14. prosince 2023, Milan Frydryšek
Česká ekonomika v současné době stagnuje, snižuje se kupní síla a důsledky pociťují jak výrobní a obchodní společnosti, tak dopravci a logistické firmy. O vyjádření, co je nyní nejvíce zapotřebí pro zlepšení této situace, jsme pořádali prezidenta Hospodářské komory Zdeňka Zajíčka.
Firmy se v současné době stále potýkají se sníženou poptávkou a vysokými vstupními náklady. Co by nyní nejvíce přispělo k oživení české ekonomiky?
Česko je na pomyslné křižovatce a potřebuje novou vizi a směr pro další desetiletí až třicet let. Podnikatelské organizace a iniciativy se proto před třemi měsíci spojily do dosud největší společné iniciativy, aby upozornily na dlouho zanedbávané problémy českého hospodářství, které z velké části přispívají k tomu, že se naše země ocitla v pasti středních příjmů. Musíme udělat pro prosperitu země a zvýšení životní úrovně obyvatelstva co nejdříve a odvážně vše, co můžeme. Klíčem je schopnost dodávat na trh, a to evropský i světový, zboží a služby s vysokou přidanou hodnotou. Jednoduše řečeno, potřebujeme alespoň v některých výrobcích a službách dodávat koncový výrobek a nejlépe ho u nás vyvinout, vyrobit, a nakonec ho i prodávat. Na našem území pak mohou zůstávat zdroje na další investice, ale také know how.
Proto apelujeme na vládu, aby v maximální možné míře odstranila překážky, které brání zemi uskutečnit strategické investice a aby umožnila zapojení soukromého kapitálu do všech klíčových strategických oblastí.
Nemá‑li Česko zůstat skanzenem Evropy, je potřeba se dívat i za hranice země. Konkurence ve světě i v Evropě je obrovská a každý měsíc se mění nabídka investičních příležitostí na území okolních států a my bychom u toho měli být. Být stále zajímaví a přitažliví. Udržování současného stavu, přešlapování na místě nás nikam neposune. Náš obrovský potenciál z 90 let minulého století se vyčerpal a my musíme najít pro novou dobu novou nabídku, novou vizi, nový směr. Stát se alespoň v některých oblastech zase lídry.
Jako Hospodářská komora České republiky jsme s partnery identifikovali osm oblastí, ve kterých by stát měl udělat zásadní kroky. Často jsou k tomu nutná legislativní opatření. Za prvé je to energetika – výroba, přenos i distribuce. Je nutno postavit nové zdroje a zároveň posílit přenosovou a distribuční soustavu. Za druhé jde o dopravní infrastrukturu, kde máme dlouhodobý deficit ve výstavbě dopravních sítí, zejména té dálniční, a také vysokorychlostních tratí. Třetí oblastí jsou datové sítě‚ jejich výstavba a rozvoj, protože bez nich nebude dopravní, ani energetická infrastruktura v moderní době fungovat. A nebude bez nich fungovat ani velká část hospodářství. Čtvrtou oblastí je nájemní bydlení, kde je potřeba doplnit náš trh, na němž převládají byty v osobním vlastnictví, o nájemní bydlení. Zvýší se tím nabídka, která jednak podpoří mobilitu pracovní síly a také bude pomáhat ke stlačení cen nájmů.
Pak jsou to čtyři měkké cíle: investice do trhu práce, do vzdělání, do vědy, výzkumu a inovací a do odstraňování byrokracie. V těchto oblastech potřebujeme také zrychlit a udělat konkrétní opatření, aby se zpružnil trh práce, kde kvůli demografickému vývoji musíme aktivizovat domácí pracovní sílu. I přesto je ale zřejmé, že se bez pracovníků ze zahraničí neobejdeme. Stejně tak musíme změnit systém vzdělávání, aby odpovídal potřebám pracovního trhu a ze škol odcházeli absolventi, kteří jsou okamžitě schopni nastoupit do práce s nejvyšší možnou, v danou dobu potřebnou a dobře hodnocenou kvalifikací. To se týká především středního a vysokého školství v oblasti technických oborů a řemesel.
