21. března 2002
V předchozím pokračování seriálu o historii československé a
české námořní plavby (DN 02/02) jsme dospěli k roku 1952, kdy byla oblast
mezinárodní dopravy svěřena nově vzniklému podniku Čechofracht.
V dnešním pokračování se zaměříme na vývoj námořní plavby
v padesátých letech a dotkneme se vzniku společnosti Československá
námořní plavba v roce 1959.
Druhou československou poválečnou lodí (po lodi Republika I) bylo plavidlo,
jež v roce 1953 zakoupila firma Čechofracht. Jednalo se o francouzský
parník s turbínou Volta, který byl postaven v roce 1949. Loď působila
pod vlajkou ČSR pod názvem Julius Fučík od roku 1954 (7109 DWT) a byla to
vůbec první domácí loď vybavená kvalitním radarem.
Po ní následovaly lodě Lidice (na tehdejší dobu velmi moderní
m/s o nosnosti 8500 DWT a současně první československá loď poháněná
vznětovým motorem, která byla postavena na konci roku 1954 v Turku), Mír I
(první československá loď vybavená klimatizací, postavená v Pule roku
1958, 12 540 DWT) a Kladno. Posledně jmenované plavidlo bylo považováno za
nejspolehlivější a nejefektivnější loď ČSR. Loď, postavená v roce
1959 v loděnicích Hitachi v Ósace s nosností 12 839 DWT, jako první
najížděla i australské přístavy.
O rok dříve bylo v tehdejší NDR postaveno plavidlo o nosnosti 10 070
DWT, které bylo pokřtěno jménem Dukla. Byla to vůbec první
československá loď vybavená chladicími boxy a čtyřmi vznětovými motory,
pohánějícími dva lodní šrouby. Po ní následovala dvě plavidla
postavená v letech 1960 až 1963 v bulharské Varně, Pionýr (3150 DWT) a
Jiskra (3947 DWT), a konečně Ostrava – motorový tanker, postavený
v Pule, o nosnosti 20 699 DWT – jediné plavidlo pro přepravu tekutého
substrátu. Některé z těchto lodí byly postaveny ve spolupráci
s čínským rej-dařstvím China Ocean Shipping Agency (COSA).
Rok 1958 pak přinesl sloučení námořní dopravy a námořního
zasilatelství jako celku pod působnost Čechofrachtu.
Historický mezník
- založení ČNP
K 1. dubnu roku 1959 byla vyhláškou ministerstva zahraničního obchodu č.
133/59 Sb. zřízena rejdařská společnost Československá námořní plavba
(ČNP) se statutem mezinárodní akciové společnosti. To byl také historický
mezník ve vývoji československé námořní plavby, protože od té doby se
ve světových mořích a oceánech začala objevovat nová vlajka: modrý
obdélník, v jehož geometrickém středu je bílý kruh. V kruhu je vepsána
červená (dříve rudá) hvězda s vrcholem vzhůru.
Jednou z důležitých okolností založení ČNP byla skutečnost, že na
Dálném východě vznikly po druhé světové válce tzv. lidově demokratické
státy (především ČLR), které měly v důsledku politické a
hospodářské blokády ze strany ostatních zemí značně omezený styk
s Evropou. Lodě pod vlajkami těchto zemí byly diskriminovány a ostatní
státy do/z nich nechtěly nebo ani nesměly přepravovat žádný náklad.
Proto byla založena Československá námořní plavba (a další rejdařství
v evropských zemích tzv. socialistického tábora), v nichž se na řízení
i majetku podílela Čínská lidová republika.
Existovaly však i další důvody vzniku vlastního obchodního loďstva:
snížení závislosti na zahraniční námořní tonáži a úspora devizových
finančních prostředků, relativně rychlá návratnost investic do
námořních lodí a možnost obchodní intervenční činnosti.
Přeprava vývozních a dovozních zásilek se v Československu zpravidla
realizovala prostřednictvím jednotlivých organizací veřejné dopravy.
