​Ing. Michal Žižák (EWT): Schmitz Cargobull dodavatelskou krizi zvládá, stále máme co prodávat

Letošní rok se nese ve znamení rostoucí poptávky po dopravních službách. O tom, jak je na zájem dopravců schopen reagovat německý výrobce přípojných vozidel Schmitz Cargobull, a také o skutečnostech, které výrobu a podnikání v dopravě dnes ovlivňují, jsme hovořili s Ing. Michalem Žižákem, jednatelem společnosti EWT.

Jak se vám letos daří reagovat na poptávku po nových návěsech?

Letošní rok jsme dobře podchytili již v první čtvrtletí, kdy jsme viděli, že poptávka jde významně nahoru a u Schmitze jsme objednali větší množství návěsů, zejména na třetí a čtvrté čtvrtletí. Takže v těchto dnech zákazníkům stále nabízíme a předáváme naše výrobky a s dobrým stavem objednávek potvrzených výrobou vstupujeme do prvního čtvrtletí příštího roku. Je pro mne velice příjemné překvapení, jak Schmitz Cargobull zvládá současnou dodavatelskou krizi. Samozřejmě, zvyšování cen se nevyhýbá ani nám, protože podíl materiálu, jehož ceny jdou nahoru, je na návěsu velmi významný. To je daň, kterou platíme v současné době vývoji v naší branži.

Přitom poptávka po zboží v Evropě je dnes nadstandardně vysoká. Lze si to vysvětlovat různě. V první vlně pandemie jsme covid-19 ještě neznali, ale nyní již je významná část populace očkovaná, společnost funguje relativně normálně. A lidé dohánějí pauzu, která zde byla v době největší pandemie.

Uvedl jste, že stále máte dopravcům co dodávat. Výrobci motorových vozidel však v současnosti tak pružně na zájem zákazníků reagovat nedovedou…

Jestli dnes něco brzdí poptávku, tak je to zejména nedostatek výrobních kapacit dodavatelů tahačů, protože velmi často je nákup návěsu spojen i s nákupem tahače. Je to kompletní obnova soupravy. Z tohoto důvodu nám někteří zákazníci neodebírají návěsy v dohodnutých termínech. Nechci tu jmenovat konkrétní značky a kdo je na tom lépe či hůře, týká se to obecně všech výrobců.

Co je v současné době ale potěšující, že celá Evropa, a to nejen dopravci, si začíná uvědomovat, jak důležitá je profese řidičů nákladních vozidel.

Na nedostatek řidičů dopravci upozorňují dlouhodobě, ale uspokojivé řešení se stále nedaří najít…

O tomto tématu se bavíme dlouho, Sdružení ČESMAD Bohemia se ho snaží zviditelnit, ale nic se stále neděje. Avšak to, co se letos stalo ve Velké Británii, celé Evropě jasně ukázalo, jak jsou řidiči nákladních vozidel pro chod společnosti nepostradatelní. Je to smutný pohled na zemi s rozvinutou ekonomikou v 21. století, kde chybí pohonné hmoty a potraviny v obchodech. V Británii nedostatek řidičů řešili zahraničními řidiči, ale po Brexitu o ně přišli. A jejich snahu nalákat je zpět tím, že jim dají pracovní víza jen na půl roku, taky nechápu. Do toho by mohl jít jen šílenec, aby za takových podmínek změnil svůj život. Snad za šestinásobnou mzdu, ale takto určitě ne.

Je nezbytné vrátit řidičům společenské uznání a učinit z této profese respektované povolání. Pokud dnes o tuto práci mají zájem mladí lidé, baví je to pár let, ale pak z toho často vycouvají. Pochopitelně, podmínky na parkovištích nejsou nic moc, práce je to náročná, znepříjemňování života ze strany kontrol a státních úřadů je příliš a ocenění jejich práce chybí.

Je proto nezbytné, aby učňovské školství, ale i dělnické profese získaly více na vážnosti. Aby nebyl zájem jen o kancelářskou práci a vyšší vzdělání. Ale vidíme to i ve firmách. Vytváříme složité procesy, jak zautomatizovat on-line objednávky do servisů, auta jsou dnes už i schopná sama nahlásit, jakou údržbu potřebují, ale nemůžeme se tvářit, že je to jediný a hlavní krok. Vždy bude zapotřebí člověka, který tu údržbu či opradu kvalitně provede. A stejně tak je tomu s řidiči. Jejich práce je nezastupitelná.

V současné době by asi bylo nejjednodušší urychlit a usnadnit udělování pracovních víz…

Jistě, všichni víme, že bez ukrajinských pracovníků by česká ekonomika a některé obory, jako speciálně třeba stavebnictví a logistika, nebyly schopné fungovat. A musíme se jako národ smířit s tím, že ty lidi tady chceme, že je potřebujeme a že jim musíme vytvořit podmínky pro to, aby tu rádi žili a my žili rádi s nimi. Jiná cesta není.

Zmínil jste se, že vozidlo samo hlásí, jakou údržbu potřebuje v servisu. Jak konektivita proniká do segmentu návěsů?

Schnitz Cargobull je v telematice hodně napřed a i návěs je dnes schopen řadu údajů odesílat sám. Ať již jsou to data z našeho chladícího agregátu, či také přenos informací z náprav apod.

