Podle Evropského soudního dvora je týdenní odpočinek v kabině zakázaný

V posledních letech začaly některé země trvat na tom, že řidiči nemohu tzv. běžný týdenní odpočinek vykonávat v kabině vozidel. Avšak i přes občasné kontroly se tento jejich výklad legislativy do chodu mezinárodní kamionové dopravy příliš nepromítl. V prosinci však Evropský soudní dvůr vypracoval výklad, který jejich stanovisko podporuje. O podrobnostech jsme hovořili s generálním tajemníkem Sdružení ČESMAD Bohemia Ing. Janem Medveděm.

Jak se v současnosti vykonávání týdenního odpočinku v kabinách vozidel v západní Evropě kontroluje?

Zhruba před třemi lety Francie a Belgie vyhlásily zákaz trávit běžný týdenní odpočinek řidičů v kabině vozidla. Loni se přidalo Německo a následovala Velká Británie, ale ta rozumně s tím, že zákaz se vztahuje jen na místa, která nejsou určená pro stání nákladních vozidel. To dává smysl, aby se parkovalo jen tam, kde je to bezpečné a kde je parkování dovolené. Jenže 20. prosince loňského roku ve sporu dopravce versus Belgie Evropský soudní dvůr vypracoval výklad článku 8 Evropského nařízení 561/2006, tedy článku, který popisuje týdenní odpočinek. Vzal to i historicky a dospěl k názoru, že text nařízení trávení běžného týdenního odpočinku ve vozidle nepovoluje – jinými slovy zakazuje. A hned druhý den Nizozemci oznámili, že zákaz trávení týdenního odpočinku v kabině začnou kontrolovat. To muselo být připravené předem. A již v říjnu se v rakouském tisku objevily informace, že kontroly budou i v Tyrolsku.

Je někde uvedeno, co konkrétně se má kontrolovat?

Máme tu nyní výrok soudu, podle kterého není povolené trávit běžný týdenní odpočinek ve vozidle. Ale soud neříká, kde se má trávit. Neříká, zda řidič může být vedle vozidla, v kempu, v hotelu, nebo zda tam dokonce musí být či se musí vrátit domů. A zároveň všichni jedním dechem říkají, že v době odpočinku se řidiči nesmí diktovat, co smí a nesmí dělat. Kdyby to bylo korektní, Evropská komise by se k tomu postavila čelem a řekla by, že když je zde výrok soudu, který v důsledku říká, že čl. 8 nařízení 561/2006 je nejasný, tak urychleně připraví novelizaci tohoto článku. A do doby, než se vyjasní, co výklad v praxi znamená, tak se nikdo za porušení tohoto článku trestat nebude.

Není k tomu ani třeba měnit uvedený článek, stačilo by, kdyby komise vydala pokyn, což je něco jako prováděcí předpis, v němž by řidičům a dopravcům vysvětlila, jak si mají počínat.

Takže požadovat po řidiči například potvrzení o ubytování nelze?

Neočekávám, že komise nařízení upraví a umožní vykonávat týdenní odpočinek ve vozidle. A je také těžké formulovat, co řidič tedy má dělat. Protože pokud by komise vydala pokyn, že řidič má být třeba v hotelu, tak první dopravce, který to napadne, musí spor vyhrát, protože v nařízení nic takového uvedeno není. Je to nařízení Evropské unie a případné národní předpisy ho nemohou omezovat na mezinárodní úrovni. Úpravy se mohou vztahovat na místní podnikatele, řidiče, možná i na cizí v případě kabotáže, ale jinak ne.

Všichni dobře víme, čeho tím chtějí docílit – vytlačit levnější dopravce, kteří delší či kratší dobu fungují čistě na třetizemním trhu někde v Evropě. Ale tohle není cesta. V tuto chvíli každý trest, který dopravce dostane, může skončit u soudu. Jak by taková kontrola v praxi probíhala? Přijede kontrolní orgán, řidič zrovna tráví odpočinek a je v kabině vozidla. Kontrolující orgán mu oznámí, že tráví v kabině týdenní odpočinek, a to nesmí. A on mu řekne, že ne, že si zrovna jen přišel pro věci a jde zase pryč. Nikdo už nemá právo ptát se ho kam, do toho nikomu nic není. Žádný zákon mu nepřikazuje, že se jim musí zpovídat, kde je, když má volno. Tak daleko se ještě ani Evropa nedostala, aby nám nařizovala, jak a kde máme trávit svůj volný čas. Kdyby k takovému sporu došlo, každý správní úřad, případně následně soud, musí dát zapravdu řidiči, respektive dopravci.

Jsou už nějaké zkušenosti s tím, jak nyní postupují Belgie a Nizozemsko?

