Nejnadějnější paliva k dekarbonizaci nákladní lodní dopravy

Nejnadějnější paliva k dekarbonizaci nákladní lodní dopravy

Studie AP Moller - Maersk a Lloyds Register potvrdila, že největší šance pro dekarbonizaci lodní dopravy spočívají v hledání nových udržitelných zdrojů energie. Na základě tržních prognóz jsou nejnadějnějšími palivy.

Sledování energetické účinnosti je podle společnosti Maersk důležitým nástrojem pro snižování uhlíkových emisí. Měření účinnosti firmu posunulo kupředu o 10% nad průměr v tomto odvětví. Dosažení uhlíkové neutrality však vyžaduje změny v palivech pro pohon nákladních lodí. Lodní průmysl potřebuje uhlíkově neutrální paliva spolu se zavedením nových technologií.

„Hlavní výzva nás nečeká na moři, ale na zemi,“ uvedl v tiskové zprávě Søren Toft, vedoucí provozu společnosti Maersk. „Změny technologií lodí jsou spíše minoritní, ve srovnání s masivními inovacemi a palivovými transformacemi, které jsou nutné k zajištění produkce a distribuce udržitelných energetických zdrojů v globálním měřítku. Podle studie představují biometan, čpavek a alkohol relativně podobné náklady, ale liší se v možnostech jejich využití. Toft dodal: „Je zatím příliš brzy na to, abychom jakákoliv řešení zcela vyloučili, ale jsme si jisti, že tyto tři zdroje jsou těmi pravými, u kterých lze začít. Zaměříme se tedy z 80% na pracovní hypotézu jejich využití a zbývajících 20% vyhradíme zkoumání dalších možností.“

Hladký přechod na biometan

Současné technologie pracující s nízkým bodem vzplanutí alkoholů jsou již osvědčené. Etanol i metanol je možné zcela smíchat v lodních palivových nádržích, což představuje značnou flexibilitu tankování. Společnosti však poukazují na to, že potenciální přechod odvětví k palivovým řešením na bázi alkoholu „ještě není zcela připraven“.

Dalším potenciálním palivem pro lodní dopravu je čpavek. Ten neobsahuje uhlík a lze jej vyrábět z obnovitelné elektřiny. Podle LR a Maersk je přeměna energie při využití čpavku vyšší než u systémů založených na biomateriálech, avšak výrobní cesta „neumí využít potenciálních zdrojů energie“ jako je odpadní biomasa.

Hlavní výzvou v souvislosti s využitím amoniaku jako paliva je jeho toxicita, kdy i malé havárie představují značné riziko jak pro personál, tak pro životní prostředí. Navíc přechod ze současných aplikací na nové ještě také není vyřešen.

Na druhou stranu biometan představuje potenciálně hladký přechod, protože potřebné technologie a infrastruktura již existují. Studie se tedy zaměřují především na tzv. „methane slip“ - emise nespáleného metanu v dodavatelském řetězci.

(tl)

Foto: HHLA

spinner