V oblasti námořní dopravy šlo o Československou námořní plavbu se
sídlem v Praze. ČNP měla do roku 1994 „federální“ působnost – byla
tedy od svého založení funkční v rámci ČSR, ČSSR a posléze i ČSFR
společně.
Námořní flotila ČNP
Československá námořní plavba převzala roku 1959 od Čechofrachtu
všechny námořní lodě provozované pod československou státní vlajkou
(Republika I, Julius Fučík, Lidice,
Mír I, Dukla a Ostrava). Loď Kladno sice zakoupil v roce 1958 ještě
Čechofracht, ale převzala ji na podzim roku 1959 již ČNP. Také kontrakt na
lodě Pionýr a Jiskra, které převzala v letech 1960 až 1963 ČNP,
uzavřel již v roce 1958 Čechofracht.
V roce 1959 flotilu nově vzniklého podniku ČNP rozšířila loď Orava I
(10 070 DWT) a v roce 1960 její zástupci od čínského partnera převzali
Orlík I (10 350 DWT). Loď, jejíž jícny se zakrývaly pontony (což se
však v praxi příliš neosvědčilo), byla postavena v roce
1958 v polském Gdaňsku. Ve své době patřil Orlík I k nejrychlejším
československým lodím. Ve stejném roce obdržela ČNP nejmenší námořní
loď Pionýr.
V roce 1965 byly lodě Ostrava a Orava odprodány, o rok později prodala
ČNP také Orlík a v roce 1973 loď Kladno. Všechny tyto lodě (s výjimkou
tankeru Ostrava) byly určeny pro přepravu kusových nákladů,
příležitostně však dopravovaly i hromadné substráty.
Největší byly Vítkovice
Specializované lodě pro hromadný náklad byly do československé flotily
zařazovány až později. První z nich, Košice I, byla postavena v roce
1963 v Japonsku jako tzv. Orecarrier (loď pro přepravu rud) o nosnosti
26 974 DWT. Jednalo se o jednu z nejspolehlivějších československých
lodí. V roce 1986 byla odprodána k dalšímu provozování.
Další loď – Brno (15 250 DWT) – byla uvedena do provozu v polovině
roku 1965. Byla určena pro přepravu kusového i hromadného zboží
s vlastním překládacím zařízením. V roce 1981 ji koupilo řecké
rejdařství.
Po dlouhou dobu byla největší námořní lodí pod československou vlajkou a
druhou lodí pro přepravu hromadných substrátů loď Vítkovice. Plavidlo
o nosnosti 41 207 DWT postavené ve skotských loděnicích v Glasgowě
v roce 1966 bylo v roce 1987 odprodáno na zlom.
V letech 1966 a 1967 stavěla štětínská loděnice větší sérii lodí
o nosnosti 6000 DWT, z níž čtyři lodě odkoupila ČNP. Jednalo se
o plavidla Blaník (6005 DWT) a další tři lodě, u nichž se mohla česká
strana vlastními připomínkami podílet na stavbě (motor na těžké palivo,
úprava pro přepravu rud atd.).
Poté, co ČSSR v roce 1967 ukončila spolupráci s Čínskou lidovou
republikou, založenou na přímé účasti čínských partnerů
v Československé námořní plavbě, se výrazně zúžila
i československá námořní flotila. Již v roce 1965 byly totiž ČLR
předány některé lodě reprezentující její účast v ČNP (Ostrava,
Dukla, Julius Fučík a Orava I), další plavidla (Lidice a Mír I) pak Čína
převzala o dva roky později.
Kromě toho na začátku srpna roku 1967 ztroskotala loď Pionýr, která po
cestě z Kuby narazila na korálový ostrov. Nárazem se plavidlo vážně
poškodilo a záchranné práce byly později označeny za neefektivní, a proto
byla loď vyklizena.
Konec třetí části.
JUDr. ing. Radek Novák, CSc.,
katedra logistiky Vysoké školy ekonomické v Praze