Zatím to vypadá tak, že když už ty kontroly provádějí, tak si vytipují místo, kde část řidičů opravdu „bydlí“. Je to nějaká oblast, kde je větší výskyt kamionů, řidiči tam mají de facto základnu a tam skutečně ke kontrolám dochází a pokuty se udělují. Ale tady by podle mne mělo platit, že pokud by se někdo proti pokutě odvolal, má reálnou šanci, že to vyhraje. Aby mu prokázali, že odpočinek v kabině trávil, museli by ho celou dobu monitorovat a mít záznam o tom, že byl pouze ve vozidle.

Pokud by řidič musel mít ubytování mimo vozidlo, muselo by to v nařízení být napsáno. A stejně tak, pokud by se k výkonu odpočinku měl vracet domů. To tam ale není a je to celé špatně nastavené. A jestli se to doposud příliš nekontrolovalo proto, že porušení je obtížné prokázat, ani po rozhodnutí Evropského soudu se to příliš nezmění. Ale určitě je třeba počítat s tím, že země, které se o to snaží, v jeho výkladu oporu hledat budou, protože doposud měly názory obou stran stejnou váhu.

O návratech řidičů se hodně hovoří v souvislosti s chystaným silničním balíčkem…

Podle aktuálního návrhu silničního balíčku by dopravce měl zajistit, aby se řidič po nějaké době (můžeme se bavit o dvou třech týdnech apod.) vrátil domů, a to i přesto, že zatím není stanoveno, co to znamená „domů“. Ale snad převáží názor, že tím bude míněn stát registrace dopravce. Bylo by nelogické, kdyby dopravce zaměstnával třeba někoho z Asie, aby ho posílal domů, to už by bylo naprosto scestné.

Je však zajímavé, že ani v tom prvním návrhu, který loni Evropská komise předložila, není tato povinnost stoprocentní – pokud by se třeba řidič rozhodl, že chce v zahraničí zůstat u příbuzných nebo někde jinde, dopravce mu v tom nesmí bránit. A mají naprostou pravdu. Jenže tak bychom se zase dostávali do nekontrolovatelných situací. A to jen proto, že někdo dnes zakazuje trávení týdenního odpočinku ve vozidle. Jsem přesvědčený, že kdyby se na západě přestali zaměřovat na to, co řidič může a nemůže, a zavedlo se pravidlo, že řidič a vozidlo se do tří týdnů musí vrátit do země registrace dopravce, projde to i přes ochránce lidských práv. Povinnost zaměstnavatele dostat řidiče a vozidlo zpět do své provozovny by byla snadno kontrolovatelná už dnes, podle tachografu. A je smutné, že na to nikdo neslyší. Místo toho se vymýšlí, že bude elektronická forma potvrzení toho, že řidič byl doma. Kdo to bude potvrzovat? Nějaký státní úřad? To snad ne!

Zkoušel se již někdo z českých dopravců proti pokutě za trávení týdenního odpočinku v kabině odvolat?

Několik našich členů to zkoušelo ve Francii, protože tam existuje výklad, že ojedinělé trávení běžného týdenního odpočinku ve vozidle není přestupkem. Přestupek je to tehdy, když se tak děje pravidelně.

Čtyři naši dopravci podali proti udělené kauci odvolání a šli do správního řízení. To však ve Francii může trvat měsíce i roky, a co vím, k žádnému finálnímu rozhodnutí ještě nedošlo.

Francouzi původně nebyli tak militantní a netvrdili, že se to zcela nesmí, což dává aspoň trochu smysl, i když všechna tato opatření stojí na vodě. Ale nevíme, jestli nyní nezačnou postupovat jinak, a stejně tak netušíme, jestli ani Velká Británie nezmění svá pravidla.

Zmínil jste se o tom, že tyto kontroly mají za cíl vytlačit ze západních trhů levnější dopravce…

Jsem si stoprocentně jist, že žádného belgického, francouzského či německého řidiče v jeho zemi kvůli trávení týdenního odpočinku v kabině vozidla nikdo nikdy kontrolovat nebude. I kdyby ve vozidle bydlel, tak nebude. Jasně se to ukázalo, když byla v České republice provedená demonstrační kontrola vysílání zahraničních pracovníků. Řidiči z východu aspoň nějaké doklady měli, s kontrolami počítají. Řidiči ze západu neměli nic a všichni se divili, co se po nich chce. A u odpočinku v kabinách to je stejné, jedná se o výběrový nástroj proti někomu. A obávám se, že i Evropský soud rozhodoval trochu pod politickým tlakem.

Kdyby se všichni zaměřili na dopravce, kteří nedodržují nařízení 561/2006, podvádějí, přetěžují vozidla, jezdí s ADR bez označení, tak je to v pořádku. Cílem má být eliminovat ty, kteří se nechovají férově, ale ne někoho diskriminovat. To je špatně.

V současné době probíhají ve větší míře povinná školení řidičů. A co jim má školitel ohledně týdenního odpočinku v kabině říci? Je zakázaný, ale nevíme, co to znamená…

Uvedl jste, že požadovat po řidiči potvrzení nelze. Takže kontrolní orgány ho skutečně po nikom nepožadovaly?

