11. září 2008
Liberalizace námořní liniové dopravy v Evropě letos přinese očekávaný přesun pravomocí z dopravců na zákazníky. Evropská komise a členské státy Evropské unie dospěly v září roku 2006 k poměrně málo publikovanému rozhodnutí, na něž lze pohlížet jako na předěl v historii kontejnerové námořní plavby.
Zásadní bylo jednomyslné přijetí návrhu Evropské komise na zrušení nařízení Rady EU číslo 4056/86, jinak také známého jako „bloková výjimka“. Tímto nařízením se námořní doprava vyčleňovala z běžných pravidel práva hospodářské soutěže, zejména pokud šlo o články Římských dohod. Od letošního října však již kontejnerová linková plavba mezi zeměmi Evropské unie a zbytkem světa nebude moci fungovat na základě současné kartelové struktury, známé jako námořní konference. Do měsíce doběhne dohodnuté přechodné a zastaví se dosud běžná konferenční ujednání mezi námořními podniky, která jim umožňovala například společné stanovování sazeb dopravného a některých přidružených poplatků (CAF a BAF).
Speditéři přání rejdařů plnit nebudou
Obor námořní liniové dopravy prostřednictvím skupiny ELAA (European Liner Affaires Association) lobboval za zachování alespoň některých aspektů ochrany, kterým se dosud těší, jako jsou setkávání dopravců a společné předpovědi poptávky, nakonec však ustoupil. Argumentoval přitom například tím, že vytváření konsorcií je možné například v oboru letecké dopravy.
Řada významných národních spedičních svazů z řad členů Evropského svazu CLECAT nevidí důvod, proč by měly námořní společnosti požadovat jakoukoli formu náhradního režimu. Poukazují na úroveň koncentrace v tomto sektoru, která je výsledkem řady fúzí námořních dopravců a jejich dalších akvizic v posledních letech. Ty byly ostatně bezpochyby zčásti přípravou na očekávanou deregulaci.
Konkurenci pomohou nová pravidla
Evropská komise již vydala pomocná pravidla pro aplikaci zásad konkurence v námořní dopravě. Mezi pozorovateli ovšem přetrvávají pochybnosti o tom, jakou váhu jim přikládat. V žádném hospodářském sektoru se totiž nerespektuje konkurenční právo Evropské unie jen na základě nezávazného vodítka.
Nikdo proto zatím přesně nedokáže odhadnout, jaký bude mít zánik konferencí skutečný dopad. Na základě zkušeností s deregulací sektoru letecké dopravy lze nicméně ve střednědobém horizontu očekávat určitou formu dodatečné reorganizace v sektoru a tendenci k novým obchodním modelům a inovacím.
Rovnováha se určitě posune
Evropské komise vychází ze tří nezávislých studií a očekává v námořním sektoru snížení cen při současném zvýšení – nebo přinejmenším dalším nezhoršování – úrovně služeb a konkurenceschopnosti. Mnozí zprostředkovatelé nákladní dopravy jsou ovšem, pokud jde o přínos liberalizace, skeptičtí. Současně se však netají svým zděšením nad ubohým standardem služeb, který jim hlavní dopravci poskytují. Když nic jiného, měla by liberalizace podle představ Evropské komise nastolit již příští rok nejlepší perspektivu za celá desetiletí, pokud jde o reálný – i když postupný – posun rovnováhy mezi zájmy dopravců k zákazníků.
Evropská komise schválila definitivní verzi pokynů pro aplikaci pravidel o konkurenci na moři na počátku července. Dokument Pokyny pro aplikaci pravidel EU o hospodářské soutěži na služby námořní dopravy se vztahuje na liniovou plavbu, kabotáž i trampovou službu po dobu nadcházejících pěti let.
Tři pilíře horizontálních dohod
Pokyny popisují předpokládané tři typy tzv. horizontálních dohod mezi námořními společnostmi: technické dohody, výměnu informací a pooly v trampové dopravě. První z nich zahrnuje technické dohody, jejichž výlučným předmětem a výsledkem je zavádění technických zlepšení, zakládání technické spolupráce nebo zavádění ekologických standardů. Dohody, jež mohou být v konfliktu s článkem 81 Dohody o EHS, pokud jde o hospodářskou soutěž, se týkají cen, kapacit a dalších parametrů konkurence.
Pokud jde o výměnu informací, stojí v pokynech, že skutečný či potenciální přínos výměny informací je nutné analyzovat případ od případu na základě dvou klíčových elementů: struktury trhu a charakteristik informací a systému jejich výměny. V případě obou jsou pokyny poměrně značně podrobné, aby nebylo pochyb, kam až mohou spolupracující rejdaři zajít, aniž by se dostali do podezření z kartelové dohody. Dokument zmiňuje například všeobecné zásady, rozdíl mezi individuálními a agregovanými údaji, stáří údajů, frekvenci výměny a řadu dalších aspektů včetně úlohy profesionálních svazů.
Poolové dohody v trampové plavbě budou povoleny, jen pokud účastníci nejsou skutečnými či potenciálními konkurenty a pokud je pool méně důležitý a nijak neovlivní obchod mezi členskými zeměmi Evropské unie. V každém jiném případě bude posuzován podle dopadu na parametry konkurence.
Ing. Jiří Kladiva,
CBC
