné.

Jaké očekáváte letos prodejní výsledky?

Obecně je na českém trhu vidět, že oproti rokům 2020 a 2021 neustále roste, což je velice pozitivní zpráva. Růst je samozřejmě limitován možnostmi dodávat techniku dostatečně rychle. Kdyby výroba byla schopná reagovat na aktuální poptávku, byl by růst mnohem větší – neustále je co přepravovat a nová technika je zapotřebí.

A nemáme ani špatné signály pro rok 2023. Takže na rok 2023 se dívám již jako na běžné období, kdy se dá normálně plánovat a neočekávám nějaké další výpadky.

V příštím roce uvedeme na český trh nové sklápěcí návěsy, o kterých jsem již hovořil. Věřím také, že poptávka po plachtových návěsech se nezmění, protože ty jsou u nás v Čechách nosný segment – jsme průmyslová země, která tuto techniku bude potřebovat i nadále. A také přeprava potravin je stabilní.

Uvidíme, třeba již v příštím roce začne být větší zájem o výměnné nástavby, a to v důsledku expanze e-shopů v uplynulých letech. Bez pandemie by vzestup e-commerce nebyl tak rychlý. Lidé najednou zjistili, že jde nakupovat i jinak než chodit po nákupních centrech. Dřív bylo nakupování na internetu doménou spíše jen těch mladších, dnes si na to již zvykli skoro všichni. A i starší lidé, kteří moc internet nepoužívají, mají většinou někoho v rodině, kdo to zařídí za ně. Třeba těžké věci by si dnes už nikdo asi sám nevozil.

Pokroku nemá smysl se bránit. Jistě, je třeba si vybrat vždy to, co mi vyhovuje. Chápu, že někdo si chce něco koupit osobně a nevybírat jen podle obrázků na internetu. Ale je zbytečné vláčet se se vším. A tady je nepochybně pořád další prostor pro dopravce. Je to také naprosto jasná cesta pro elektrifikaci, na „ježdění kolem komína“ nafta zapotřebí není. A elektrická lehká užitková vozidla při zásobování městských center mají již dnes své místo. Musíme se je pouze naučit vyrábět laciněji než doposud, u spalovacích motorů to zatím umíme lépe.

Ale rozvoj elektromobility je patrný i z toho, že zatímco dříve jsme měli pocit, že elektřina je zadarmo, nyní již dobře víme, kolik kilowatů je třeba na sto kilometrů jízdy a dovedeme si spočítat cenu stejně dobře jako u vozidel se spalovacími motory.

Takže třeba za dva roky na veletrhu IAA uvidíme nějaký větší posun. Ale že bych letos v Hannoveru viděl něco zásadního, to říci nemohu, tedy kromě velkého zájmu návštěvníků. Jak jsme před čtyřmi roky opustili výstaviště s nějakými vizemi elektrických nákladních vozidel, tak jsme se k nim letos vrátili, i když ve větším měřítku. Přijde mi, že se z toho stalo něco jako společenská povinnost – „když nejsi elektrický, tak nejsi“. Sice povinnost to časem zřejmě bude, ale problém je v tom, že v Evropě se stalo běžné, že výrobci mají dodavatele rozptýlené po celém kontinentu. Takže když jsme se jednou rozhodli takto optimalizovat výrobu, nemůžeme se divit, že dálnice jsou plné kamionů. A tuto chvíli si opravdu nedovedu představit, že všechny tyto kamiony poháněné naftou nahradí v potřebném množství těžké elektromobily.

Milan Frydryšek

Foto: LAN

spinner