Slyšeli jsme o tom, že ano, i když ne z ověřeného zdroje. Asi se tak občas děje, ale nikdo nemá právo to vyžadovat, protože to nikde na úrovni legislativy EU uvedeno není. A už vůbec nikde není uvedeno, jaký standard by místo odpočinku mělo mít. Pokud se však touto cestou do budoucna půjde, umím si jasně představit, k čemu to povede. Vzniknou nějaké boudy se 150 lůžky s palandami, kde bude jeden kohoutek se studenou vodou, a zde se bude za 20 € vydávat potvrzení, že řidič tam strávil požadovanou dobu. A pokud by to dospělo až sem, byla by z toho zřejmá buď naprostá krátkozrakost Evropské komise a zákonodárců, nebo hodně velká účelovost těchto opatření.

V tuto chvíli opravdu nevíme, jak se k rozhodnutí Evropského soudního dvora postaví jednotlivé země a jejich kontrolní složky. Jediné, co teď mohu udělat, je vzkázat řidičům, aby sledovali naše internetové stránky, kde budeme nové informace průběžně zveřejňovat.

Toto vše více či méně souvisí s připravovaným silničním balíčkem. Lze letos očekávat nějaký nový výstup?

Něco by se dít mělo, protože jeho příprava je jedním z cílů Evropské komise a blíží se konec jejího funkčního období. Takže k něčemu by se dospět mělo. V současné době se veřejně nejedná tolik jako loni, ale v zákulisí jednání nepochybně probíhají. A stejně tak my jednáme na půdě Mezinárodní unie silniční dopravy IRU a snažíme se najít kompromis s našimi kolegy ze západu.

Jediný posun zatím byl ten, že ministři práce a sociálních věcí rozhodli, že pravidla pro vysílání si má dopravní sektor dohodnout sám. Je ale otázkou, zda to má být součást silničního balíčku či ne. Zčásti zřejmě ano, zčásti ne. Ale asi to pod něj spadne, protože úpravy nemohou být jinde než v nařízení 561/2006, případně v nařízeních o přístupu na trh či o přístupu k povolání. Nová směrnice se zřejmě vytvářet nebude. Pokud by se upravilo stávající nařízení, může vstoupit v platnost relativně rychle, ale u směrnice musí být přechodné období minimálně dva roky. Kratší doba na implementaci není technicky možná.

Pokud by tedy byla snaha něco zlepšit už letos, v rámci uvedených pravidel se k něčemu dopracovat lze. Ale nakolik je to politicky průchodné, to je těžké posoudit. A ani my nechceme, aby se jednalo o nás bez nás.

Když se podíváme na Českou republiku a odbočíme k autobusové dopravě, v loňském roce se hodně hovořilo o vzniku krajských autobusových dopravců…

Zdá se, že i v Liberci se situace v poslední době poněkud zklidnila. Během loňského roku jsme dávali dohromady racionální argumenty, že vlastní dopravní společnosti se krajům nikdy nemohou vyplatit. Zřídit nového dopravce na zelené louce není snadné. A varianta, že se podaří dotlačit nějakého dopravce, aby prodal svůj podnik (taková snaha je v Liberci), má také svá úskalí. Nikdo si neuvědomuje, jak komplexní provozování dopravní firmy je – je třeba nakoupit vozidla, zajistit řidiče, řídit je, organizovat provoz. Někteří zástupci krajů možná mají pocit, že když to budou mít přímo pod kontrolou, bude to pro ně snazší.

Ale i tady platí, že nákladově to bude určitě dražší, než když vypisují soutěže. A mám pocit, že s výjimkou Ústí nad Labem si to ostatní kraje už uvědomily. A pokud od záměru zřídit vlastní dopravní společnost již zcela neupustily, tak asi čekají, jak to dopadne v Ústí. A je to logické – není úkolem státu nebo kraje, aby provozoval dopravu. Sice třeba v Praze to funguje, ale jedná se o dopravní společnost s mnohaletou tradicí vlastněnou městem. Založit zcela novou firmu není jen tak.

Kraje taky nemají například vůbec představu, jak budou vyjednávat s řidiči. Možná nyní jsou schopny jim dát vyšší mzdy, protože dopravce nevzejde ze soutěže. Ale po roce 2019 podle mne soutěže budou muset vypisovat také, i jako vnitřní provozovatel. A nebudou moci říci, že budou jezdit kilometr za 60Kč. Těžko by vysvětlovali, proč oni jezdí za tuto částku, kdy třeba na jižní Moravě to dokážou za 25Kč.

V městské dopravě je to asi jiné, ale v příměstské a meziměstské to tak jednoduché není.

Uvidíme, jak to dopadne v Ústí nad Labem. Naši členové se o to pochopitelně zajímají, protože je to ohrožuje – použili jsme i termín nové znárodnění. V tuto chvíli se však zdá, že kraje, Plzeňský či Karlovarský, které o tom uvažovaly, už v tomto směru tak aktivní nejsou.

Milan Frydryšek

Foto: DAF