V oblasti vědy, výzkumu a inovací musíme daleko víc aktivovat privátní kapitál, který bude schopen významně více financovat tyto oblasti, aby peníze do vědy a výzkumu nešly jen z veřejných rozpočtů. Nemůžeme v této oblasti spoléhat jen na státní rozpočet, který bude vždy pod velkým tlakem mandatorních výdajů.
Co se týká odstraňování byrokracie, jedná se o dlouhodobou bolest, na které je potřeba co nejrychleji začít systematicky pracovat tak, aby se podnikatelé mohli věnovat podnikání, a ne studiu práva, účetnictví nebo daňových předpisů. Svůj návrh na analýzu a trvalý monitoring právních povinností podnikatelů jsme státu jako Hospodářská komora už opakovaně předložili a věříme, že tato vláda skutečně do boje s byrokracií půjde, protože jinak nám udusí poslední zbytky prostoru pro podnikání.
Začátkem listopadu HK uvedla, že firmy chtějí do konce roku chtějí investovat do strojů, zařízení a budov přibližně stejně jako v prvním pololetí a že ohledně zvyšování výdajů jsou nadále opatrné. Jakou situaci očekáváte v příštím roce?
Firmy skutečně mírně přehodnotily své investiční plány a do konce roku chtějí investovat do strojů, zařízení a budov přibližně stejně jako v první polovině letošního roku. Naznačuje to, že podniky sice vyhlíželi mírné oživení hospodářství, nicméně ve zvyšování výdajů jsou nadále opatrné, zejména z důvodů vývoje ceny energií, která je jedním z klíčových nákladů pro všechny podniky a také s ohledem na tlak na zvyšování mezd ze strany odborů. Investice jsou však zejména pro náš průmysl, který je ve srovnání s jinými státy vysoce energeticky náročný, naprosto klíčové, a proto je důležité, jak rychle a v jakém rozsahu centrální banka přistoupí k prvnímu snížení úrokových sazeb a zlevní tak firmám bankovní úvěry. Ty by měli směřovat především na snížení energetické náročnosti provozů, protože jinak nebudou naše výrobky v budoucnu konkurenceschopné z hlediska ceny vstupů z cen energií.
Nesmíme také zapomenout na vliv, který na investiční záměry firem v příštím i dalším roce bude mít snaha vlády o konsolidaci veřejných financí, zahrnující zvýšení také daňového zatížení.
Jedním z pilířů české ekonomiky je stále automobilový průmysl, který nyní v souvislostí s dekarbonizací prochází velkými změnami. Co toto odvětví i česká ekonomika obecně podle vás potřebují, aby byly schopné vyrovnat se s výzvami Green Dealu?
I přes obtížnost současné ekonomické situace došlo za prvních deset měsíců k meziročnímu nárůstu výroby domácích osobních vozidel o 16,2 procenta a celkově opustilo výrobní pásy našich automobilek 1 162 315 automobilů. Nárůst navíc zaznamenala i výroba vozidel s elektrickým pohonem. Za stejné období jich bylo vyrobeno celkem 157 856 kusů, z toho 114 024 plně elektrických a 43 811 plug‑in hybridních. Vyrobeno bylo i 21 plně elektrických autobusů. Podíl vyrobených bateriových vozidel se tak opět navyšuje a v segmentu osobních vozidel tvoří již 13,6 procenta produkce. A naši výrobci se mohou pochlubit i prodejními úspěchy na exportních trzích, kdy se například Škoda Enyaq v říjnu stala nejprodávanějším elektrickým vozidlem v Německu.
Co se týče Green Dealu, ten je třeba v první řadě zbavit ideologického balastu a zároveň – zjednodušeně řečeno – je nutné přestat „tlačit na pilu“. A to bez ohledu na rizika a možné problémy zejména z hlediska financování těchto cílů. Směřování k elektromobilitě je ale podle všeho v Evropě i globálně nezvratné, a tak jestli tady chceme mít nějaký autoprůmysl i za deset let, bude muset být založený z větší části na elektromobilitě.
Je zřejmé, že svět se bude i nadále velmi dramaticky proměňovat. A jak se bude rychle měnit, může se ukázat, že některé cesty možná budou slepými cestami a budeme se vracet zpátky, nebo naopak se nám otevřou cesty jiné. Zajímavým fenoménem se může stát vodík a jeho využití pro bezemisní energetiku i dopravu. Je ale potřeba, aby Česká republiky patřila mezi ty, kteří tento vývoj budou ovlivňovat. Abychom se i v těchto oblastech programově tlačili do skupiny států na čele pelotonu a nečekali, jak to všechno dopadne. Chytré a schopné odborníky u nás najdeme.