O řadu telematických funkcí, které byly ještě před pár lety velkou novinkou, jako například dálkové uzamykání dveří, přenos informací o teplotě v návěsu apod. je dnes již velký zájem a staly se běžným standardem. To je obrovský posun od situace před deseti lety. Česká klientela je hodně konzervativní a když je představena nějaká novinka, většinou okamžitě se objeví názor, že je to zbytečné a není to třeba. Ale telematika, zejména u chladírenských návěsů, si do dopravních firem cestu našla rychle.

A když už hovořím o chladírenských návěsech, v současné době pracujeme na variantě chladírenského agregátu, který bude mít nikoli naftovou, ale elektrickou pohonnou jednotku.

Green Deal si klade za cíl dekarbonizaci. IRU i ČESMAD Bohemia v této souvislosti usilují o povolení větších souprav, které by přispěly ke snížení emisí CO₂. A Schmitz Cargobull má tuto techniku také v nabídce…

Hlavním probléme v současnost je, že není vyřešen přejezd hranic s touto technikou, takže nemůžeme nyní s většími soupravami volně jezdit do zahraničí. Přitom nevidím důvod, proč by dlouhé soupravy nemohly pokračovat po dálnici dál do Německa, když mohou jezdit na povolení po českých dálnicích. Na tom je třeba ještě hodně zapracovat. A přestože podíl vnitrostátní dopravy se v posledních letech zvýšil, stále jsme exportní zemí a dálková doprava převažuje. Ano, dnes většina dopravců působí i na vnitrostátním trhu. Vyhovuje to i řidičům, kteří mohou spát po práci doma, ale objemy mezinárodní kamionové dopravy jsou a budou stále velké. A právě tady by dlouhé soupravy měly největší přínos. Česká republika není tak velká, jako třeba Polsko, kde tyto soupravy mají pozitivní dopad na snížení emisí i na vnitrostátním trhu.

Po letech jsme se dočkali, že se intenzivněji buduje dopravní infrastruktura…

Do infrastruktury se investuje a doufám, že v tom budeme pokračovat. D1 se zrekonstruovala a všichni jsme rádi, že konečně máme dálnici, po které se dá dobře jezdit. Snad už bude dokončena v celé své délce včetně obchvatu Přerova.

Také si přeji, aby byl dokončen obchvat Prahy, nebo alespoň spojení Běchovic s D1, aby se ulevilo Štěrboholské magistrále. Doprava po Praze je složitá, protože uvnitř města je doprava, která tam být nemá. Vyřešení obchvatu Prahy, to je důležitý úkol pro novou vládu. Je o to důležitější, že se tím uleví mnoha lidem nejen v Praze a ve středních Čechách, ale i na Slovensku a v celé střední Evropě, protože tranzitní doprava vede právě přes Prahu.

A pokud se podaří dostavět dálnici z Hradce Králové do Olomouce, bude to také velké plus. Je tu rovněž rozestavěná dálnice na Jaroměř směrem k Polsku, neúnosná dopravní situace v Náchodě, takže nová vláda bude mít opravdu hodně práce. Doufám, že stavby budou pokračovat i přesto, že zadlužení České republiky je velice nepříjemné. Ale je mi sympatické, že lidem není lhostejné nechat zemi pro svá vnoučata v dluzích. Investice do infrastruktury jsou však investice do budoucnosti, bez nich se nebude moci plně rozvíjet ani ekonomika.

Ale když se bavíme o silnicích, je potěšitelné, že třeba ve Středočeském kraji bylo za poslední rok opraveno obrovské množství silnic druhé a třetí třídy.

Zmínil jste bezemisní Evropu. Jak vnímáte cíle Green Dealu?

Díky tomu, že mám dvě mladé dcery, tak chápu, že toto téma je mladé generaci blízké. Také nedovedu zavírat oči před tím, že bychom nechali planetu ohřát tak, že by se definitivně zničila. A když vidím na seriózním serveru mapy znázorňující, kde budou suché oblasti za padesát let, tak se mi na to nedívá dobře. A že se něco děje, to ukazuje i celý letošní listopad. Takže tvářit se, že oteplování je jen výmysl, je hloupost.

Ano, uvažování lidí se musí změnit, ale apeluji na to, že těmto cílům nemůžeme obětovat životní úroveň obyvatel EU. Navíc jsou země, které jsou významnými znečišťovateli (Čína, Indie, USA), a ty se k tomuto tématu stavějí neaktivně. Účastní se sice různých jednání, ale není vidět, že by toto téma proaktivně řešily. Je proto třeba, aby úsilí bylo v celosvětovém měřítku vyvážené a aby se nám tyto země na konci celého tohoto příběhu nesmály. Už nyní tím trpíme, protože utlumujeme energeticky náročné výrobní provozy, neboť kvůli ceně emisních povolenek je jejich provoz naprosto neekonomický. Ale protože chceme vyrábět a stavět, tak musíme suroviny, jako je třeba ocel, dovážet. A jejich producenti jsou si dobře vědomi, že je jinde neseženeme, a prudce zvyšují ceny. Nedivím se jim, nechoval bych se jinak. Jenže my si naší snahou o dekarbonizaci začínáme na planetě uměle vytvářet nerovnou soutěž. A v tom vidím negativní stánku Green Dealu. Ano, idea sama o sobě je správná. Ale realizace se mi v tuto chvíli zdá příliš politická a málo logická. A v tom momentálně vidím velké úskalí. 

Milan Frydryšek

Foto: LAN