8. prosince 2005
Klasickou konstrukci největšího z užitkových vozidel koncernu Volkswagen zdobí jednoduchost stavby vozidla a precizní zpracování každého detailu. Testovaný typ LT 35 Z s nástavbou Autotech ve verzi třístranného sklápěče je vozidlo navýsost pracovní. Řada Volkswagen LT se vyrábí společně s řadou Mercedes-Benz Sprinter. Jezdí již ve druhé generaci, která debutovala v roce 1996. V poslední době se její modernizace dotkla zejména hnacích agregátů, především v souvislosti se stoupající přísností emisních limitů. Současně se však při ní také zvýšil výkon motoru. Koncepce vozidla je ortodoxní. Motor je uložen vpředu a prostřednictvím kloubového hřídele pohání kola zadní nápravy instalovaná ve dvojmontáži. Testovaná verze má navíc – na rozdíl od samonosných skříňových karoserií – žebřinový rám z ocelových profilů. Polokapotová budka řidiče střídmých uhlazených tvarů výrobci umožňuje pojmout kabinu jako velkoryse rozlehlý prostor, který je zásluhou rovné podlahy průchozí. Pracoviště řidiče V třímístné kabině je vše uspořádáno ve prospěch řidiče. Jeho sedadlo je všestranně nastavitelné v širokém rozsahu a dobře odpružené. Proto nijak nevadí, že poloha volantu je pevná. Poněkud vyšší poloha sedadla výrazně přispívá k vynikajícímu výhledu z vozidla s velmi dobrými parametry zasklení. Ocenění v této souvislosti zaslouží také více než dostatečně velká – v našem případě elektricky nastavitelná (příplatková výbava) – zpětná zrcátka. Obklady interiéru z odolných plastů slibují dlouhou životnost při solidním vzhledu a více než dostatečně příjemném prostředí. Dostatečný je také počet a objem úložných prostorů. Sympatický detail tvoří například rozměrné uzavíratelné schránky v dolní části pravých i levých dveří, které pojmou spoustu nutné byrokracie. Vtipně je vyřešeno i uložení nevelkého kapalinového zvedáku a balíčku základního nářadí ve schránce pod podlahou před nohama pravého spolujezdce. Totéž platí pro umístění hrdla nádrže paliva do sloupku za dveřmi řidiče, jejichž otevřením se zpřístupní odklopné nezamykatelné víčko. Motorizace Řadu LT Volkswagen nabízí se čtyřmi variantami hnacího agregátu. Tři z nich jsou osvědčené přeplňova-né vznětové pětiválce 2,5 TDI poskytující největší výkon 61 kW/ /3600 min-1, 70 kW/3500 min-1, respektive 80 kW/3500 min-1 (poslední z nich poháněl i testované vozidlo). Nejvyšší výkon poskytuje přeplňovaný vznětový čtyřválec 2,8 TDI se vstřikováním paliva systémem common rail, který je vyladěn dokonce na 116 kW/3500 min-1. Motory dávají maximální točivý moment 200 Nm/ /1500 min-1, 240 Nm/2000 min-1, 280/1900 min-1 a 331 Nm/1800 min-1. Všechny typy mají shodnou, pětistupňovou převodovku s přímým řazením dlouhou pákou umístěnou na podlaze vpravo před sedadlem řidiče. Poznatky z jízdy Vstup do kabiny je zásluhou rozměrných dveří, které se otevírají ve skutečně velkém úhlu, a také schůdku v jejich prahu snadný a příjemný. Volant nepatrně většího než ideálního průměru s příjemně tlustým věncem je nastaven ve velmi dobré poloze. Soustavu řízení charakterizuje dobře volená míra účinnosti posilovače, která umožňuje velmi snadné manévrování s vozidlem, ale současně zachovává nutný vjem kontaktu s koly, respektive vozovkou. Robustní páčkové ovladače pod volantem slouží ke spínání stíračů a ostřikovačů (pravý), respektive osvětlovací soustavy (levý). U moderního vozidla je snad již samozřejmostí, že spouštění motoru je snadné za jakýchkoli podmínek. Pouze v případě hluboce prochladlého agregátu je nutné několik sekund vyčkat, než zhasne kontrolka žhavení. Agregát je možná nepatrně hlučnější, i tak ovšem s velkou rezervou vyhovuje současným normám v tomto směru. Po rychlém zahřátí se pak podstatně ztiší. Příjemně motor naopak překvapí rozsahem využitelných otáček i charakteristikou. Je totiž postaven jako relativně rychloběžný a lze jej vytáčet až ke 4000 min-1. Dostatek točivého momentu však poskytuje již od 1000 min-1. Příjemné je také zjištění, že jde o motor výrazně úsporný. V našem testu jeho průměrná spotřeba činila přesně 9,0 l/100 km. Ani v nejmenším jsme přitom neusilovali o ekonomický provoz, naopak jsme jezdili hodně dynamicky. Z trasy v délce 700 kilometrů jsme přibližně polovinu ujeli s plným zatížením, druhou polovinu s prázdným vozidlem, ale v obou případech většinou v provozem zahlcené Praze. Během testu jsme mohli opakovaně ocenit to, že řada LT je standardně vybavena otáčkoměrem, který řidiči přijde velmi vhod zejména při „sportovním“ způsobu jízdy, ale i ve městě. Dobrá koncepce podvozku Dominantním pozitivním dojmem z testu byla zejména charakteristika podvozku. Museli jsme uznat, že se konstruktérům Volkswagenu podařilo najít až překvapivě zdařilý kompromis mezi nároky na chování vozidla plně zatíženého a naopak prázdného. Nezatížené LT na zdevastované pražské dlažbě a rozbitých komunikacích vynikalo tím, že zadní náprava téměř vůbec neodskakovala. I při skutečně dynamické jízdě zůstával volkswagen stabilní a poslušný, jeho stopa plynulá. Tyto vlastnosti se ještě prohloubily při jízdě s nákladem, která zůstala více než dostatečně dynamická. Kladem podvozku je také účinnost brzdové soustavy s kapalinovým ovládáním. Brzdy na všech kolech jsou kotoučové, přední s vnitřním chlazením. Lehký sklápěč, který jsme měli k dispozici, byl postaven na žebřinovém rámu s předními koly nezávisle zavěšenými na spodních příčných ramenech a odpružených progresivní příčnou listovou pružinou plnící současně funkci příčného stabilizátoru. Tuhá zadní náprava s koly ve dvojmontáži je odpružena dlouhými progresivními podélnými listovými pružinami. Nástavba Autotech Navýsost moderní nástavbu Autotech s precizním dílenským zpracováním tvořily sklopné postranice z profilů z lehkých slitin a ocelový rám s podlahou. Kapalinové sklápění ovládané elektrickým spínačem na přístrojovém panelu vlevo od volantu je rychlé (40 sekund do nejvyšší polohy při sklápění vzad) a snadno kontrolovatelné. Moderní jednoduché a zcela zapuštěné zámky postranic jsou již jen ozdobou kvalitní konstrukce českého výrobce o rozměrech 3700 a 2100 a 400 mm. Ondřej Horský