Elektromobilita je podle mého názoru už teď dobrým řešením pro určité typy vozů a určité typy dopravy, ale někde to zatím nedává ekonomický smysl. A další otázka je, jestli se to všechno vůbec dá stihnout v daném čase a jestli se to také dá ufinancovat. Mám pocit, že Evropa nasadila přijetím Green Dealu a dalších navazujících dokumentů obrovské tempo, které nemusí evropská ekonomika udýchat. Podívejme se, jak svoje závazky z hlediska zátěže klimatu plní na jiných kontinentech a jestli náš evropský postoj nevyužijí na posílení svých ekonomik, svého hospodářství, pro svou konkurenční výhodu. Myslím, že by stálo za odpovědnou úvahu, zda neprovést revizi některých cílů, přinejmenším z časového a finančního rámce. Vypadá to, že nadcházející evropské volby by mohli takový prostor pro korekci přinést.
Poslanci schválili novelu liniového zákona, který má urychlit výstavbu strategické infrastruktury, mimo jiné dopravní. Legislativa je ale jen jedna stránka věci. Pak jsou zde finance…
Schválení novely liniového zákona je dobrým krokem k překonání alespoň některých překážek, které brzdí a limitují modernizaci české ekonomiky. Infrastrukturní stavby se dosud nedařilo efektivně povolovat a není výjimkou, že u některých to trvá 8, 10, 12 let. To je doba, kterou si naše ekonomika už dále nemůže dovolit! Věřím proto, že by novela mohla významným způsobem urychlit povolování těch klíčových investic, bez kterých se do budoucna neobejdeme, a to zejména v energetice a dopravě. Jsem také rád, že se zákon přejmenoval na zákon o strategických stavbách. Nejsou to jen liniové stavby, které potřebujeme povolovat rychleji. I proto si myslíme, že bude muset dojít k dalším novelám zákonů, které umožní rychleji stavět nájemní byty nebo potřebnou občanskou vybavenost jako školy a školky. Hospodářská komora a další podnikatelské organizace budou usilovat o další zjednodušování podnikání i v jiných oblastech, aby v Česku vzniklo předvídatelné a motivující investiční prostředí důležité pro investice firem a soukromého kapitálu.
Myslíte PPP projekty?
Nejen. Ale PPP projekty jsou dobrou cestou pro zapojení soukromého kapitálu u dopravních staveb. Příkladem je úsek dálnice D4, kdy stavba roste doslova před očima. A obdobný model podle našich informací vláda připravuje i pro nové úseky dálnice D35 a další komunikace, stejně jako pro Pražský okruh. Pustit soukromý kapitál a soukromé zkušenosti do velkých projektů se dlouhodobě osvědčuje i v zahraničí. A využít tento model lze jistě třeba i v energetice, kde je ale nutné vedle výstavby energetických zdrojů na našem území také myslet na vysokokapacitní propojení našich sítí se zahraničím. To se bez aktivní energetické diplomacie v Evropě neobejde. Musíme sledovat a vyhodnocovat, co se děje například na Baltu nebo v Severním moři, kde vznikají obrovské větrné parky, které budou schopny dodávat levnou elektřinu do sítí, které budou primárně součástí „větrných aliancí“ a budou mít vysokokapacitní přenosové energetické dálnice. My na svém území nikdy takový objem elektřiny nebudeme schopni z větru vyrobit, prostě tady tolik nefouká, a tak je třeba strategicky rozhodnout, jestli se k těmto aliancím nepřipojit a nebenefitovat z výroby z větru mimo naše území. Stejně tak je důležitou součástí aktivní energetické diplomacie v Evropě i využití solární energie z jihu Evropy a také otázka bezpečných dodávek ropy a plynu. Pro další snížení závislosti na ruských surovinách považuji za klíčový rozvoj ropovodů, ať již ze severu nebo jihu Evropy.
Jaké dopravní stavby pokládáte za prioritní?
