24. června 2019, Jiří Kladiva
V posledních dnech a týdnech zaznamenáváme množství kroků směrem k ochraně klimatu a snižování emisí – ať již se škodlivým chemickým obsahem či zvyšujících teplotu kolem zeměkoule, přičemž doprava a logistika zde hrají důležitou roli. Dnes se věnujeme krokům nejvyšších institucí Evropské unie, dále pak výzvám nejdůležitějších bank světa a také poslednímu návrhu z politické sféry Německa. Je zřejmé, že svět začíná brát situaci ohledně klimatu velmi vážně.
Před měsícem plénum Evropského parlamentu přijalo nezávaznou rezoluci ke sdělení Evropské komise o dlouhodobé emisní strategii EU zveřejněné v listopadu 2018. Sdělení s názvem Čistá planeta pro všechny uvádí dlouhodobou strategickou vizi o klimaticky neutrální ekonomice EU od roku 2050. EP se vyslovil pro dvě z navržených osmi cest: mají umožnit, aby unie dosáhla rokem 2050 nulové emise skleníkových plynů; tedy splnění závazku vyplývajícího z Pařížské dohody o klimatu. Pokud jde o dopravu, EP zdůraznil, že omezování znečištění vzduchu a snižování emisí CO2 v dopravním sektoru je rozhodující v městských oblastech, dále že bezemisní a nízkoemisní vozidla jsou zásadní pro zajišťování čisté, energeticky efektivní a cenově dostupné dopravy, přičemž zásadní důležitost má rozšíření nabídky těchto vozidel. V rámci Rady EU kupříkladu ministři energetiky prokázali širokou podporu ekonomice s nulovým uhlíkem v polovině století. Čtyři země – Rakousko, Irsko, Litva a Lucembursko – dále požádaly zvláštním dopisem unii, aby zvážila stoprocentně obnovitelnou energii do roku 2050. Rada Evropy měla následně diskutovat návrh strategie s cílem poskytnout vedení „celkovým směrem s politickými prioritami“.
Do problematiky klimatu se celosvětově zapojují centrální banky a poukazují na katastrofické důsledky jeho změn. Guvernér Bank of England a guvernér Banque de France spolu se šéfem Sítě pro zazelenění finančních služeb zveřejnili otevřený dopis o finančních rizicích spojených se změnou klimatu. Od vln veder v Severní Americe k tajfunům v jihovýchodní Asii a suchům v Africe a Austrálii – žádná země nebo obec není imunní. Tyto události poškozují infrastruktury a soukromé majetky, mají negativní vliv na zdraví, snižují produktivitu a ničí bohatství. A jsou velmi drahé: pojištěné ztráty stouply v minulých třech desetiletích na trojnásobek.
Dopady změn nutí vlády, aby konaly. Vyprovokovány Pařížskou dohodou přicházejí s politikou omezení globálního růstu teploty o 2 C. Ve hře budou kolektivní přechody na nízkouhlíkovou ekonomiku. Velmi výrazné snížení uhlíkatých emisí na čistou nulu v roce 2050 ovšem vyžaduje masivní přemísťování kapitálu. Pokud některé podniky a obory selžou v přizpůsobení se tomuto novému světu, neuspějí se svou existencí. Primární odpovědnost za politiku o klimatu bude nadále záležitostí vlád. A soukromý sektor bude určovat úspěch přizpůsobení.
Ovšem banky jako finanční tvůrci politiky a obezřetní dohlížitelé nemohou ignorovat zřejmá budoucí rizika. To je důvod, proč 34 centrálních bank a dohledů – představujících pět kontinentů a polovinu globálních emisí skleníkových plynů a dohlížejících na dvě třetiny světově významných bank a pojišťoven – spojilo v roce 2017 své síly k vytvoření koalice s názvem Síť k zazelenění finančního systému (NGFS). Nu a před měsícem přišla koalice s první komplexní zprávou, zaměřenou mimo jiné na převod odhodlání zabývat se finančními riziky z klimatu do konkrétní akce. Čtyři doporučení ve zprávě poskytují všem centrálním bankám a finanční komunitě cíle, jež pomohou zajistit hladký přechod k nízkouhlíkové ekonomice.
Jde o komplex aktivit včetně spolehlivého monitorování finančních rizik, mezinárodní spolupráci, integraci udržitelnosti do portfolií managementu atd.
Další námět k inovaci ohledně oteplování přichází od chladného německého Rýna. A sice od ministra hospodářství spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko Andrease Pinkwarta (FDP). Jeho návrh směrovaný mimo jiné tamnímu tisku záhy přeskočil do dalších zemí. Ministr totiž chce od podniků a spotřebitelů „poctivé ceny“ za emise oxidu uhličitého a říká: „Nemůžeme organizovat ochranu klimatu plánovaně jako spolková ministryně životního prostředí Svenja Schulzeová, nýbrž musíme využít cenu jako nástroj tržního hospodářství, abychom dosáhli našich klimatických cílů.“ Za tím účelem navrhuje přenést obchodní certifikáty Evropské unie i na sektor dopravy a trh s teplem. „Tak můžeme množství emise CO2 přesně stanovit a přenechat trhu přizpůsobení aktérů,“ tvrdí. Dosud se na tomto systému podílel pouze průmysl, když zásobovatelé energií a velké průmyslové koncerny musí pro každou tunu klimatu škodícího plynu oxidu uhličitého získávat certifikát EU. Ty jsou obchodovatelné, v současné ceně za tunu mírně nad 20 EUR. Zhruba polovina CO2 emitovaného v Německu se takto pojímá.
Aplikace obchodního systému na oblasti dopravy a tepla by se pro tržebně neutrální a nebyrokratické financování řešila mimo jiné ve vztahu k řešení současného zdanění proudu a topného oleje i plynu. Certifikáty by mohly být získávány od subjektů nabízejících pohonné hmoty a obchodovány především s velkými naftovými společnostmi zásobujícími čerpací stanice. Ministr potvrzuje: „Ne každý řidič auta anebo majitel domu by si musel potřebné certifikáty obstarávat.“
A rýnská slova do pranice: rozšíření obchodního systému může být pojato jako společný návrh více spolkových zemí ve spolkové radě (komoře parlamentu). Zavedení obchodu s certifikáty pro nové sektory by muselo získat povolení od Evropské komise v Bruselu. „Pokud by se připojily další země jako Francie, státy Beneluxu nebo Rakousko, mohlo by vzniknout celoevropské řešení,“ doufá Andreas Pinkwart. A kdyby by taková „koalice ochotných“ byla úspěšná, mohl by tento obchod odstartovat v lednu 2021.
Úplně na konec čerstvá informace ČTK s názvem Emise CO2 v ČR téměř neklesly. Země EU je snížily ze spalování fosilních paliv o 2,5 % v porovnání s rokem 2017. Česku se vypouštění emisí téměř nepodařilo; oproti roku 2017 objem emisí klesl o 0,1 procenta a nachází se mezi členy EU v horší polovině. Největší podíl – bezmála čtvrtinový – na celkovém vypouštění do ovzduší má Německo, jemuž se však loni povedlo snížení o 5,3 %. Na chvostu je Lotyšsko s navýšením o 8,5 %.
Jiří Kladiva