Tak určitě je to pokračování výstavby dálniční sítě. Mám tím konkrétně na mysli především dálnici D35. Ale týká se dálnic D3, D4 a D11, D49 nebo D55. Velmi důležité je také dokončení Pražského okruhu, a to nejen z hlediska hlavního města. Velký okruh kolem Prahy, který je stále z velké části nedokončen, je zásadní stavbou pro celé národní hospodářství a brzdí nejen rozvoj Prahy a Středních Čech. Bohužel, podobně dlouho nečekáme jen na okruh kolem Prahy, ale také třeba na dálniční spojení do Rakouska. Jak už jsem říkal, zákon o strategických investicích je prvním krokem k rychlejší výstavbě, ale tyto úpravy ještě nestačí. Byť jeho součástí je urychlení vysokorychlostních železniční tratí, které budou ukotvené do území v Dílčím územním rozvojovém plánu v rámci celé České republiky, jsem přesvědčen, že bude potřeba udělat další důležité kroky. Třeba v tom, jak zajistit aktivní podporu obcí z dotčeného území, kterým bude procházet taková důležitá stavba jako vysokorychlostní trať. Je jasné, že se jedná o významný zásah do jejich území a musíme najít rozumnou, předvídatelnou a ekonomicky adekvátní cestu, jak jim takovou zátěž kompenzovat. Z hlediska urychlení výstavby se nejedná jen o vysokorychlostní tratě, ale také o zásadní úseky existující dopravní sítě železnice: Ústí nad Orlicí – Lichkov – státní hranice, Brno – Břeclav – st. hr. SK/AT, Ostrava – Hranice na Moravě – Přerov – Břeclav – st. hr. SK/AT, Přerov – Česká Třebová a trať Ostrava – Mosty u Jablunkova – státní hranice.
Firmy se neustále potýkají s nedostatkem kvalifikovaného personálu. Jedním z řešení by bylo usnadnit zaměstnávání pracovníku z mimounijních zemí. Jsou na dohled již nějaká administrativní zjednodušení a urychlení pro jejich zaměstnávání?
Hospodářská komora ocenila, že vláda zareagovala na požadavek podnikatelských organizací navýšit roční kvóty na pracovníky ze zahraničí. Od úpravy vládou regulovaného programu si slibujeme zrychlení vyřizování žádostí o zaměstnanecké karty. Noví pracovníci zmírní akutní úbytek kvalifikované pracovní síly způsobený nepříznivým demografickým vývojem i odchodem zaměstnanců do předčasných penzí, strukturální problém české ekonomiky to ale nevyřeší, protože zaměstnavatelé postrádají už teď na tři sta tisíc zaměstnanců a do deseti let, pokud spustíme strategické investice v energetice, dopravě a v dalších oblastech, odhadují, že jich na trhu práce může chybět i přes půl milionu. Nově přijatí zaměstnanci jsou zásadní pro rozvoj firem, ale i pro udržení si pozice firem na trhu a jejich schopnosti dokončovat rozeběhnuté zakázky. Každý zaměstnanec je obrovským přínosem nejen pro firmy, ale i pro příjmy státní pokladny. Jen na odvodech a daních z práce těchto nových zaměstnanců získá podle odhadů Hospodářské komory státní rozpočet okolo 5 miliard korun ročně.
To, co ale říkáme a chceme k tomu maximálně přispět, je aktivizace české pracovní síly. Ve spolupráci s MPSV a dalšími resorty připravujeme plán, jak motivovat českou pracovní sílu, aby mohla na trh flexibilně vstupovat. Nesmíme rezignovat na vytváření ještě příznivějších podmínek pro zaměstnávání rodičů, zejména žen na rodičovské dovolené, nebo důchodců. Nesmíme se bát umožnit studentům středních a vysokých škol, aby se mohli jednodušeji zaměstnávat a získávat pracovní zkušenosti už za studií. Stejně tak musíme hledat cesty i pro ty, kteří se dostali do dluhové pasti a přežívají v tzv. šedé zóně pracovního trhu. Prostě musíme otevřít cestu flexibilnějším pracovním poměrům a úvazkům našich lidí, aby dokázali doplnit deficit pracovní síly, který se s ohledem na vývoj demografie bude prohlubovat.
Milan Frydryšek
Foto: Hospodářská komora ČR
